Kuřátka

Zpěv Jana Umanová...text Leon...hudba Leon V.Řípa

 

Pop a Pup - Míček

 

 

Potkáte-li dvě boty jenom tak si ťapkající, nebojte se. Jsou to škrpály čaroděje Čepistóna a v každé z nich bydlí kuřátko. V té levé, Pop a v pravé, Pup. Jsou to kouzelné boty, proto naše hrdiny nosí krajem odtamtud sem a odtud tam.

   Zrovínka dnes ráno, jen co sluníčko osušilo rosu z květin, lístků, trávy, se boty vydaly na cestu. Ťapkaly si, ťapkaly, až došly na okraj vesnice. Pop vystrčil svou hlavičku z boty a rozhlížel se po okolí. Když se vynořil také Pup, letmo se rozhlédl, ukázal na míček ležící v zahradě a hned vyskočil z boty. Protáhl se dírou v plotě a utíkal k míčku.

   Pop sice nechápavě kroutil hlavou, ale po chvilce se vydal za svým bráškou.

   Já ho viděl první, ukazoval Pop svými křidélky.

   Pup mu však míček nechtěl půjčit. Skryl jej pod svým křídlem a nesouhlasně kýval hlavičkou.

   Pop tedy bráškovi navrhl, že si spolu budou hrát.

   Pup souhlasil a hodil míček Popovi.

Jen taktak, že svého brášku netrefil. Kdyby se Pop neuhnul, jistě by jej míček trefil do hlavičky. Doběhl kulatou hračku, a když se vrátil na své místo, důrazně celým svým tělíčkem Pupovi vysvětlil, že si budou jenom kutálet.

   Pup sice souhlasil, ale zakrátko jej hra omrzela, proto si sedl do trávy a jen tak koukal po zahradě.

Náhle spatřil květník, do kterého se míček akorát vešel. Radostně vyskočil, vzal květník a postavil jej před brášku. Udělal pár kroků, otočil se a hodil míček do květníku.

   Dvě kuřátka se bavila celé dopoledne.

Jednou se netrefil ten, jindy onen, ale legrace si užila do sytosti.

 

K polednímu se domů vrátili lidé, kteří zde bydleli. Ještě než stačili vstoupit do zahrady, kuřátka vrátila míček a květník na místo, odkud si je vypůjčila a tajně se vyplížila ze zahrady rovnou k botám.

Netušila, že je lidé zahlédli, jak utíkají.

Proto bezstarostně naskákala dovnitř, zamávala si křidélky a pobídla boty, aby se daly na cestu za novým dobrodružstvím.

Boty se však nechtěly pohnout.

   Proto kuřátka vylezla ven a snažila se škrpálům domluvit.

Náhle se v jejich blízkosti ozval lidský hlas.

   ,,Tak to jsou oni, podívejte se!“ pravil muž svým dětem.

   ,,Nejenom že bez dovolení navštívila cizí zahradu, kde si bez dovolení vypůjčila míček, ale ještě navíc utekla. To jsou tedy kuřátka. Drzá kuřátka!“ zvedl ukazováček zamračení muž.

   Kuřátka se zastyděla. Omluvila se a slíbila, že to víckrát neudělají.

   ,,Máte štěstí, že se nic nerozbilo,“ kýval hlavou muž, objal své děti a pomalým krokem je odvedl domů. Cestou jim vysvětlil, co kuřátka udělala špatně.

   Pop s Pupem se vrátili do bot a než usnuli, přemýšleli, co je to vlastně napadlo, hrát si na cizí zahradě.