Hned za ranního rozbřesku se Šlapánek vydal k voňavé jedli, kde stojí chaloupka, ve které bydlí Sofínka.
Zaťikal na dveře a když je dívka otevřela, promluvil:
,,Dobré ráno, dovolte mi prosím, pozvat vás na malý piknik. Vše jsem zařídil, proto stačí jen váš souhlas?“
,,Souhlasím,“ pousmála se Sofínka a vyšla z chaloupky.
Za pár chvil už spolu jdou cestou, až došli na místo, které se jim zdálo být to správná pro jejich snídaní v přírodě.
Šlapánek roztáhl pokrývku, na kterou z proutěného koše vyndal jídlo.
Když bylo vše připravené, utrhl kvítek a podal jej dívce.
,,Slyšíš to také Šlapánku?“
,,Ano, slyším ty hlasy, ozývají…?“
,,Díky, že jste nám přinesli jídlo, už hlady šilháme,“ promluvil sebevědomě jeden z mládenců.
,,Kdo jste a kde jste se tu vzali?“ vyptávala se vystrašená Sofínka.
,,To není důležité,“ odpověděla rudovlasá dívka a společně se svou kamarádkou se usadila v trávě.
Bez dalšího otálení se pustily do jídla.
,,Krásný den princezno, krásný den princi,“ pozdravila Sofínka se Šlapánkem Vendulku s Vendelínkem.
,,Kdo jsou ti lidé?“
,,Přišli jsme do Srdíčkového království, abychom se zde usadili,“ odpověděl velmi směle černovlasý mladík a opřel se o strom.
,,A jak si to představujete?“ kroutil nevěřícně hlavou princ.
,,Zavedete nás na zámek, kde hodláme trávit svůj budoucí bezstarostný život!“ oznámil mládenec s rukama v kapsách.
,,To nepůjde, tam přece žije král s královnou a já s princeznou, také další obyvatelé…“
Princ větu nedokončil, přerušil ho hoch v čepici.
,,A co! Pokud budete poslouchat, můžete nám sloužit! V opačném případě si musíte najít jiné obydlí a to mino tohle království, které teď patří nám!“
,,Ten, kdo přijde do Srdíčkového království se zlými úmysly, promění se…?“ Ani princezna svou větu nedokončila, čtvrtý z chlapců vykřikl:
,,My jsme nepřišli se špatnými úmysly, pouze jsou jiné než ty vaše a vy hold budete muset poslouchat!“
Princ se nevlídně usmál a rázně se jal vysvětlování:
,,Naštěstí máme prostředky jak naše království proti takovým návštěvníkům jako jste vy, ubránit. Máte poslední šanci odejít!“
Světlovlasá dívka, která se stále usmívala, neúprosně oznámila, že šestice nehodlá království opustit.
,,Tedy staň se, co má se stát!“ rozložili ruce princezna s princem.
V tom okamžiku se nehodní proměnili v květiny
Srdíčkové království Úvodní stránka
Mé motto:
Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.
Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.
(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)
Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil
krejciladislav@gmail.com
