Vodník Stébílko

Zpěv Karel Charlie Prostiňak... text, hudba Leon

 

 

Závody v plavání

,,Vodníku Stébílko? Kde jsi…? Potřebujeme rozsoudit! Prosím?“ volal pstruh.

   ,,Tady jsem, mám polední pauzu. Připlav až pak!“ odpověděl unaveně vodník.

   ,,Ale to nepočká, je to důležité!“ naléhal pstruh.

   ,,Tak o co jde?“ Ale jestli to je nějaká hloupost?“ opáčil Stébílko.

   ,,Tady lín tvrdí, že plave rychleji než já. Že to není pravda?“ vynucoval si odpověď pstruh.

   ,,To nemůžu posoudit. Oba jste dobří plavci. Ledaže…, by jste si dali závody! Souhlasíte?“ navrhl Stébílko a od srdce se zasmál. 

   ,,Já souhlasím!“ křičel pstruh.  ,,Já taky,“ přidal se lín.

   ,,Tak dobrá. Vy  dva plujte k přítoku potoka. Já vyznačím cestu a pak dorazím za vámi!“ zavelel Stébílko a ukazoval směr, kde mají oba rivalové čekat.

Zatímco vodník značil cestu, pstruh se domluvil s candátem, že na lína nastraží past, která ho zdrží.

   ,,Nenápadně sleduj Stébílka a někde na trase nastraž tuhle síť! Než se z ní lín vymotá, já už budu v cíli!“ poručil pstruh candátovi a jako svatoušek pomalu plaval k přítoku potoka.

Stébílko si dával záležet, aby trasu čitelně označil. Na zapeklitých místech nechával raději někoho z ryb hlídat, aby případně poradily správnou cestu.

   Pstruh zatím nadneseně kroužil okolo lína a občas se ho optal: ,,Tak ty si myslíš, že vyhraješ? Tak ty bys nade mnou chtěl vyhrát?“

Ale lín ani jednou neodpověděl. Vůbec si pstruha nevšímal.

   ,,Nevyhraješ! To ti slibuji!“ provokoval pstruh, ale marně. S línem to ani nehnulo.

Konečně se objevil Stébílko a hned začal vysvětlovat: ,,Poplavete po obvodu jezírka, všude jsou značky a také nápovědníci, aby jste se nemohli vymlouvat, že jste nenašli tu správnou trať. V cíli je na kameni položený můj prsten. Vítězem bude ten, kdo mi prsten předá.“ 

Pstruh se vyděsil, vždyť o rybách podél trati nebyla řeč. Ale když ho candát ujistil, že je síť nachystaná na nestřeženém místě, opět se začal na lína vytahovat.

   ,,Nechceš to raději vzdát? Stejně prohraješ!“  řekl ještě dvakrát.

   ,,Tak se připravte, budeme startovat!“ rozhodl Stébílko.

   Oba plavci byli připraveni a tak zazněl povel: ,,Start!“

Ostatní přítomní fandili, dokud oba nezmizeli z dohledu.

   ,,No jó, já se tam na lína vytahoval a zapomněl jsem se zeptat candáta, kam tu síť nastražil.  Teď sám nevím, kde je schovaná. Raději poplavu za línem, on se chytí do sítě a já si v klidu doplavu pro prsten.

   ,,Přidej pstruhu, jak to, že jsi až druhý…, vždyť jsi měl tolik slov, že vyhraješ?“ pokřikovali naň přihlížející.

   ,,Vyhraji! Šetřím síly!“ odsekával pstruh.

 

Už…, už se pomalu blížili k cíli. Lín stále neohroženě plaval před pstruhem, který už to nevydržel a zvolal: ,,Tak hold musím přidat a porazit tě bez švindlu!“

Jen to dořekl vystřelil vpřed jako raketa. Po chvilce se otočil, zda-li mu lín stačí. Najednou se ozvalo.

   ,,Pomoc!? Uvízl jsem v síti! Pomoc!“ volal pstruh a prosebně dodal. ,,Ten lump jí dal až sem, to jsou tedy nápady, dát ji před cíl!“ 

Lín si pstruha vůbec nevšiml a klidně plaval dál.

   ,,Pomoz mi přece!“ volal za ním pstruh. Lín se ledabyle otočil a pravil:

   ,,Ani mě nenapadne! Ta síť byla určitě nastražená na mě a ty bys mi taky nepomohl. Ještě by jsi se mi smál. To já se ti smát nebudu, ale nepomůžu ti!“

Lín klidně plaval dál. Těsně před cílem však za sebou zaslechl podivné zvuky. Otočil se a spatřil pstruha, jak se velkou rychlostí řítí do cíle.

Naštěstí byl přece jenom blíž a tak se mu povedlo sebrat prsten jako prvnímu.

   ,,No to bylo o fous. Lín vyhrál opravdu jen o malý kousilínek,“  kroutil hlavou Stébílko. Potom si zavolal pstruha a zeptal se ho: ,,Kdo ti pomohl z té sítě, kterou jsi nastražil tady na lína. Sám candát?“

Pstruh se zastyděl. ,,Už nikdy nebudu podvádět! Slibuji!“ prohlásil provinilec.

Stébílko se na něho usmál a s klidným hlasem mu povídá: ,,Říká se…,kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“

 

  

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.