Čaroděj Čepistón   

Zpěv Anna Klasová...vypráví, hudba, text Leon

 

Jak čaroděj Čepistón vstoupil do našeho světa

 

 

Uprostřed rozkvetlých skal, na palouku sedával mládenec.

Odraz z hladiny studánky napovídal jeho trápení.

Ve dne smutkem svým zahalen, s večerem slzičkami ozdoben.

Chodíval, na stejné místo již spoustu dní, nevěděl, co si počít se svým trápením.

Až jednoho zamračeného dne stalo se něco zvláštního.

Hoch ležel v trávě s očima zavřenýma.

Zdálo se mu, že slyší kroky a proto se pomalu posadil. Rozhlížel se okolo sebe, než nahmatal stéblo ve svých vlasech. Vyjmul jej a podivně naň hleděl.

Po chvilce se jeho oči zahleděly na přicházející postavu.

   ,,Nejsi ty snad čaroděj?“ zeptal se hošík bázlivě a dodal: 

,,Jsi vážně podivný.“

   ,,Čaroděj Čepistón, jméno mé. Bát se mě nemusíš, přišel jsem poradit, tedy pokud o to stojíš?“

      ,,Od kdy čarodějové lidem pomáhají?“ osmělil se mládenec s další otázkou a zaujatě si Čepistóna prohlížel.

   ,,Čarodějové ne, ale já jsem jiný. Když tě vidím, jak se celé dny trápíš, rozhodl jsem se, že ti pomůžu.

   ,,Co za to budeš chtít?“ mračil se hoch.

   ,,Celkem nic, jen musíš rozluštit mé zaklínadlo!“ odpověděl Čepistón s úsměvem na rtech.

   ,,Zaklínadlo? Jaké zaklínadlo?“ divil se hošík.

   ,,Zaklínadlo, které vše v dobré obrátí!“ kýval hlavou Čepistón.

   ,,Zkusím to, ale co když to nedokážu?“

   ,,Když to nedokážeš, vrátím se, odkud jsem přišel. Pokud zaklínadlo vyluštíš, zůstanu a budu pomáhat lidem, kteří mají nějaké trápení.

   ,,To by bylo hezké. Tak já bych to zkusil?“ řekl skromně hoch. 

,,Prozraď mi tedy své zaklínadlo.“

   ,,Pa- le- ri- no- fu,“ vyslovil velmi pečlivě Čepistón.

Mládenec si čaroděje opět prohlédl, dal si hlavu do dlaní a přemýšlel.

Chvíli to trvalo, než promluvil:

   ,,Nic mě nenapadá, nebyla by nějaká nápověda?“

   ,,Kipsor  dlo,“  smál se Čepistón.

   ,,To jsi mi pomohl,“ zvedl obočí hoch. Opět se zahloubal, a když se za pár okamžiků postavil, usmál se a pravil:

   ,,Krásný den, že mám pravdu? Popřál jsi mi krásný den?“

   ,,Saipvol,“ radoval se čaroděj.

   ,,Správně, teď jsi řekl správně? Už tvému zaklínadlu rozumím,“ jásal hoch.

,,Stačí ta písmenka vyměnit p místo a…, l místo e… a tak dále.

 Kdo zná tvé zaklínadlo, může psát tajná psaní?“ koulil očima hoch.

   ,,To může, ale hlavně, kdo zná zaklínadlo, může mě zavolat a já mu pomohu s jeho trápením.“

   ,,Jak se lidé o tobě a tvém zaklínadle dozví?“

   ,,Ty jim to řekneš?“

   ,,To jo, velmi rád, řeknu, to se spolehni,“  zářil mladík.

   ,,A co trápí tebe? Proč jsi tak smutný, vysedáváš tady na paloučku u studánky?“ přerušil jej čaroděj.

   ,,Můj kamarád odešel, už se nikdy nevrátí!“ odpověděl hoch a oči se mu zalily slzami.

   ,,Takovou moc nemám, abych ti ho přivedl zpět, ale pokud budeš chtít, vím jak vše vyřešit,“ kýval hlavou Čepistón.

   ,,Ty si myslíš, že mě jenom tak zbavíš bolesti, kterou v sobě nosím?“ zvolal rozhořčeně mládenec.

   ,,To si nemyslím, ale mohu tvé trápení zmírnit,“ odpověděl klidně čaroděj.

   ,,A jak, prosím tě?“ mračil se hoch.

   ,,Stanu se tvým přítelem. Budu ti pomáhat, ty budeš pomáhat mně a společně překonáme tvůj splín. Souhlasíš?“  navrhnul Čepistón.

   ,,Souhlasím,“ zaradoval se mládenec a položil svou ruku na čarodějovo rameno. 

Čepistón jeho gesto opětoval a tiše prozradil:

   ,,Chtěl jsem ti darem přinést tajemný suk dubu, ale někde jsem jej zapomněl. To je zase mé trápení, zapomínám,“ prozradil čaroděj.

   ,,To nejsi jediný, takových je. To není nic tak hrozného a teď když máš mě, nebude to tak hrozné,“ rozesmál se hoch a čaroděj se k němu hned přidal.

Pomalu kráčeli do vesnice a vesele si povídali.

  Když došli na její okraj, čaroděj se rozloučil:

   ,,Budu ti na blízku, stačí jen vyslovit mé zaklínadlo a v mžiku jsem u tebe. Měj se hezky a brzy na viděnou,“ zamával Čepistón a odkráčel cestou sám nevěděl kam.