Kočička

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička.

Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, dětská přání."

 

Na samotě u lesa žil milíř se svou dcerkou Jiřinkou.

Přestože tatínek celé dny procoval, byli tuze chudí.

Jiřinka si chodívala hrát za humna, tam mezi keříky měla svůj svět.

 

Jednou večer stála dívenka za oknem a koukala na hvězdičky.

   ,,Tatínku, koukni, padá sníh, to už budou brzy vánoce, že ano?“ jásalo děvčátko.

   ,,A hned druhý den máš narozeniny,“ řekl velmi smutně tatínek. Posadil se ke stolu, schoval tváře do dlaní a přemýšlel.

   ,,Jiřinka přeci pod stromečkem musí najít dáreček? Ale jak to udělat, když nemám žádné penízky?“

 

Za to Jiřinka už věděla, čím podaruje tatínka. Ve svém keříkovém království, měla pro něho ukrytý dáreček.

 

Nastal štědrý den.

 Tatínek vstal z postele a šel do světnice. Byl tuze smutný, trápilo ho, že stále nemá dáreček pro svou Jiřinku.

Sedl si za stůl a přemýšlel.

   ,,Už to mám,“ zajásal.

,,Vyřežu Jiřince něco ze dřeva! Toho máme dost a o to jedno polínko už nezchudneme,“ řekl si muž, usadil se u pece a začal vyřezávat.

   Také Jiřinka se probudila.

Když seskočila z pece a uviděla tatínka jak si hraje s polínkem překvapeně se zeptala:

   ,,Co děláš tatínku?“

   ,,Překvapení, to je překvapení,“ odpověděl vlídně tatínek.

,,Nechceš jít ven za dětmi?“

   ,,Můžu, tak já jdu!“ zářila dívka.

Oblékla se a šla na kopec, kde si hrály děti ze vsi.

 

Když byl tatínek s vyřezáváním hotov, uvařil trochu kulajdy k štědrovečerní večeři, na stůl připravil misky, lžíce a už jenom čekal, až se Jiřinka vrátí domů.

   ,,Jsem doma tatínku,“ volala dívenka.

   ,,Tak pojď, nazdobíme spolu stromeček,“ řekl vesele tatínek a zavěsil na smrček první šišku.

   Jiřinka se přidala a přitom stále opakovala:

   ,,Moc se těším na to, co mi Ježíšek přinese?“

 

Když byl stromeček dostatečně ozdoben, zasedl tatínek s Jiřinkou ke stolu.

   ,,Tatínku, pro koho je ta třetí miska a lžíce?“ ptala se Jiřinka.

   ,,To kdyby přišel nějaký host, tak abychom ho mohli pohostit,“ řekl tajemně tatínek.

 

Jen co to dořekl, kdosi zaťukal na dveře.

   ,,Prosím mohla bych u vás přečkat dnešní noc, jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička. Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání.

   Tatínek děvčátko pozval do chaloupky a uvedl ke stolu. Do misky pro hosta nalil polévku a popřál Berynce dobrou chuť.

   ,,Po večeři dostanu dáreček,“ řekla Jiřinka.

   ,,Berynko nebude ti líto, že ty žádný dáreček nedostaneš?“ zeptal se muž.

   ,,Netrapte se milíři, nepřišla jsem dárky brát, ale rozdávat,“ usmívala se Berynka.

 

Jiřinka už nevydržela.

   ,,Tak tady máš svůj dáreček, tatínku,“ podala otci krásně kulatý oblázek a dodala:

,, Na sluníčku se krásně, duhově leskne.“

   ,,Moc ti děkuji, dcerunko,“ zářil tatínek.

,,Tady je tvůj dáreček.“

   ,,Jů, to je kočička, ty jsi mi vyřezal kočičku? Ta je krásná, jako živá, jen zamňoukat. Vždycky jsem si přála kočičku, jsi ten nejlepší tatínek,“ rozplývala se Jiřinka.

   ,,Tak a teď hajdy na pec, je čas jít spát. Zítra si s kočičkou můžeš celý den hrát,“ řekl tatínek a vysadil dívenku na pec.

   ,,Musím kočičce vymyslet jméno,“ rozhodla se Jiřinka ještě než usnula.

 

Milíř si sedl za stůl a smutně pravil:

   ,,Víš Berynko, zítra má Jiřinka narozeniny a já pro ní nemám dárek. Tento rok se mi nedařilo a tak jsem dcerunce nemohl nic koupit. Je mi to moc líto.“

   ,,Netrap se milíři a jdi klidně spát, vše dobře dopadne, uvidíš,“ odpověděla mu Berynka.

Milíř ulehl na lavici u pece a usnul.

 

   ,,Tatínku stávej, už je ráno,“ volala Jiřinka a lehounce do svého otce strkala.

Když se milíř posadil, rozhlížel se po světnici.

Dívky seděly za stolem a Berynka cosi vyprávěla, tak krásně se spolu smály.

  Z ničeho nic začala Jiřinka křepčit:

    ,,Tatínku, podívej ona je živá, ta kočička je živá! Úplně celá živá!“  

   ,,To je dárek k tvým narozeninám, chtěla jsi přece, aby byla živá?“ usmívala se Berynka.

   ,,To je ten nejkrásnější dárek jaký jste mi mohli dát,“ rozplakala se dojetím Jiřinka.

   ,,Bylo mi s vámi moc krásně, mějte se tu dobře a nezapomeňte, že nejkrásnější dárek je jenom takový, který je od srdce,“ zamávala Berynka a byla pryč.

   ,,Tak pojď, Jiřinko, my si dnes spolu s Minďulkou budeme hrát, chceš?“

   ,,Ano tatínku,“ jásala dívenka.

   ,,To je moc krásné jméno, které jsi vymyslel, nebudu už hledat jiné. Máme tedy Minďulku! Jsem opravdu šťastná, tatínku.“ 

 

                                                                                                                                        

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.