Popletenky

Zpěv Lucie Rulcová...text, hudba Leon

 

Elf Květoděj - Houby

Dnešní den nebyl pro Květoděje vůbec veselý.

Procházel svým lesem a slzy v jeho očích naznačovaly, jak moc mu je líto všechno to, co kolem sebe vidí.

Všechny houby, co zde vyrostly, někdo podupal, rozkopat zkrátka úplně zničil.

   Také sedmikrásce bylo z toho neštěstí ouvej.

   ,,Co budeme dělat?“ zeptala se tiše elfa.

   ,,Neřešínkuju nápadník,“ odpověděl přírodní duch.

   ,,Nenapadá tě řešení?“ podivila se sedmikráska a důrazně dodala:

   ,,Ty však musíš něco vymyslet! Tohle se přece nedělá! A navíc, nebude-li viník potrestán, udělá to znovu!“

   ,,Pravduješ mluvilku,“ kýval Květoděj a rozpačitě mávl oběma rukama. Ukazoval na každou poničenou houbu.

   ,,Květoději, musíš se vzpamatovat! Sedni si sem do mechu a zkusíme cosi vymyslet!“ přikázala mu sedmikráska.

Elf poslech. Usadil se a koukal do větví stromů. Pozoroval kývající se šišky a snažil se přemýšlet, jak potrestat onoho ničemníka hub.

    ,,Mám rozlobeník opravdivý! Takhle nápadek nevymyslínkuju!“ otřel si slzu z oka elf.

   ,,Tak pojď, projdeme se na louku, třeba nás cestou něco napadne,“ navrhla sedmikráska.

Květoděj neřekl ani slůvko, jen se tiše zvedl a kráčel pryč z lesa.

Jenom co spatřil svou rozkvetlou louku, poskočil a zvolal:

   ,,Nápadek, mám nápadek!“

   No vidíš, procházka pomohla. Tak honem, než ten ničema ublíží dalším houbám!“

Květoděj se vrátil do lesa a chvilku bezradně pobíhal sem tam, než se zastavil u malého seschlého pařezu. Důkladně si jej prohlídl, než se ťuknul do čela a opět poskočil. Trošičku jej poupravil a znovu začal pobíhat mezi stromy. Přitom stále opakoval:

   ,,Kamínkový placánek, kamínkový placánek, kamínkový placánek!“

 Květinka mu pokaždé odpověděla:

,,Sedmikráska rozumí, hledáme placatý kamínek, sedmikráska rozumí, hledáme placatý kamínek!“

   ,,Kamínkuju nálezník,“ zvolal náhle elf.

Zdvihl ze země kamínek a pospíchal s ním k pařezu, na který jej položil.

   ,,Větvovím zdobítkem utajním!“ rozhodl se Květoděj.

   ,,Správně, větvemi zakryjeme kamenodřevěnou houbu a pak jen počkáme na toho lumpá,“ kývala souhlasně květinka.

Když bylo vše hotovo, Květoděj došel na okraj lesa, opřel se o strom, dal si klobouček do klína a zaujatě se díval na sedmikrásku.

   ,,Houba s pařezu a kamínku, vypadala jako opravdová. Snad se nám povede toho ničemníka vytrestat?“ zašeptala sedmikráska.

Netrvalo dlouho a z lesa se ozvalo: ,,Au,au, au…to to bolí!“

   ,,Spěchánkujeme podívánek!“  řekl Květoděj se škodolibým úsměvem ve tvářích a už utíká k místu své odplaty.

Nikoho tu neviděl, ale kamedodřevěná houba byla rozbitá a tak se s utěšujícím pocitem vrátil ke krmelci. Věřil, že se ničema natolik vytrestal, že už žádnou houbu nikdy nezničí.

A opravdu, od toho dne se již nikdy nestalo, že by někdo rozšlápl nebo rozkopl nějakou houbu.

 

Elf Květoděj                                                                       

 

Vymyslel jsem Větrníčka i jeho kamarády, trpavílky, vílky, skřítkovílky..., 

zvěromluvy, hvězdomluvy... aj.

Pohádky, písničky nejenom pro děti, fantasy příběhy...

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.      

Navštivte také stránku ,,PROJEKTY,,

Videa, klípky ZDE