Vodník Stébílko

Zpěv Karel Charlie Prostiňak... text, hudba Leon

 

 

Losos

Stébílko stál na břehu a tiše sledoval hladinu jezírka, kde se jedna po druhé vynořovaly hlavy i hlavičky jeho přátel.

   ,,Dnes k nám zavítá vzácná návštěva,“ promluvil vodník, když byl přesvědčen, že už jsou tu všichni. ,,Dnes k nám potůčkem zavítá sám losos, aby se podíval, jak si tu žijeme.“

   ,,Proč nezůstane tam, kde je?“ zeptala se mrzutě ouklejka.

   ,,Chce poznat život v našich končinách. Proto vás všechny prosím, chovejte se tak, jak se sluší,“  požádal přítomné Stébílko.

   ,,Co? Jakýsi kdosi, cosi, mě tu bude okukovat?“ mračila se podoustev.

   ,,Myslím, že když zůstaneš doma, nikdo se nebude zlobit. Nikdo tě nebude postrádat. Přivítáme lososa bez tebe!“ promluvil kapr.

   ,,Có? Taky že zůstanu doma! Nejsem vůbec zvědavá na nějakého lososa!“ odsekla podoustev.

   ,,To je hezké? Hezké přivítání! Ještě mě neznáš a už o mě takhle mluvíš?“ zeptal se losos,

který se znenadání vynořil hned u břehu, kde stál Stébílko.

   ,,Prosím, neposlouchej jí. Všude je někdo, kdo se neumí chovat. Seznámím tě s těmi chápavějšími a ukážu ti krásy našeho jezírka,“ řekl smutně vodník a vstoupil na hladinu.

  ,,Bude mi potěšením,“ odvětil losos a spolu s vodníkem se potopil pod hladinu.

   ,,Tak tady v těch řasách přebývají žabky, támhle má svůj útulný koutek sumeček, tady plotice, tuhle cejn,“ vysvětloval Stébílko. Trvalo to bez mála půl dne, než vše lososovi ukázali. Ale protože se u toho dobře bavili, návštěvník byl nadšen. Plotice, parna, ale i štika s ouklejkou darovaly lososovi krásné kvítky průstky.

   ,,Tak teď už jste viděl všechno. Takhle si tu žijeme,“ pronesl skromně vodník.

   ,,Moc hezké. Vážně se mi tu líbí. Je to úplně něco jiného, než u nás,“ jásal losos.

   ,,Teď bychom tě rádi pozvali na náš ples, který jsme uspořádali na tvou počest. Zatančíme si, zaskotačíme si. Bude legrace,“ přispěchal se svou pozvánkou sumeček.

   ,,Sám sumeček vše připravil. Je to náš nejlepší organizátor,“ pochválil kmotra sám vodník.

   ,,Rád přijímám,“ vlnil se radostně losos.

   ,,Tak tedy můžeme začít!“ prohlásil sumeček a zvolal: ,,Hudba prosím!“

   ,,Podívej, raku, jak se všichni vlní. A lososovi jak to jde,“ těšil se Stébílko.

   ,,Tak dost! Rušíte mě!“ zařinčela podoustev, která se nečekaně objevila vedle vodníka.

   ,,Copak tě ruší? Ta hudba, nebo to, že si tě nikdo nevšímá?“ zeptal se rak.

   ,,Co si to dovoluješ, S tebou nikdo nemluvil!“ osočila se podoustev. ,,Říkala jsem to Stébílkovi!“

   ,,V tom případě dovol, abych ti oznámil, že se budeš muset odstěhovat někam, kde tě nikdo nebude rušit,“ spustil důrazně vodník. ,,Podívej se, kolik nás tu je. Všichni se chceme bavit. Vážně si myslíš, že ty sama nám to překazíš?“

   ,,Cc…, taky že se odstěhuji. S vámi tu nebudu!“ čílila se ryba a chtěla odplout pryč.

   ,,Proč se chováš tak nehezky?“ zastavil jí svou otázkou losos.

   ,,Já? To snad vy se chováte děsně. Ještě budete prosit, abych se vrátila!“ vztekala se podoustev.

   ,,Jen si pluj.“ Klidně plav pryč.“ Ani se nám nebude stýskat!“ ozývaly se hlasy.

   Podoustev ta slova překvapila. Tiše si přítomné prohlížela jednoho po druhém.

Po chvilce nahlas řekla: ,,Omlouvám se vám všem. Nebylo to ode mě hezké. Odpusťte mi, prosím?“

   ,,Nu protože jsi vlastně moc hodná, jenom dnešek se ti příliš nepovedl, odpustíme ti!“ řekl rázně Stébílko. ,,Z toho plyne přísloví, jak kdo zasadí, tak také sklidí! Vezmi si z toho ponaučení!“

   ,,Vezmu, slibuji,“ odpověděla podoustev a nesměle se přidala k ostatním, kteří již opět tančili.

   Nakonec si zatančila také se samotným lososem.