Hostina

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem zrzavá a bystrá, děti mi říkají lištička.

Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, dětská přání."

 

Malý Kubík měl svůj sen. Noc, co noc se mu zdálo, jak chystá velikou hostinu pro své kamarády. A že jich neměl zrovna málo, přesně tolik jako je měsíců v roce.

 

Každé ráno, když se Kubík vzbudil, byl moc smutný.

   ,,Sen, zase to byl jenom sen!“ trápil se hoch.

Posadil se a dlouho přemýšlel, jak to udělat.

  Tatínek s maminkou měli penízků jenom poskromnu, sotva že jim vyšlo na živobytí, proto Kubík svým rodičům o svém snu nikdy nic neřekl.

   ,,Musím to nějak vymyslet! Půjdu na zámek a přihlásím se do služby, vydělám si penízky a za ty pak uspořádám velikou hostinu,“ rozhodl se chlapec.

,,No jó, ale co budu dělat, když vlastně ani nevím, co umím?“ zaskočil sám sebe otázkou.

,,Už to mám, můžu dělat zahradníka, na tom nemůže být nic těžkého. Budu zalévat květiny a za to dostanu penízky,“ zajásal Kubík.

Počkal, až rodiče odejdou na pole, kde pracovali pro zdejšího hradního pána, nenápadně se vyplížil z chaloupky a utíkal na zámek.

 

Když zabouchal na zámeckou bránu, otevřel mu jakýsi voják a hned se vyptával:

   ,,Co tu děláš? Co tu chceš?“

   ,,Jdu poprosit zámeckého pána o službu, o službu zahradníka!“ prozradil odvážně Kubík.

   ,,Možná až vyrosteš, potom přijď! Snad budeš mít štěstí,“ posmíval se voják a bránu zavřel.

   Kubík se rozplakal:

   ,,Kde teď vezmu penízky na hostinu pro mé kamarády?“

  Pomalu šel cestičkou k domovu a stále plakal.

   ,,Proč pláčeš?“ zaslechl dívčí hlas.

   ,,Kubík se ohlédl, a když viděl malou dívenku, zabručel:

   ,,To ti nepovím!“

   ,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička. Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, chtěla bych ti pomoci,“ vysvětlovala dívka.

   ,,Vždyť jsi malá, jak mi chceš pomoci?“ divil se Kubík.

   ,,Copak ty mě neznáš, ty nevíš, co dokážu?“ ptalo se vlídně děvčátko.

   ,,Né!“ odsekl Kubík.

   ,,Pomůžu ti k hostině, když hned přestaneš fňukat, pláčem nikdy nic nespravíš!“ radila Berynka.

   ,,A jak to chceš udělat?“ mračil se hoch, s pláčem však přestal.

   ,,To nech na mně! Ty mi pouze prozraď, jak si to představuješ,“ odvětila Berynka.

  Kubíkovi se viditelně zlepšila nálada, vše Berynce vysvětlil a už se na ní také usmál.

   ,,Jako první se musíme dovolit tvých rodičů!“ řekla přísně Berynka.

   ,,Tak jdeme!“ rozhodl Kubík.

 

Když došli k chaloupce, přede dveřmi se potkali s rodiči, kteří se vraceli z pole.

   ,,Tatínku, maminko, tohle je Berynka. Slíbila, že mi vystrojí hostinu pro mé kamarády. Avšak nejdříve se mám zeptat vás, zda mi to dovolíte?“ drmolil Kubík.

   ,,Vždyť nemáme žádné penízky, za co chceš Berynko uspořádat hostinu?“ tázal se přísně otec.

  Berynka otevřela dveře do chaloupky, Kubík i jeho rodiče se nestačili divit.

   V komůrce stál velký stůl, kolem dokola třináct židlí, na vyšívaných dečkách bylo připraveno třináct misek a také lžíce.  

   ,,Jen plním tajná přání, Kubík si přál hostinu, každou noc se mu zdálo, jak sedí za stolem se všemi svými kamarády. Je to hodný chlapec, proto jsem mu jeho přání splnila. Nemáte se čeho bát, vše je naprosto v pořádku,“ vysvětlovala Berynka.

   Po chvilce váhání rodiče dali svůj souhlas.

 

Na druhý den hned ráno, běžel Kubík do vesnice a pozval všechny své kamarády na hostinu.

  Přišli všichni.

Vše bylo přesně, tak jak se Kubíkovi zdálo.

Děti se celý den radovaly, skotačily, mlsaly různé pamlsky. K obědu si od Berynky přály krupicovou kaši.

  Největší legraci si však užili, když Kubík rozbaloval tajný dárek, který dostal od Berynky. Uvnitř úhledně zabaleného balíčku by ukrytý dort, který všem náramně chutnal.

  Také rodiče byli šťastní.

Když se k večeru kamarádi s Kubíkem nadšeně rozloučili, hoch Berynce děkoval:

   ,,Splnila jsi můj veliký sen, nikdy na tebe a na tento den nezapomenu, to mi věř.“

   ,,Věřím, ráda ti to věřím. Mějte moc krásně, já už musím jít plnit velký sen někomu jinému,“ rozloučila se Berynka s Kubíkem i s jeho rodiči.

  Od lesíka jim ještě zamávala a byla pryč.

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com