Kamarádi Větrníčka  

Zpěv Karel Charlie Prostiňak, Radek Jína, Leon, Jana Kleinová

Text, hudba Leon

 

 

Svíčka

 

Nejsem mráček, nejsem ani hvězdička. Jmenuji se Míňa bludička. Své příběhy chci vám vyprávět, jaký je pestrý ten můj svět. Tak se v klidu posaďte, začínáme právě teď.

 

Na kraji lesa  pod nejvyšším stromem měla své doupě rodina pana Zajíčka.

Společně s paní Zajíčkovou, synem Zajdálkem a dcerkou Zajdálkou, chodili každé ráno na procházku. Paní Zajíčková říkala, že je to velmi zdravé, příjemné a také si užijí legraci.

Chodili až do velikého sadu, kde bylo spousta a spousta ovocných stromů, keřů, a jahod.

Pan Zajíček pokaždé nasbíral do košíku spadané ovoce. Vždy bral jenom tolik, kolik jeho rodina mohla do večera sníst. Cestou domů si Zajdánka se Zajdámkem, rádi pochutnávali na lesních malinách či borůvkách.

To se ví, že na zimu si vždy včas udělali dostatečnou zásobu nejenom ovoce, ale také hub.

  

Jednoho letního večera se vydal pan Zajíček s paní Zajíčkovou na návštěvu do hájovny. Tam v dřevěné boudičce bydlel jejich přítel pan Králík. Vždy si náramně popovídali. Zajíčkovi vyprávěli, co je nového u lese, pan Králík zase o tom, co se za tu dobu stalo na zahradě hajného.

Ten večer se však stal velmi zajímavým. Sám hajný seděl na zápraží se svým pejskem. Když pak odešli do hájovna spát, zůstala tu po nich hořící svíčka.

   Pana Zajíčka hned napadlo, že by jí mohli odnést do svého doupěte. ,,Dnes má naše dcerka Zajdálka narozeniny a svíčka by se na oslavu náramně hodila. Byla by to kouzelná kulisa, nemyslíte? Půjčil bychom si jí pouze na jeden den. Po oslavě bych svíčku vrátil,“ vysvětloval pan Zajíček.

   ,,To je krásný  nápad,“ jásala paní Zajíčková. 

   ,,Hajný stejnak ráno nebude vědět, kde svíčku zapomněl. A v hájovně jich má hodně. Jeden den mu jedna svíčka, jistě nebude chybět?!“ řekl svůj názor pan Králík.

   Pan Zajíček tedy neváhal. Vzal hořící svíčku a společně s paní Zajíčkovou vyrazili k doupěti.

   ,,Musíte být opatrní, aby vám plamínek nezhasl. Jinak jej potom nezapálíte!“ volal za nimi pan Králík.

   ,,Budeme dávat pozor,“ odpověděla mu paní Zajíčková a ještě jednou zamávala.

Cestička přes louku byla krásně vyšlapaná a tak se panu Zajíčkovi, se svíčkou v náručí, dobře kráčelo.

Z nenadání však začal foukat větřík. Pan Zajíček rychle položil svíčku a stoupnul si tak, aby větřík nesfouknout plamínek. Po chvilce se přidala také paní Zajíčková.

Když větřík ukončil své radovánky, vydali se opět na cestu.

   ,,Co to nesete Zajíčkovi?“ přikutálel se odkud si ježek ,,Svíčku! Hořící svíčku! Chcete snad, aby louka shořela?“ mračil se Bodlin.

   ,,Prosím nech nás projít?“ prosila ježka paní Zajíčková.

   ,,Naše dcerka má dnes narozeniny a plamínek svíčky by byl krásné překvapení?“ dodal pan Zajíček.

   Ježka to žadonění rozesmálo.  ,,Řeknete mi důvod, proč bych měl brát ohled na vaší dcerku?“ Svíčku musíte hned zhasnout a najít způsob, aby jste jí  při oslavě zapálili. Po louce a hlavě v lese nesmí svíčka hořet! Přiletí opět větřík a může s toho být katastrofa. Zasněte plamínek pane Zajíčku!“ přikázal ježek Bodlin.

   ,,Tak a je po překvapení,“ vzdychla paní Zajíčková a bylo jí do pláče.

   ,,To je pravda. Nemáme čí svíčku zapálit.?“ přidal se pan Zajíček.

   ,,Přeci by jste kuli jedné oslavě, neriskovali?!“

   Pan Zajíček tedy svíčku zhasnul. Dal si jí na rameno a vykročil k lesu. Když společně s paní Zajíčkovou došli k doupěti, opřel svíčku o strom, sedl si vedle ní, dal si hlavu do dlaní a přemýšlel: ,,Čím vykouzlíme, aby svíčka měla zase svůj plamínek?“

   ,,Jistě něco vymyslíme!“ utěšovala jej paní Zajíčková.

 

   ,,Vidím, že máte nějaké trable?“ ozvala se tenký hlásek nad nimi.

   Zajíčkovi se zvědavě ohlédli.

   ,,Jsem světluška a tady v lucerničce si nosím plamínek. Pomohu vám. Zapálím svíčku. Přiveďte Zajdálku! Také chci vidět jakou bude mít radost.“

   ,,Moc ti děkujeme. Jsi moc hodná,“ volali šťastní rodiče.

   Paní Zajíčková přivedla Zajdálku a také Zajdálka. To aby byli na oslavě všichni.

   Světluška přiložila svou lucerničku k svíčce… a hurá plamínek hoří.

Zajdálka jásala. Radostí odejmula tatínka i maminku a mohlo se začít s oslavou. Zajdálek popřál své sestřičce vše nejlepší a dal jí dárek, který pro ni vyrobil ze tří šišek.

   ,,Krásná oslava,“  pochvalovala si paní Zajíčková.

   ,,No raději už půjdu vrátit svíčku do hájovny. Abych se stihnul vrátit domů než přijde noc?!“ rozhodl pan Zajíček. Uhasil plamínek, dal si svíčku opět na rameno a vyrazil.

   ,,To byly nejkrásnější narozeniny, které kdy rodina Zajíčků slavila,“ řekla svým dětem paní Zajíčková.

 

Větrníček 

Zpěv Petr Špacír Procházka

Text. hudba Leon

 

Úvodní stránka