Kamarádi Větrníčka  

Zpěv Karel Charlie Prostiňak, Radek Jína, Leon, Jana Kleinová

Text, hudba Leon

 

Beruška a lucernička

Nejsem mráček, nejsem ani hvězdička. Jmenuji se Míňa bludička. Své příběhy chci vám vyprávět, jaký je pestrý ten můj svět. Tak se v klidu posaďte, začínáme právě teď.

Beruška Nelínka si stále jenom hrála. Dováděla na rozkvetlých květinách, na listí stromů, v trávě. V zápalu všech těch rozverných her, si ani nevšimla, že skončilo léto a nastal podzim.

Podzimní úroda ovoce Nelínku vážně očarovala. Pořád jenom tančila, skotačila a také ochutnávala.. Vše bylo nové, zvláštní. Nejvíce berušku uchvátily švestky. Houpala se na nich, třásla s nimi. Když nějaká spadla na zem kutálela se spolu s ní v trávě a šťastná se pořád jen smála.

Na konci podzimu si našla zábavu s ořechy.

   Až přišla noc, kdy uhodil mráz. Nelínku ta veliká, nezvyklá zima probudila.

,,Vždyť je ještě tma a já nemohu spát?!“ divila se beruška, ,,A proč se tolik třesu?  Proč mi je chladno?“ ptala se sama sebe.

Mráz přestal štípat, až když se z oblohy začaly snášet vločky.

   ,,Jé chmýří z pampelišek, to znám!“ zvolala vesele beruška.

   ,,To není chmýří, to je sníh!“ ozval se hlas z koruny stromu.

   Nelínka se rozhlížela, ale nikoho neviděla.  ,,Kdo to tu mluví? Je tu někdo?“ ptala se neznámého hlasu.

   ,,Já. To já!“ snesl se k berušce ptáček a dal se do vysvětlování: ,,Ty jsi beruška, že?“

   Nelínka souhlasně kývla hlavičkou.

   ,,Ale berušky v zimě spí!? Tak co tu děláš ty?“ ptal se ptáček.

   ,,Pořád jsem si hrála a najednou je zima?!“ řekla nechápavě beruška.

   ,,Ale vždyť umrzneš!“ pravil smutně ptáček a pozval berušku do svého hnízda.

Jenom co se vznesli, spatřili ve sněhu jakési světýlko. Koukli se na sebe a bez jediného slůvka se oba letěli podívat, co že to v té bílé peřině tak nezvykle svítí.

   ,,To je lucernička, to já znám,“ zvolal ptáček.

A měl pravdu. Kdosi lucerničku ztratil. A protože v ní ještě hořel malý plamínek,  bylo okolo ní také teplo. To bylo pro naší berušku Nelínku moc dobře. Ukryla se do lucerničky a snažila se usnout.

   Ptáček jí každý den nosil něco k jídlu a také vodu z potůčku. 

Jednoho dne však plamínek dočista zhasnul. 

Ještě den, dva se v lucerničce udrželo trošínku tepla, ale potom se začala Nelínka třást zimou. Kýchala, chraptěla, jenom s velikou námahou se pohybovala. Byla tak zmrzlá, že už ani nedokázala vylézt z lucerničky a doletět do hnízda hodného ptáčka. Ptáček se zase nedostal k berušce protože otvor byl moc malý.

Náhle Nelínka  ucítila, jak se lucernička podivně kymácí a zaslechla, jako kdyby si v dálce někdo zpíval veselou písničku.

,,To se asi ptáček raduje?“ pomyslela si beruška, ,,Ale jaký má  k tomu důvod?“

Za malý okamžik poznala, že to nezpíval její ptáček, ale že promluvil jakýsi človíček.

   ,,Jé kdo to tu ztratil tak překrásnou lucerničku? To byl jisto jistě, někdo hodně moc neopatrný!“ divil se klučina.

   Beruška se snažila zvednout, alespoň hlavičku, ale byla tak vyčerpaná, že se jí to nepodařilo.  ,,Tak teď už mě nikdo nezachrání!?“ tiše naříkala beruška.

V tom opět zaslechla chlapcův hlas.

   ,, Tak jsem doma maminko. Podívej, co jsem našel?“

   ,,To je moc hezké, ale jdi si hrát do pokojíčku. Já tady mám návštěvu a až to vyřeším přijdu za tebou!“ odpověděla maminka.

   Nelínka ukrytá v lucerničce cítila, že se trošíčku oteplilo. Ale zmrzlá byla pořád stejně.

   ,,Jé hele beruška? Chuděrka malá. Jistě umrzla?! No možná ještě né, zkusím jí vyndat.

Chlapec otevřel dvířka lucerničky a opatrně Nelínku vyndal. Položil jí do květu vánočního kaktusu a se slovy ,,uzdravíš se?!“  odešel do koupelny umýt si ruce.

  Když se druhý den ráno chlapec probudil, Nelínka se mu procházela po dlani.

  ,,Tak přece jsi neumrzla,“ radoval se klučina.

Za pár chvilinek poznal jak je Nelínka hravá a to znásobilo jeho radost.

    Beruška směla volně létat po pokoji a vždy večer před spaním si spolu povídali.

 

Větrníček 

Zpěv Petr Špacír Procházka

Text. hudba Leon

 

Úvodní stránka