Klubíčko :: Leon

Úvodní stránka > Pohádky > Míňa bludička > Klubíčko

Nejsem mráček, nejsem ani hvězdička. Jmenuji se Míňa bludička. Své příběhy chci vám vyprávět, jaký je pestrý ten můj svět. Tak se v klidu posaďte, začínáme právě teď.

Na louce u velkého čtyrlístku, je dnes rušno. Sešla se tu všechna zvířátka, žijící na louce.

Slovo si vzal čmelák Bzučín, který všechny sezval, aby společně rozhodli, jak postavit zábavný koutek.

,,Koutek by měl sloužit pro všechna zvířátka. Proto navrhuji, aby se také všichni přičinili svým umem. Pomoc již přislíbili mravenci, vosy, cvrčci, motýlci, včelky, žížaly i housenky.

Také ptáčkové a raci budou velkými pomocníky. Věřím, že se k nám přidají také ježkové, myšky, broučci a pavoučci?!“

,,My pomůžeme rádi,“ zvolal pan Ježura.

,,My také. Myslím, že mohu slíbit za všechny broučky…, naší pomoc,“ přidala se paní Broučínková.

,,Myšky také nezůstanou stranou,“ hlásila myška Míša.

,,A co vy pavoučci?“ ptal se čmelák Bzučín, ,,Vy by jste nám svým umem splétat pavučinky a sítě byli hodně užiteční.“

,,Ale ano…, sami jsme to chtěli navrhnout. Vždyť je to pro dobrou věc,“ odpověděl pavouček Osminožka.

Tak to se můžeme pustit do práce?!“ řekl s radostí čmelák a oznámil všem, kdo, co bude dělat. ,,Mravenci vyčistí, uklidí, zkrátka připraví mechový palouk. Ostatní jim zatím pomohou. Ježkové už mohou nosit větvičky. Z těch vyrobíme potřebné kůly a vše, co bude potřeba,“ rozdával práci čmelák.

Všichni se s úsměvem pustili do díla. Odnášelo se z palouku vše nepotřebné, donášelo se vše potřebné. Raci svými klepety dávali větvičkám správnou délku, žížaly hloubily jamky. Myšky se ujaly samotného stavění a upevňování.

Všem se dařilo velmi dobře a proto již k večeru byl zábavný koutek skoro hotov.

Příjemně unavení, rozešli se zvířátka do svých příbytků, se slibem, že se zítra hned ráno opět sejdou a budou pokračovat v načaté práci.

Když se na druhý den, všechna zvířátka opět sešla na mechovém palouku u velkého čtyřlístku, bylo jim do pláče. Vše, co předešlého dne postavili, bylo zničeno.

Pochmurnou náladu přerušil až čmelák Bzučín svými povzbudivými slovy.

,,Vím kdo mám vše poničil! Vítr! Ale my se jenom tak nevzdáme. Začneme znovu a lépe. To by bylo, aby to nebylo,“ snažil se vtipkovat Bzučín.

Ponejprv se na něho všichni koukali s velikou nedůvěrou, ale čmelák je brzy přesvědčil.

,,Včera večer, ježek našel v háječku klubíčko. Dlouho jsme přemýšleli, na co by se dalo použít. Teď už to víme. Raci nám nastříhají šňůrky, provázky a těmi pak všechno zpevníme. Tak už nám vítr nic neponičí!“ řekl dotčený čmelák. Dál už klidným hlasem dodal: ,,Pavoučci ze zbylé vlny upletou sítě, houpačky a vše, co si kdo bude přát.

Na palouk se opět vrátila dobrá nálada. Všichni pomáhali jak nejlépe uměli.

Opravili klouzačky, skákačky, prolízačky. Pavoučci vše upevnili provázky z vlny.

Potom si určili kam by se ještě mohly umístit větvičky, aby zde natáhli sítě na houpání.

Raci mezi tím ostříhali trávu která prorůstala do mechu. ,,Tady se budou konat sportovní turnaje,“ oznámil Bzučínovi jeden z nich.

,,Támhle hned vedle čtyřlístku by mělo být pódium pro nás muzikanty,“ přišel za čmelákem se svým přáním také cvrček.

,,To je výborný nápad,“ radoval se Bzučín, ,,Pusťte se hned do práce. Muzika tu rozhodně nesmí chybět?!“

Když se večer všichni sešli u velkého čtyřlístku a rozhlíželi se po mechovém palouku, nikdo neskrýval svou radost.

,,Zítra se tu všichni sejdeme zase brzy ráno,“ ujal se slova Bzučín, ,,Cvrčkové si přinesou své nástroje, abychom, co nejslavnostněji otevřeli náš zábavný koutek.“

,,Hurá…, to bude príma. To bude krásný den. Už se těšíme,“ volali zvířátka jeden přes druhého. Potom se rozloučili a rozešli se do svých domovů.

Další den hned brzy ráno, shromáždila se všechna zvířátka na mechovém palouku. Nechyběl nikdo. Vše bylo v pořádku. Vlna z klubíčka byla natolik pevná, že se už nikdo nemusel obávat

nejhoršího.

Čmelák Bzučím všechny přivítal z pódia a poděkoval za píli, kterou každý ze zvířátek oplýval. Společně jsme vytvořili něco, co bude sloužit pro radost mám všem.