Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.

 

Museum snů

,,Ahojda!“ volala Slibunka na Tvořílka, který byl u potoka jako každý den první.

   ,,Ahojáček, co tak časně?“ usmíval se tvořivý trpavílek.

   ,,Ani se neptej, slibuji, že jsem nemohla spát, asi proto jak se moc těším na svou Galerii štěstí. Kde je obřík, už by tu měl být?“ rozhlížela se Slibunka.

   ,,Chtěl jsem se zeptat, jen se ptám, nezlob se, ale jsem tady na tomhle břehu potoka sám a tak mě napadlo, že bych zde nechal postavit Museum snů?“

   ,,To jako dneska, místo mé Galerie štěstí?“ mračila se trpavílka.

 

   ,,Ahojda, jste připravení, dáme se do díla?“ volal přicházející obřík.

   ,,Koukám, že jdeme v čas, ahojáček,“ poskakoval Radovánek, kterého doprovázeli ostatní trpavílci.

 

   ,,No čauvajs!“ odvětila nevlídně Slibunka.

   ,,Pěkný den,“ popřál Tvořílek a otočil se na Slibunku.

,,Už se na mě nezlob, nechtěl jsem ti ublížit.“

   ,,Nezlobím se! A víš ty co, máš pravdu, první bychom měli postavit tvé Museum snů. Přece jen tvorečkové sní o svém štěstí, proto si svůj sen uloží u tebe v museu a potom si u mne vyberou to, po čem touží. Máš pravdu!“ zajásala Slibunka a přikročila k obříkovi.

,,Slibuji že jsem vše pochopila, a proto prosím, abychom dnes postavili Tvořílkovo Museum snů tam na druhém břehu potoka,“ ukazovala spokojeně Slibunka.

   ,,To jsem věci!“ koulel očima Radovánek.

   ,,Hečinky, budeme mít museum, hečinky,“ poskakovala Chlubilka.

   ,,Mně je to líto, že nás to nenapadlo dřív!“ krčil obočí Lítostníček.

 

   ,,Vše napravíme a to hned!“ utěšoval trpavílky obřík s oběma rukama nad hlavou. Jen se rozhlédl po okolí a šel za Tvořílkem.

,,Tak mi ukaž kde má stát tvé Museum snů a jak má vypadat, ať si promyslím jak na to!“

 

Sotva že začali se stavbou, u potoka se objevila rozčepýřená dívka.

   ,,Hrdličky říkali, jó, že prý u vás máte museum snů, jó? Už jsem skoro dospělá, jó, ale pořád nevím, co mám s tím snem dělat a tak jsem se rozhodla uložit ho do vašeho musea. Až přijde čas, opět navštívím vaše vzácné městečko, najdu si tu správnou instituci, aby se vše dobralo zdárného pokračování. Úmyslně neříkám konce, páč končit rozhodně nechci, jó?“ drmolila dívenka.

   ,,Namaluj svůj sen tady na to plátýnko, já jej zarámuji a pověsím v museu. Pokud se nepodepíšeš, tvůj sen bude anonymní, pouze pro dodání odvahy ostatním, aby se nebáli snít. Kdykoli si jej můžeš odnést,“ vysvětloval Tvořílek.

   ,,To je moudré, jó, to beru!“ jásala dívenka a dala se do malování.

 

   ,,Tvořílku ty dnes nemáš žádný nový vynález?“ přerušila pracovní horlivost Tichunka.

   ,,Ale ano, mám. Tady v potoce je spousta ryb a tak mě napadlo sestrojit rybářský trojprut!“

   ,,Trojprut?“ divili se trpavílci.

   ,,Ano trojprut, jedna rukojeť, jeden naviják, ale tři špice. Z každé do vody míří vlasec, na jehož konci je uvázaný háček a záleží pouze na rybáři, na kolik háčků nastraží návnadu. Čím víc háčků využije, tím větší má naději ulovit rybu,“ pyšnil se Tvořílek.

   ,,To je vážně vynález!“ kývala hlavou Krasomálka a přitom se podivně tvářila.

   ,,Hečinky, máme tady trojprut,“ poskakovala Chlubilka.

   ,,Slibuji, že to raději nikomu nepovím,“ špulila rty překvapená trpavílka.

   ,,Mně je líto těch rybiček!“ mračil se Lítostníček.

   ,,Složím rybkám písničku!“ rozhodl se Zpívánek a začal si polohlasně broukat jakousi melodii.

 

   ,,Tak jsem hotová, Tvořílku,“ hlásila rozčepýřená dívenka.

   ,,Kouknu na to, smím?“ zářil trpavílek.

  Dívenka kývla a podala mu svůj obrázek.

   ,,Ty sníš o zahradě plné orchidejí, to je krásné?“

 

Také ostatní trpavílci přišli blíž, aby si obrázek prohlédli.

 

   ,,Posečkejte okamžik, zajdu do své chaloupky obrázek zarámovat!“ oznámil Tvořílek a odešel.

 

   ,,Tak mě napadá, jestli bychom k Museu snů neměli postavit také Pojišťovnu přání.

Sny a touhy od sebe nemají daleko, proto bychom těm tvorečkům mohli jejich přání pojistit, aby si pak mohli vybrat své štěstí v mé galerii. Slibuji, že dovolím postavit ještě onu pojišťovnu, až potom budu trvat na své galerii!“ rozpovídala se Slibunka.

   ,,To je nápad!“ jásali trpavílci, obřík i rozčepýřená dívenka.

   ,,Tak kdo se postará o Pojišťovnu přání?“ ptala se důležitě Krasomálka.

   ,,Já ne!“ kroutil hlavou Zpěvánek, k kterému se tiše přidala také Tichunka.

   ,,To je moc velká odpovědnost, hečinky, na to si také netroufnu, hečinky,“ přidala se Chlubilka.

   ,,Mně je líto, že nikdo nechce opatrovat takovou krásnou instituci?“ rmoutil se Lítostníček.

 

   Obřík pozval všechny trpavílky k návštěvě dokončeného Musea snů zrovínka ve chvíli, kdy se vrátil Tvořílek, který našel místo pro první krásně zarámovaný obrázek a hned jej pověsil.

 

   ,,Víte, já si myslím, že to vaší pojišťovnu by měla opatrovat Slibunka!“ řekl důležitě obřík a trpavílku objal.

   ,,Hečinky, tak já to tedy zkusím, když myslíš obříku?“ souhlasila Slibunka.

   ,,No sláva, hned ráno začneme s rozšiřováním trpavílčího městečka, už se moc těším!“ radoval se obřík, ale i všichni ostatní.

   ,,koukejte, hrdličky jsou zase pryč, to můžeme očekávat brzkou návštěvu některého dalšího tvorečka!“ dal se slyšet Radovánek.

   ,,Na to se musíme dobře vyspat, tak dobrou noc,“ popřála Krasomálka a odešla do své chaloupky.     

 

   ,,Dovolte mi poděkovat vám všem a věřím, že nám tvorečkům vaše instituce velmi pomůžou.

Dobrou noc,“ popřála rozčepýřená dívenka a odešla domů.

   ,,Také se rozloučím, už je tma a já ještě musím nakrmit lesní zvířátka. Tak bohaté sny?“ mával obřík kráčející ke svému lesu.

   ,,Krásně se vyspinkej, své sny si uchovej!“ volali  trpavílci jeden přes druhého.

Papánek…

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.