Půjčovna na pláč

Jenom co si z oblohy odtančila poslední hvězdička, Tichunka potichu vyšla ze své chaloupky.

   ,,Co se děje, můžu ti s něčím pomoc?“ překvapil trpavílku svými slovy Radovánek.

   ,,Už nemohu spát,“ odpověděla nesměle Tichunka.

   ,,To skrze tvou instituci?“

   ,,Tak tomu jest.“

,,Já vím, na této planetě je na tom většina tvorečků špatně, a ty máš strach, aby ti pro nikoho nechyběl pláč, že? Ráda bys obsloužila všechny hodné, ale nešťastné tvorečky, aby byli obsloužení, že mám pravdu?“

Tichunka jen souhlasně přikývla hlavou.

   ,,Jak to chceš udělat?“ zeptal jsem se opatrně, aby se mě trpavílci nelekli. Nevěděl jsem, jestli mě slyšeli přicházet.

 

 ,,Složila jsem básničku.“

   ,,Básničku?“ divil jsem se společně s trpavílky.

   ,,Ráda ji zarecituji,“ oznámila nesměle Tichunka a dál na nic nečekala.

 

   ,,Na palounku u stromálku, tam kde trpavílci žijí, má PŮJČOVNA NA PLÁČ stojí.

Nikdo však nemusí k nám, dobře vím, kdy kdo chce jaký mít pláč.

  Přiznávám, na lásku pláč nepůjčuji ráda, vždyť ta vzácná madam má kráčet se štěstím.

Na bolest, žal slz nejvíc tu mám, dobře vím, že jsou sortimentem žádaným.

Proto tu mám slzy různých rozměrů, vyhovím všem klientům.          

  Duhovou cestou, posel k lidem dorazí, aby beze slov půjčil slzy, slzy dle přání.

Zbytečné budou se ptát, co je vlastně zač, oplátkou nesmí nic dát, pro všechny zdarma je pláč.“

 

   ,,To je krásné,“ žasli jsme všichni, ale jen do té doby, než nás přerušil jaký si hlas.

,,Pamatujete si na mě?“

,,Jak by ne, vy jste ten pán, co napsal to krásné přání do naší knihy!“ odpověděl jsem bez okolků.

,,Ano to jsem já! Přišel jsem s prosbou, když mi trpavílci nemohou splnit mé přání, jeteli mi alespoň poví, jak se žije na Moudré planetě, abych měl dobrý pocit, že ne všude jsou zlouni jako tady u nás!“

Muž dopověděl svou smutnou řeč a usadil se u potoka, zrovna v okamžiku, kdy mi Radovánek prozradil na čem se s Tichunkou domluvili.

,,Máme písničku, kterou bys mohl pána naučit, chceš?“

,,Já se ji určitě naučím a s pánem se pak domluvíme,“ odpověděl jsem radostně, a hned jsem nápad navrhl návštěvníkovi.

 

Zatím co mě trpavílci učili svou písničku, muž nedočkavě chodil po břehu potůčku sem a tam.

                                         

                                           ,,No, konečně!“ prohlásil pán, hned jak jsem došel k němu.

,,Není to tak jednoduché, pokud písničku odmítnete prezentovat, nebudeme vám to mít za zlé?“ řekl jsem opatrně a začal předříkávat text. Pán byl natolik horlivý, že písničku uměl během pár chvil.

,,Prosím, abychom si píseň zazpívali společně?“ vyslovil přání muž a mrkl na mě jedním okem.

Vesele jsem přikývl a tak se údolíčkem nesly hlasy nás dvou, ale i všech trpavílků, které vy nikdy neuslyšíte. Možná jen ti z vás, co jsou vážně hodní. Pán se rozloučil slovy, že písničku bude zpívat vždy a všude, pořád znova a znova.

MOUDRÁ PLANETA

Přicházím ze stejné planety, kde žijí lidé jako vy, přesto jsem z jiného světa.

Nejsou to žádné zázraky, zůstanu u jádra podstaty, je to přímá paralela.

Předám vám podrobné důkazy, jenž, toliko výmluvné jsou, bortí všechna ta hesla.

Upřímně znáte jen podvody, veškeré ty vaše výmluvy, tvoří prázdná pořekadla.

Vaše Zem je nebezpečná.                  Vaše Zem je nebezpečná.

Pro víru se bouříte, pro názory ničíte, barvu pleti řešíte, co si to dovolujete!?

Bez výčitek loupíte, druhým život boříte, zeměkouli soužíte, co si to dovolujete!?

Proto přijměte, prosím, pozvánku na mou Moudrou planetu,

kde jedinou mocnou sílou je příroda zalitá sluncem a vodou.

Zde nikdy nebyly nebezpečné hádky, zlomyslné hrátky, natož nesmyslné půtky,

které vyvolávají jej a jen vaše směšné záminky.

U nás nikdo nikdy nepoznal zbraně, drogy či jiné úchylky,

my totiž všechnu svou moudrost všechen um, věnovali na výzkum.

Dnes není nemoci, kterou bychom nezvládli. Není ve vesmíru místa, které bychom neznali.

A věřte, jste opravdu jediní, co se dělí na chudý a bohatý,

na všech jiných planetách všichni mají, jak vy říkáte poklad.

Pouze u vás lidé znají strach, jeden z druhého, a nefalšovaný hlad.        Tak to je fakt.

Pro víru se bouříte, pro názory ničíte, barvu pleti řešíte, co si to dovolujete!?

Bez výčitek loupíte, druhým život boříte, zeměkouli soužíte, co si to dovolujete!?

Přicházím ze stejné planety, kde žijí lidé jako vy, přesto jsem z jiného světa

Jsem rád, že jsem z jiného světa.

   

 Mně je to líto, že nemůžeme zpívat veselejší písničky?“ ozval se náhle Lítostníček.

,,Hečnky, Slibuji, že je můžeme zpívat veselé písně a vlastně musíme, aby byly zpívané!“ pronesla Slibunka.

,,Pravdu máš, zvesela, na vše zvesela,“ přidala se Krasomálka.

,,To vám moc chválím, a je to pochválené,“ poletovala si jen tak okolo Chválinka.

,,Tvořílkujme chlubílek!“ zazněla moudrá slova Hatmatílka.

,,No jasně Tvořílku neříkej, že si na dnešek nevymyslel nějaký nový vynález. Pokud ano, ukaž nám ho, prosím, ať se od toho všechno odreagujeme?“ koukal na nás smutně Radovánek.

  

 ,,Vymyslel jsem hladící ruku pro ty, co nemají nikoho, kdo by je pohladil.

Ze dřeva jsem vyřezal ruku, na ni našil jemnou látku a připevnil k ní mašličku.

Stačí ruku zavěsit na vhodné místo a lehkým popotahováním za mašličku ji rozhýbat.

Pak už jen stačí přiložit tvář,“ rozplýval se Tvořílek.

 

Všichni jsme nový vynález pochválili, dobrosrdečností se zdála být hladící ruka užitečná.

 

Na druhé straně potoka se sešla chaloupka Tichunky s ostatními, aby se společně proměnily v zatím známé instituce. Celý den jsem se společně s trpavílky staral o hodné lidi.

Papánek…

 

Vymyslel jsem trpavílky, vílky, skřítkovílky..., zvěromluvy a hvězdomluvy... aj.

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.

LLeonK
 

Videa, klípky ZDE