Popletenky

Zpěv Lucie Rulcová...text, hudba LLeonK

 

Elf Květoděj - Krtek

Všude stále vládla bílá paní zima.

Elf pomalu kráčel cestičkou vyšlapanou ve sněhu a užíval si poledního sluníčka.

   ,,Květoději podívej, tady v závěji někdo leží!“ přerušila jeho rozjímání vyděšená sedmikráska.

Květoděj se rozběhl rovnou k nešťastníkovi.

   ,,Proč, sněhánkuješ hajínek? Máš krtkovat hlínovník!“ zeptal se překvapený elf, když došel promrzlému krtkovi.

  Hlodavec jen z těží otevřel očka, dvakrát těžce kývl hlavičkou a zase je zavřel.

   ,,Květoději, rychle! Musíme, mu pomoc. Odneseme ho do krmelce a přikryjeme senem, aby se zahřál,“  radila květinka.

Květoděj vzal krtka do náruče a vlnící se chůzí kráčel ke krmelci.

Uložil nešťastníka do sena a pořádně ho zakryl.

Krtek tiše sténal, ale bylo znát, že už mu je o poznání lépe.

Za pár hodin byl krtek fit. Posadil se a chvilku si elfa prohlížel.

   ,,Tak to jsi ty, kdo mě zachránil?“

Květoděj jen kývl hlavou.

   ,,Kde mám něco k jídlu! Takhle se staráš o své hosty?“

Květoděj se zamračil, ale když se po chvilce vzpamatoval z nečekaných krtkových slov, usmál se a vlídně pravil:

   ,,Proč nekrtkuješ hlínovník?“

Krtek se uvelebil zpět do sena, a aniž by odpověděl, zavřel oči.

A tak šel den za dnem. Krtek jen ležel a poroučel Květodějovi.

   ,,Mám hlad! Mám žízeň! Je mi zima!“

Elf okolo krtka běhal a plnil mu každé přání.

Jednoho dne se však ozvala sedmikráska.

   ,,Tak dost! Ty krtku, se teď zvedneš a půjdeš po svém!“

   ,,Kdo ty jsi, že mi poroučíš?“

   ,,Sedmikráska,“ odpověděla přísně květinka.

   Hy, květina mi chce poroučet. A jak to že vůbec kytka mluví?“ divil se krtek.

   ,,Jsem kouzelná květina!“ řekla rozzlobená sedmikráska.

Jakmile krtek slyšel o kouzlech, zpozorněl.

   ,,Usněhoval jsem ti domovník. Až odzemuje mrázovník, můžeš se zahlínovat hrabálkem. Vyseníkoval jsem ti vystlánek, zimovník ti nebude,“ vysvětlil elf.

   ,,Chceš říct, že jsi mi postavil dům ze sněhu a vystlal ho jenom senem? To nemyslíš vážně, já mám spát v nějakém sněhovém domě?“ rozzlobil se krtek.

   ,,Tak jdeme!“ poručila sedmikráska.

Té se krtek bál a tak se nechal odvést k iglú.

Dovnitř se mu vůbec nechtělo, ale nakonec přeci jen ulehl do připraveného sena.

Přišlo jaro a s ním odešel všechen sníh. Tedy i příbytek marnivého krtka.

Ležel tam jen tak na seně a podezřívavě se rozhlížel okolo sebe.

   ,,Nekrtkuješ hlínovník?“ zeptal se elf, který se na krtka přišel podívat.

   ,,Nestarej se!“ odvětil mu zamračený krtek a převrátil se na druhý bok.

   ,,Tak takhle je to,“ přidala se do hovoru sedmikráska.

,,On se z toho chudinky nakonec vyklubal lenoch ze všech lenochů ten největší. Myslím Květoději, že můžeme v klidu jít za svými povinnostmi, tady nic nezmůžeme. Ale to seno si odneseme. Na naší louce nebude žádný nepořádek!“ rozhodla květina.

Krtek se sice pomalu, ale přece jen posadil vedle podestýlky.

   Květoděj seno posbíral a odnesl jej do svého krmelce.

Když se pak další den přišel Květoděj na krtka opět podívat, našel ho sedět na stejném místě.

Lenoch se na elfa zamračeně podíval a ošklivě mu poručil: ,,Odejdi!“

Trvalo to ještě pár dnů, než se stalo to, co se má stát.

Když se Květoděj se sedmikráskou přišli podívat, našli jen hromádku hlíny, přesně takovou jakou za sebou nechávají krtci.

   ,,Ach ten byl línej,“ ulevila si sedmikráska.

   ,,Málem nás vydomovníkoval stěhovánkem,“ kýval hlavou elf.

To je proto, že jsi až moc hodný a důvěřivý,“ upozornila Květoděje květina.

 

Elf Květoděj                                                                       

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com