Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.

 

Pojišťovna přání

Začalo se rozednívat.

  Trpavílci se postupně trousili ze svých chaloupek a upřímně se divili všemu, co se tu v jejich údolíčku během uplynulé noci změnilo.

   ,,Hečinky, to jsem s toho vedle sebe!“ okomentovala své překvapení Chlubilka.

   ,,To nejsi sama!“ kývala hlavou Krasomálka.

 

   ,,Vím, že jsem svůj Bar opuštěných duší postavil bez vašeho svolení, ale snad se na mě proto nebudete zlobit?“ přistoupil k trpavílkám Zpívánek.

,,Z večera jsem u splavu potkal nešťastného tvorečka a tak mě napadlo, že bych mě něco udělat. Tvořílek se zná se škřítkovílky, kteří mou instituci celičkou postavili. To že to není žádné stavení je záměr, chtěl jsem, aby bolavé dušičky pomohly léčit také kytičky a vůbec příroda, sluníčko v noci pak hvězdičky i měsíc.“

   ,,Hečinky, jsem na tebe pyšná!“ oznámila obdivuhodně Chlubilka a ostatní trpavílci se k ní přidali.

 

   ,,Ahojda, co to tu tvoříte?“ divil se obřík, který dorazil na louku s plnou náručí dřeva.

  Kamarádi mu vše vysvětlili a poprosili, aby se hned pustili do stavby Pojišťovny přání.

Obřík se položil náklad na zem a  Zpívánkovi se poklonil.

   ,,To byl famózní nápad, myslím, že zde bude pořád plno jako je tomu zrovínka teď!“ ukazoval obřík na přírodní bar.

   ,,Mně je těch tvorečků líto!“ prozradil Lítostníček.

   ,,Mně také!“ špitla Tichunka.

   ,,Tak se dáme do práce, ať máme do večera postavenou onu Pojišťovnu přání., co vy na to?“ probral se z údivu také Radovánek.

   ,,Jdeme na to!“ rozhodl obřík a začal připravovat potřebnosti ke stavbě.

  Všichni trpavílci mu ochotně asistovali, jen Chlubilka s Krasomálkou odešly do Baru opuštěných duší.

 

Přistoupili k tvorečkovi, který Zpívánkovi vnuknul tento vzácný nápad a poprosil ho, aby své touhy napsal do knihy přání a radostí.

   ,,Hečinky, splněná přání vedou k radosti, proto se neostýchej napsat je sem do naší knihy,“ usmívala se vlídně Chlubilka.

 

Tvoreček neřekl ani slovíčko jen tiše do knihy napsal své přání.

Přeji si, abyste vy trpavílci vyplnili všechna přání hodným tvorečkům.

  Trpavílky se velmi podivily.

   ,,A co si přeješ sám pro sebe?“ zeptala se Krasomálka.

   ,,Vše jsem napsal do vaší knihy!“ odpověděl tiše tvoreček.

   ,,Hezoučké, že myslíš na druhé, ale jak se chceš zbavit svého trápení?“ krčila nechápavě obočí Krasomálka.

   ,,Hečnky, já teď obejdu ostatní návštěvníky Baru opuštěných duší, aby každý z nich napsal do knihy své přání. K tobě se ještě vrátím, hečinky, zatím si rozmysli, jestli přece jen nechceš pojistit přání, které bude jenom pro tebe?“

  Tvoreček naznačil pouze hlavou, že na svém přání nechce nic měnit a tak Chlubilka i s Krasomálkou vykročila k ostatním hostům.

 

Každému kdo napsal své přání do knihy, vystavila pergamen jakožto smlouvu na uzavření pojistky.

   ,,Vaše přání máte pojištěné, hečinky, proto vás ode dneška čeká jenom samá radost,“ oznámila Chlubilka všem přítomným.

 

   ,,Tak jsme zpět, hečinky,“ oznámila trpavílka, když se i se svou přítelkyní vrátila k nejsmutnějšímu tvorečkovi.

   ,,Jistě jste si své přání rozmyslel, proto nám jej napište ještě jednou, zde je písadlo,“ pravila roztouženě Krasomálka.

  Tvoreček jen tiše seděl a četl si přání napsaná v knize, než polohlasně odpověděl:

   ,,Prosím, abyste mi pojistili přání, které jsem již napsal.“

   ,,Nu to jsou mi věci?“ divili se trpavílci.

  Přesto Chlubilka vystavila pergamen, na kterém bylo napsáno.

My trpavílci splníme všechny přání všem hodným tvorečkům, kteří navštíví náš Bar osamělých duší.

   ,,Svým přáním jsem měl namysli úplně všechny hodné tvorečky, nejenom ty, kteří navštíví váš bar?“ řek zarmouceně návštěvník.

   ,,Je mi to moc líto, ale to není dost dobře možné, to ani my trpavílci nesvedeme!“ odpověděl Lítostníček.

   ,,Chápu, přesto vám všem moc děkuji, co jsem dlužný?“ ptal se důstojně tvoreček.

  Trpavílky ta slova rozesmála a Chlubilka odpověděla:

   ,,U nás se platí úsměvem a vlídným slovem. Každému tvorečkovi, kterému se splní přání, bude mít radost a z radosti taktéž vyplívá úsměv a vlídná slova, proto i my si přijdeme na své.“

   ,,Děkuji za váš čas i ochotu a dovolte mi, abych se s vámi rozloučil,“ mluvil pomalu tvoreček, když odcházel z údolí trpavílků.

   ,,Hotovo, Pojišťovna přání je hotová, račte madam Chlubilko vejít do své nové pohádkové instituce,“ zářil obřík, ale také všichni ostatní.

Na obloze už pár chvil zářily hvězdičky, když se trpavílci konečně odebrali do svých postýlek.

Papánek…