Hvězdoníček - Hvězdolam

 

Hvězdoníček  

Zpěv Jana Kleinová...text, hudba Leon

 

 

,,Až za druhou duhou, kde to je snad znáte, pluje si červánkový obláček, na kterém stojí domeček a také stromovník. Žije tam milý Hvězdoníček, zrovínka ten, co hvězdám je pomocník.“

,,Tak tu  máme  přenádhernou  noc…,“ zpíval si Hvězdoníček, když  vyšel  ze svého domečku. 

Podíval se na stromovník a povídá: ,,Krásně jsem se vyspal! Heč! No jó, ale tebe to zjevně nezajímá, Stromovníku?“

Hvězdoníček se ještě jednou a pak podruhé protáhl a už vyhlíží meluzínku.

   Konečně se dočkal.

   ,,Ahojíček,“ zvolala meluzínka stojící před domečkem.

   ,,Jů…, proč mě pokaždé musíš vylekat? To nemůžeš přiletět tak, abych o tobě věděl?“  

   ,,Tak mi to odpusť. Já už budu hodná,“ klopila očka meluzínka. ,,Ale teď bychom si měli pospíšit! Hvězdička Svítilka je v nebezpečí!“

   ,,Tak na co čekáme?“zeptal se  Hvězdoníček a poprosil obláček, aby ho odnesl za Svítílkou.

   Jenom co se vznesli, už viděli tu mohutnou postavu neznámého cizince, který zastínil celý malý vůz.

   Mráček nepotřeboval další rady. Odnesl Hvězdoníčka  přímo k hvězdičce Svítilce. Tady je obr nemohl přehlédnout.

   ,,Kdo jsi?“ zvolal Hvězdoníček s meluzínkou oba součastně.

   ,,Hvězdolam, což mě neznáš? Všichni mě znají!“ řekla přerostlá postava.

   ,,Já jsem Hvězdoníček, já tady luštím všechny záhady! Mě tu všichni znají! Ty nejsi odtud! Proč si přišel?“ vyptával se rozzlobený Hvězdoníček.

   ,,Přišel jsem si pro Svítilku! A ty, mrňousku, to nezměníš! Teď tady vládnu já! A ty, mrňousku, to nezměníš!!“ opakoval obr a náramně se tomu smál.

   ,,To se nedělá! To nejde brát si, co ti nepatří jen proto, že jsi větší a silnější,“ bránil hvězdičku Hvězdoníček.

   ,,Vezmu si, co budu chtít a nikdo mi v tom nezabrání! Jasný!“ zvolal cizinec.

   ,,Víš, jak se takovým jako ty říká?“ Hvězdoníček větu nedokončil.

   Obr ho dvěma prsty zvednul do víšky a mohutně se smál.

   ,,Je mi jedno, jak tomu říkáš! Od této chvíle bude všechno, tak jak chci já! Je to jasné!“

   ,,Proč to děláš, proč jsi zlý?“ zeptal se Hvězdoníček.

   ,,Budu vládnout! Všichni mě budou znát, všichni mě budou poslouchat!“ řinčel cizinec.

   ,,Ale nikdo tě nebude mít rád!“ přerušil vetřelce Hvězdoníček.

   Bylo znát, že se Hvězdolam opravdu zamyslel a skromně se zeptal:

   ,,To jako se mnou nikdo nebude mluvit? Každý se mi bude vyhýbat? Všichni se mě budou bát? Budu zase sám?“

   ,,Vyhýbat se ti budou všichni! Mluvit s tebou budou jen z povinnosti. Nevím jak ty, ale já bych nemohl žít tam, kde mě nenají rádi,“ odpověděl Hvězdoníček.

   Obr si Hvězdoníčka  položil na dlaň a smutně pravil:

   ,,Máš pravdu, není to dobrý pocit. Znám to! Tam odkud jsem přišel, také mě neměli rádi. Asi na to jdu špatně! Co ty myslíš, Hvězdoníčku?“

   ,,Moc špatně!“ odpověděla mu meluzínka.

Obr se opět zamyslel a velmi smutně promluvil:

   ,,Tak já už nechci vládnout. Už nechci Svítilku. Poraď mi tedy, co mám dělat, tak abych nikomu neubližoval?“

   ,,Používej více rozumu a ne sílu?“ odpověděla mu meluzínka.

   ,,Vidíš jak je to jednoduché?“ zářil Hvězdoníček a začal s vysvětlováním:

   ,,Jsi velký a silný postavou. Ale slabý v přemýšlení. Využij svou sílu na dobré skutky.“

   ,,Nevím jak mám dělat dobré skutky?“ rozplakal se Hvězdolam.

   ,,Začni pomáhat s maličkostmi. Uvidíš, že za čas ti to půjde samo“ kýval hlavou Hvězdoníček.

   ,,Odkud si přišel?“ špitla meluzínka.

   ,,Z páté galaxie. Už jsem to tam nemohl vydržet.“ odpověděl  Hvězdolam.

   ,,No vidíš a tady jsi chtěl začít úplně stejně?“ hrozil mu ukazováčkem Hvězdoníček.

   ,,Víš ty co? Dám ti na starost opatrovat naší Svítilku a uvidíme?“ rozhodl Hvězdoníček.

   ,,Jsi moc hodný, děkuji ti. Budu se snažit, abych tě nezklamal?“ slíbil obr.

   ,,Tak se tu měj a mysli na to, co jsem ti řekl!“ rozloučil se Hvězdoníček a vydal se i s meluzínkou domů.

  Cestou se ještě zastavil u přátel. Poprosil Hvězděnku, Zářílka, Třpitílka a Hvězdálka, aby na Hvězdolama dávali pozor.

Když všichni čtyři slíbili, že obra ohlídají, Hvězdoníček se vrátil do svého kraje, tam za druhou duhu.