Odběrna smůly

,,Tak jsme se tu krásně zabydleli, a jsme zabydlení, co říkáte přítelíčkové?“ tetelila se Krasomálka, hned jak se ráno všichni sešli u potoka.

   ,,Máš pravdu, je mi tak večer přišlo na mysl, a je to na mysli, jak to uděláme, aby to bylo udělaný, abychom změnili myšlení všech těch lidí, aby bylo změnění? Myslíš, že to někdy pochopí, aby to bylo pochopený? Možná by to chtělo zřídit nějaké instituce, aby byly zřízený, kde bychom všechny ty nedobráky léčili, aby byli vyléčení,“ rozpovídal se Radovánek.

   ,,To je skvělý nápad,“ volali trpavílci jeden přes druhého.

   ,,Mně je to líto,“ přehlušil je svým povzdechem Lítostníček, ale nikdo ho neposlouchal.

   ,, A jak by sis to představoval, Radovánku?“ hořela zvědavostí Krasomálka.

   ,,Mně je to líto, že máš představy,“ projevil se opět Lítostníček.

   ,,Hečinky, on má představy a my ne,“ tleskla Chválinka.

Radovánek popošel do středu palounku a vysvětloval:

   ,,Místa tu máme dost a naše chaloupky umíme proměnit, aby byly proměněné v jakoukoli stavbičku, no…, nemám pravdu?

Proto bychom toho měli využít, aby to bylo využitý a vymyslet, aby to bylo vymyšlený, něco na ty človíčky!“

,,Nezapomeňte na to, že za vámi přijdou kamkoli třebas na druhou stranu světa,!“ přidal jsem do hovoru, hned po mém příchodu na palounek.

   ,,Hečinky, obřík je tu a já ho jako první pozdravím, aby byl pozdraven…, hečinky heč. Ahojínek obříku,“ vítala mě Chválinka. 

Také Lítostníček se přidal.

   ,,Mně je to líto, že jsem nestihl být první. Tedy ahojda obříku!“

   ,,Srdečně zdravím všechny trpavílci, aby byli pozdraveni, už jsem se na vás moc těšil,“ rozplýval jsem se a vesele dodal:

,,Prosím, Radovánku vyprávěj dál, ať je to vyprávěný, je to více než zajímavé.“

  Radovánek se poklonil, nadechl se a začal vysvětlovat:

   ,,Abyste mě lépe pochopili a bylo to pochopený, začnu trošku obšírněji. Lidé, ti hodní lidé, se den co den musí trápit s těmi nehodnými a tak jsou utrápení. Mnohdy je tu u vás vidět nespravedlnost. Někdo má více smůly než by si zasloužil, někdo ztratil všechny své iluze, a tak jsou ztraceni, a tak bych mohl pokračovat. Všem těm bych chtěl pomáhat, aby jim bylo pomoženo a proto prosím, abyste se ke mně přidali a byli přidaní,“ dodal prosebně trpavílek.

   ,,Slibuji, že ti rozumím a že se k tobě ráda přidám, abych byla přidaná,“ kývala hlavou Slibunka.

   ,,Pomůžeme hodňoulíkům, a bude jim pomoženo, talalalala.  Tady u nás na palounku, talalalala. Zřídíme jim instituce, a budou zřízené talalalala. Aby znali jen krásné chvíle, talalalala…!“ nezůstal stranou se svým názorem Radovánek.

   ,,To je ono, správně to Zpívánek pojmenoval a je to pojmenovaný!“ jásal Radovánek.

   ,,Kabrňák!“ pronesla uznale Krasomálka a každý z přítomných souhlasně kýval hlavou.

Posadil jsem se na stejné místo, jako včera a trpavílci se slétli na mé nohy. Jeden druhému nabídl rámě a začali tančit svůj roztomilí tanec ťapálek.

   ,,Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že už máš něco připraveného?“ mrkl jsem na Radovánka, hned po tanečku.

   ,,Mně je to líto, moc je mi to líto, ještě víc je mi to líto!“ mračil se Lítostníček.

,,Proč je ti to líto, ty naše divnítko?“

   ,,Mně je to líto, že jsem na ty instituce nepřišel já!“ odpověděl tvrdě Lítostníček.

   ,,Radovánku, vadilo by ti hodně, kdyby první naší instituci otevřel tady Lítostníček, aby byla otevřená?“ promluvila nečekaně Tichunka.

   ,,Ale vůbec ne, naopak budu moc rád,“ zářil veselý trpavílek a vlídně dodal:                          ,,Tichunka po dlouhé době promluvila, to je ale krásný den.“

   ,,Je mi líto, že jsem s nápadem nepřišel první, avšak nelituji toho, že mám tak skvělé přátelníčky. Budu se vás snažit nezklamat, abyste nebyli zklamaní, proto bych chtěl poprosit o dovolení, aby to bylo dovolený, abych si mohl postavit a zřídit ODBĚRNU SMŮLY, a bude postavená. Myslím, že název říká vše, a je to všechno řečený?“ rozhlížel se po svých kamarádech Lítostníček.

