Srdíčkové království - Duch dobra

 

Princezna Vendulka s princem Vendelínkem prožívali na svých každodenních procházkách zajímavé zážitky.

Ani dnešek nebyl výjimkou.

Na mýtině nedaleko obzoru poznali dva vzácné kamarády.

   ,,Jsem duch dobra a ten co sedí za princem na pařezu, se jmenuje Duchtík.

Přišli jsme si sem do Srdíčkového království odpočinout. Dobra je stále méně a my už na to nestačíme.“

   ,,Tak to určitě není, jistě se dobro jen ukrylo hlouběji do srdcí a až nastane ten správný čas, ukáže se, věřím tomu,“ řekl přesvědčivě princ.

   ,,My už ztratili všechnu naději. Ani ten bylinkový likér, který často piji, už nezabírá. Mírně řečeno, já duch dobra ztrácím svůj význam.

   ,,Tak nemluv, snad není ještě tak zle?“ tvářila se potměšile princezna.

   ,,Věřte mi, nevím si vůbec rady. Duch zla je den ode dne silnější a já i Duchtík slábneme,“ vysvětlil velmi smutně duch.

   ,,Princ se k přítomným otočil zády a cosi zašeptal do dlaní, které si dal před ústa.

Záhy držel v rukou malinkatou panenku, která se chlubila jasně žlutým plamínkem.

   ,,Dovolte mi, abych vám představil maličkou vílu, která se jmenuje Jiskřička naděje. Neumí mluvit, ale vím, že vám ráda pomůže. Naděje je naděje,“ chlácholil princ a podával vílu duchům.

   ,,Ani nevím,  jak se o takovou vílu máme starat?“ drmolil duch.

   ,,O to se nestarej, Jiskřička naděje nic nepotřebuje, avšak umí hodně rozdat,“ odpověděla princezna Vendulka.

   ,,Pokud máme Jiskřičku naděje, zkusíme to zlo udolat. Děkujeme za vstřícnost a přejeme vám všem v Srdíčkovém království, aby vás hladilo jenom samé dobro.

 

Srdíčkové království                                          Úvodní stránka