Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.  

 

Odběrna smůly

 ,,Tak jsme se tu krásně zabydleli, co říkáte přítelíčkové?“ tetelila se Krasomálka, hned jak se ráno všichni sešli u potoka.

   ,,Máš pravdu, je mi tak večer přišlo na mysl, že když jsme ti hodní trpavílci, kteří mají v povaze jenom samé to dobro a žádnou špatnost, tak bychom mohli pomáhat hodným lidem?“ rozpovídal se Radovánek.

   ,,To je skvělý nápad,“ volali trpavílci jeden přes druhého.

   ,,Mně je to líto,“ přehlušil je svým povzdechem Lítostníček.

   ,, A jak by sis to představoval, Radovánku?“ hořela zvědavostí Krasomálka.

   ,,Mně je to líto, že máš představy,“ projevil se opět Lítostníček.

   ,,Hečinky, on má představy a my ne,“ tleskla Chlubilka.

 

Radovánek popošel do středu louky a vysvětloval:

   ,,Místa tu máme dost a také to máme spousty zajímavých míst, jako například čtvrtou rovnoběžku, začátek světa, rovník a podobně. Toho by se dalo využít?“

   ,,Nezapomeňte na tři stříbrné duby!“ přidal se do hovoru obřík, který právě přišel.

   ,,Hečinky, obřík je tu a já ho jako první pozdravím,hečinky.  Ahojda obříku,“ vítala návštěvníka Chlubilka.

  Také Lítostníček se přidal.

   ,,Mně je to líto, že jsem nestihl být první. Tedy ahojda obříku!“

   ,,Srdečně zdravím vás všechny milý trpavílci, už jsem se na vás moc těšil,“ rozplýval se obřík.

,,Prosím, Radovánku pokračuj, je to více než zajímavé.“

  Radovánek se poklonil, nadechl se a vypravoval:

   ,,Abyste mě lépe pochopili, začnu trošku obšírněji. Lidé ti hodní lidé, se den co den musí trápit s těmi nehodnými a s toho mnohdy plyne nespravedlnost. Někdo má více smůly než by si zasloužil, někdo ztratil všechny své iluze i naděje a tak bych mohl pokračovat.

Všem těm bych chtěl pomáhat, a proto prosím, abyste se ke mně přidali,“ dodal prosebně trpavílek.

   ,,Slibuji, že ti rozumím a že se k tobě ráda přidám,“ kývala vehementně hlavou Slibunka.

 

   ,,Pomůžeme hodňoulíkům, talalalali.  Tady u nás na rovníku, talalalali. Zřídíme jim instituce, talalalali. Aby znali jen krásné chvíle, talalalali…!“ nezůstal stranou ani Zpěvánek.

   ,,To je ono, správně to Zpívánek pojmenoval!“ jásal Radovánek.

   ,,Kabrňák!“ pronesla uznale Krasomálka a každý z přítomných souhlasně kýval hlavou.

   ,,asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že už máš něco připraveného?“ mrkal na Radovánka obřík.

   ,,Mně je to líto!“ mračil se Lítostníček.

   ,,Co je ti líto, ty naše divnítko?“

   ,,Mně je líto, že jsem na to nepřišel já!“ odpověděl tvrdě Lítostníček.

   ,,Radovánku, vadilo by ti hodně, kdyby první naší instituci otevřel tady Lítostníček?“ promluvila nečekaně Tichunka.

   ,,Ale vůbec ne, naopak budu moc rád,“ zářil veselý trpavílek a vlídně dodal:

,,Tichunka po dlouhé době promluvila, to je ale krásný den.“

   ,,Je mi líto, že jsem s nápadem nepřišel první, avšak nelituji toho, že mám tak skvělé přátelníčky. Budu se vás snažit nezklamat, proto bych chtěl poprosit o dovolení, abych si mohl postavit a zřídit odběrnu smůly. Myslím, že název vypovídá o všem?“ rozhlížel se po svých kamarádech Lítostníček a sledoval reakce.

   ,,To je krásné, skvělé, úžasné,“ překřikovali se trpavílci.

   ,,Kde bude stát tvá instituce?“ zeptal se obřík, který došel až k Lítostníčkovi a pohladil ho svou velikou rukou.

 

Dojatý trpavílek přistoupil k Zpívánkovi a poprosil jej, jestli by mohl slova, která vysloví, zazpívat.

  Přítelníček s radostí přikývl a tak Lítostníček pravil:

   ,,U tří stříbrných dubů stojí chaloupka, tam nechají si tvou smůlu, tvůj život bude pohádka.“

  Zpívánek ta krásná slova přezpíval, a když skončil, obřík se rozběhl k lesu. 

  V půlce cesty se zastavil a volal:

   ,,Věřím, že už víš, jak bude tvá chaloupka na odebírání smůly vypadat. Běžím pro potřebnosti a ještě dnes ji postavím!“ mávlo dobrotisko a zmizelo v lese.

 

A vskutku, než sluníčko schovalo své paprsky do temných peřin, nedaleko trpavílčího městečka u tří stříbrných dubů stála sice podivně tvarovaná, přesto velmi krásná chaloupka.

Třpytící se písmenka ze všech šesti stran chaloupky hlásaly do dalekých dálek výstižný název první trpavílčí instituce - Odběrna smůly.

 

Každý z trpavílků dlouho do noci ve své postýlce přemýšlel, vymýšlel jaké blahodárno pro hodné lidičky přichystá.

  Pouze Radovánek měl vše dávno promyšlené a připravené.

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.