   ,,To je krásné, skvělé, úžasné,“ překřikovali se trpavílci.

   ,,Kde bude stát tvá instituce?“ zeptal jsem se Lítostníčka. 

,,Naše chaloupky jsou kouzelné, vždy když bude potřeba pomoc, přejde má chaloupka támhle na druhý břeh, aby byla přešlá, a tam se změní na ODBĚRNU SMŮLY, aby byla změněná.                Samo sebou v žádané velikosti!“ vysvětlil mi dojatý trpavílek.

Přistoupil k Hatmatílkovi a poprosil jej, jestli by mohl slova, která vysloví, říct jeho řečí.

  Přítelníček s radostí přikývl a tak Lítostníček pravil:

   ,,Na krásném palounku stromálek obdivuji. Zde stojí chaloupka, tam človíčky zbavím jejich smůly, jejich život bude pohádka.“

Palounkuji krásnílek, stromálkuji obdivník, človíčkuji chaloupník, odsmůluji osudník, pohádkuji životník.

 

,,Jak budeš lidi zbavovat smůly?“ zeptal jsem se trpavílka.

,,Jak budu lidi zbavovat smůly, aby jí byli zbaveni? Jednoduše, každého vyslechnu, aby byli vyslechnuti, a pak podle situace navrhnu řešení, aby bylo navržený. Samo sebou, příkladem mi je naše Moudrá planeta, kde nikdo smůlu nemá, protože se chová tak, aby byl prospěšný pro celou populaci. Aby nikomu a ničemu neubližoval, protože zde je začátek onoho konce.

   ,,Věřím, že už víš, jak bude tvá chaloupka na odebírání smůly vypadat?“

,,Je mi líto, že tohle všechno musíme dělat, aby to bylo udělané, ale je to nezbytné. Pokud chceš, předvedu ti, jak vypadá má instituce?“ odvětil Lítostníček a pohladil svůj límeček.

 

Jedna s osmi chaloupek se dala do pohybu. Podobně jako loďka přeplula na druhý břeh potůčku a tam na rozlehlé mýtině se začala zvětšovat a tvarovat do podoby jakou jsem nikdy neviděl. Až když byla velká jako naše domky, roztočila se jako větrník a notnou chvilku mi dopřávala nevšední podívanou.

,,Pojď se podívat!“ pronesl trpavílek, který se mi usadil na rameni.

 

Přešel jsem potok a v doprovodu všech trpavílků jsem vstoupil do domečku.

,,Slibuji, aby to bylo slíbeno, že o této instituci budu říkat samá hezká slova, aby to bylo řečený!“ prozradila mi důležitě Slibunka.

,,Hečinky, já taky páč je to přesně jak na naší Moudré planetě a to je chvályhodné,“ projevila se také šťastná Chválinka.

,,Koukánkuji údivek, zpívánkuji radostník, létánkuji tančílek,“prozradil nám Hatmatílek.

Jen Tichunka tiše bez jediného slova, poletovala kolem mne, než mi přistála na dlani.

 

No, co vám budu vyprávět, slovy se to nedá popsat, všechna ta nádhera, která se uvnitř skrývala. Většinu těch předmětů či věcí neumím ani pojmenovat, proto se raději přijďte podívat sami.

 

Když jsme, pak přešel potok zpět ke stromálku, všichni trpavílci radostně létali okolo mě.

Odběrna smůly se opět proměnila na malou chaloupku a za nedlouho stála na svém místě.

,,Ještě něco ti musíme prozradit, aby to bylo prozrazené, naše hlasy slyšíš jenom ty, nikdo jiný z lidí na této planetě nás nikdy neuslyší!“ sdělila mi Krasomálka a já jen překvapeně kýval hlavou.

 

Protože se začalo stmívat, rozloučil jsem se a s tajemnými pocity jsem se vydal domů. 

Dobře vím, že každý z trpavílků, dlouho do noci ve své postýlce přemýšlel, vymýšlel jaké blahodárno pro hodné lidičky přichystá.

  Pouze Radovánek měl vše dávno promyšlené, jenom ne připravené.

A Lítostníček? Ten byl tuze šťastní, že jej napadl tento nápad.

Papánek…

 

Vymyslel jsem Větrníčka i jeho kamarády, trpavílky, vílky, skřítkovílky..., 

zvěromluvy, hvězdomluvy... aj.

Pohádky, písničky nejenom pro děti, fantasy příběhy...

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.      

Navštivte také stránku ,,PROJEKTY,,

Videa, klípky ZDE