Dáreček                              Chaloupka v jehličí                                                       

Pohádka                                                                                    Zpěv Jana Kleinová...text, hudba Leon

Napsal, pana spisovatele a Majdalénku namluvil Leon, vypravěč - 

Radovan Klas, kuchařinka Karolínka - Anna Klasová, vánek, 

Hvězdoníček - Petr Špacír Procházka, Květoděj - Karel Charlie Prostiňak

 

Jak Petříček a Majdalénka našli ztraceného kocoura

Majdalénka

,,Dobré ráno, Petříčku. Slyšel jsi to taky?“

Petříček

,,Dobré ráno, Majdalénko. Myslíš to dupání. Slyšel jsem to, myslel jsem, že nám, ten někdo, rozboří chaloupku.“

Majdalénka

,,Půjdeme se podívat, co to bylo, nebo kdo to byl?“

Petříček

,,No když chceš, tak jdeme, pojď!?“

Majdalénka

,,To je nějaký člověk. Starý člověk, dědeček a pláče. A také něco povídá. Potichu se k němu přiblížíme, abychom ho slyšeli. Třeba se dozvíme, co se mu stalo?!“

Petříček

,,Buď opatrná, Majdalénko!“

Dědeček

,,Ach, kam jsi se zatoulal kocourku můj? Kde tě mám hledat?“

Majdalénka

,,Kocourek se mu ztratil. Proto pláče!“

Petříček

,,Slyšel jsem to a jak tě znám, ty ho budeš chtít jít hledat?“

Majdalénka

,,Prosím, Petříčku, třeba je v nebezpečí?“

Petříček

,,No jó, ale stejně nevíme, kde ho máme hledat?“

Majdalénka

,,Něco udělat musíme. Zajdeme třeba do březového lesa. Kočky rádi lezou po stromech.“

Petříček

,,Tak tedy jdeme, stejně si prosadíš svou.“

Majdalénka

,,Koukej, koukej, co je to na tom stromě?“

Petříček

,,To je veverka. Počkej veverčičko, ahojík, prosím tě, neviděla jsi tady někde kočičku?“

Majdalénka

,,Veverka utekla. Ani nepozdravila, ani neodpověděla a utekla. To jsou teda způsoby?“

Petříček

,,Podívejte se, letí k nám datlíček, zeptáme se jeho!?“

Majdalénka

,,Datlíčku…, ahoj. Neviděl jsi někde v lese kočičku. Ztratila se dědovi a on teď u naší chaloupky pláče.“

Petříček

,,Majdalénko, ukazuje křidélkem směrem do lesa!“

Majdalénka

,,Tak pojď honem, ať nepřijdeme pozdě. Datlíček je nějaký vyděšený?“

Petříček

,,Vždyť je to ještě koťátko. Vidíš ho, tam nahoře, na té břízce sedí?“

 Majdalénka

,,Už ho taky vidím! Ale jak mu pomůžeme?“

Petříček

,,To nevím, ale jestli si nepospíšíme, tak se brzy ta slabá větvička pod ním zlomí a může si ošklivě natlouct.“

Majdalénka

,,Když jsme všichni proti němu tak malincí. V našem městečku není nikdo, kdo by kocourkovi mohl pomoci!“

Petříček

,,Jé podívej, už málem spadl. Honem něco vymysli, Majdalénko!“

Majdalénka

,,Počkej, už to mám?! Nanosíme pod strom listí a kocourek spadne do měkkého. Jako do peřin.“

Petříček

,,Tak honem jdeme nosit!“

Majdalénka

,,No jó, Petříčku, než sem my dva nanosíme tolik listí, aby to kocourka nebolelo, to bude trvat hrozně dlouho!?“

Petříček

,,Tak co teď?“

Majdalénka

,,Nevím…, vůbec si nevím rady!“

Petříček

,,A ještě nám do toho začal foukat Větrínek. Prosím, Větrínku, přestaň foukat, vždyť kocourka shodíš a on si ublíží.“

Větrínek        Fúfúfú, fíííí.

Majdalénka

,,Koukni, Petříčku…, Větrínek fouká jenom tady kolem nás a žene listí pod strom!“

Petříček

,,No, ten je úžasný! Podívej, kolik ho tam za tu chvilinku je. Teď už bude moci kocourek skočit. No jó, ale jak mu to řekneme? On nás ani nevidí, ani neslyší!?“

Majdalénka

,,To nech na mně, Petříčku…!“

,,Haló, Větrínku foukni do té větvičky, na které stojí kocourek! Ale tak, aby spadl do listí!?“ Moc děkujeme, Větrínku.“

,,Vidíš, Petříčku, povedlo se. Honem poběž za ním. Vyskoč na kocourka. Zkusím, jestli mě uslyší.“

Majdalénka

,,Kocourku, jestli mě slyšíš, jdi okolo toho velikého stromu pořád dál a dál. Ničeho se neboj.“

Petříček

,,Podívej, Majdalénko, asi tě slyší. On jde kam mu říkáš. Raď mu dál!“

Majdalénka

,,Kocourku, musíš projít kolem toho keře a pak už projdeš jenom přes mýtinu.“

Dědeček

,,Jé, to je můj kocourek. Pojď ke mně, ať si tě pomazlím.“

Petříček

,,Honem, Majdalénko, seskoč, jinak si nás taky odnesou.“

Majdalénka

,,Uch to bylo o kousek. Už jsem měla strach, že neseskočím?!“

Petříček

,,Naštěstí to dobře dopadlo. Zamáváme jim i když nás nevidí a neslyší?“

Majdalénka

,,Já jim zamávám. Ahojík, mějte se krásně.“

Petříček

,,Tak to byl velmi zajímavý den. Chtěl bych, aby se mi o tom zdálo. Jdu rychle do postýlky. Tak dobrou noc Majdalénko.“

Majdalénka

,,Já si o kocourkovi, také nechám zdát. Dobrou noc Petříčku.“