Popletenky

Zpěv Lucie Rulcová...text, hudba LLeonK

 

Elf Květoděj - Popletenky

  ,,Květoději, vzbuď se! Honem!“  volala sedmikráska.

Elf ledabyle otevřel jedno oko, ale to stačilo na to, aby se děsivě polekal.

Spatřil nad sebou velkou hlavu neznámého tvora. Tak rychle, jako teď se Květoděj z krmelce nikdy nedostal.

Chtěl utéci, ale onen návštěvník na něho vlídně zavolal.

   ,,Neboj se, přišel jsem se jenom najíst. Kdybych věděl, že to tu někomu patří, vůbec bych si nedovolil obtěžovat.“

   ,,Omluvuju říkalku. Strachuju svůj nechápánek,“ odpověděl Květoděj, když se pomalu vracel zpět.

   ,,Ty se omlouváš za svůj strach, no, to jsou věci?“ koulela očima sedmikráska.

   ,,Ve chvilkové prvničce, jsem nejelenoval poznatník,“ smál se elf.

   ,,Rozumím ti. Polekal ses, protože jsi mě v první chvíli nepoznal,“ smál se také jelen.

   ,,Co se to tu děje?“  ptala se zvířátka, která se zbíhala ke krmelci. Přišla snad úplně všechna lesní zvířátka.

,,My se chceme také zasmát!“  hlaholila.

Elf se pyšně rozhlédl, dal si ruce za záda a pravil:

   ,,Pohádkuji vám vyprávěnku. Legráckovatou. Kýval důležitě hlavou Květoděj a dal se do vyprávění:

   ,,Opičáčkový roztomílek mišánkoval únosníček.

Bludičnilka bloudilová bříškuje vlkovníka.“

 Všechna zvířátka se náramně bavila, jen sedmikráska zvolala:

   ,,Květoději zadrž!“

   ,,Kdo to kdy slyšel, že roztomilý opičáček unesl myšku.

Kdo to kdy slyšel, že bludička nosí vlka v bříšku?“

Elf však jako kdyby neslyšel a pokračoval ve svých popletených povídánkách.

   ,,Slavíčkovník hladovníkem pocholíčkoval snědánek.

Zebratá prouškalka, malinuje chůzovník.“

 Všichni přítomní se bouřlivě smáli.

  ,,Květoději zadrž!“ ozval se tentokráte jelen.

,,Kdo to kdy slyšel, že hladový slavíček snědl pacholíček.

Kdo to kdy slyšel, že zebra chodí na maliny.“

Elf pouze kývl hlavou a chtěl pokračovat.

Stačil jen vyslovit:

   ,,Lišková nezbedníka, buchtuje stromovník.“

Tentokráte Květoděje přerušila všechna zvířátka. Volala:

,,Květoději tak to není! Naruby jsou tvé příběhy.

Nezbedná liška nejí na stromě a už vůbec nejí buchty! Děj své příběhy popořádku!“ mračila se většina přítomných."

Elf povýšeně zdvihl hlavu a pravil:

   ,,Opičáček vítá myšku, bludička má lucerničku, malinký pavouček, nosí lidem štěstí.“

   ,,Jujda, Květoději, ty mluvíš jako my?“ divila se sedmikráska.

   ,,Pssst!“ utišovala ji zvířátka.  ,,Chceme poslouchat.“

Květoděj na nic nečekal a dopověděl svou větu.

   ,,Krokodýlka úsměv ladí, nosorožec rád se slunní a liška zrzavá mezi stromy tančí.“

Všechny zvířátka začala jásat, tleskat, skákat, prostě radovat se.

Jen sedmikráska se nahnula k uchu Květoděje a opět se zeptala:

   ,,Od kdy mluvíš jako my?“

   ,,Mluvínkoval jsem naučníček, abych zvířátkoval radostiček.

Neslovíčkuju vícerník?“ smál se elf.

   ,,Ty ses naučil jenom těch pár slov? Víc toho neumíš?“ podivila se květinka, pyšně se na Květoděje podívala a radovala se s ostatními.

 

Elf Květoděj                                                                       

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com