Do dveří oslavovny, jak se v Srdíčkovém království říká restauraci, vešel mladík s nůší na zádech.
,,Nezlobte se, že ruším, přišel jsem vám nabídnout pár vzácných vzácností. Mám tu šišku borovou, smrkovou, ale také modřínovou. A nechci za ně moc peněz?“ hlásil mladík je, co za sebou zavřel dveře.
,,Tak se mi zdá, že ten nešvar s podvodnou prodejní dorazil až sem do Srdíčkového království,“ pronesl ledabyle Šlapánek.
Král Láskyslav se mile usmál a vlídně mládenci odpověděl:
,,Pro tvou informaci my tu peníze nemáme a navíc šišek máme plný les.“
,,Mě se zdá pane králi, že je to pouze záminka, jak se dostat do vašeho zámku a odnést si odtud nějaké ty cennosti! Tam odkud pocházím se takový roztomilníci nenechají odradit, ba ani zastrašit. “ ozval se opět Šlapánek.
Král si pohladil vous a s nadšeným úsměvem pravil:
,,Nu, když je tomu tak můžeš si mládenče odnést vše, co se ti na zámku bude líbit.“
Mladík radostí poskočil a utíkal ke dveřím přímo do komnaty princezny.
,,Myslíte, pane králi, že je vaše rozhodnutí rozumné?“ zeptal se Šlapánek.
,,Jak by ne, tady od nás si ten hoch stejně nic neodnese. Vše, co my považujeme za krásné a vzácné je pro lidi zcela nepotřebné,“ rozesmál se Láskyslav.
Netrvalo dlouho a do oslavovny opět vešel onen cizí mládenec.
Jen se stroze poklonil všem přítomným a s poděkováním za ochotu odešel.
Jistě mu ještě dlouho bude v uších znít smích obyvatel Srdíčkového království.
Srdíčkové království Úvodní stránka
Mé motto:
Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.
Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.