Srdíčkové království - Žlutý krasavec

 

,,Tak si myslím, že dnes jsem, opravdu zabloudili, Vendelínku?“

   ,,Bojím se, že máš pravdu, Verunko.“

   ,,K naší smůle je obloha plná černých mraků, proto nám nepomůže ani svit měsíce. Co budeme dělat, bráško?“

   ,,Je vážně tmavá noc a my nevíme, kde to vlastně jsme?“ mnul si oči princ a snažil se tmu rozkoukat.

   ,,Kdyby alespoň zafoukal vítr a rozehnal ty hrozivé mraky, aby na nás vykoukl měsíc?“ přála si princezna a koukala smutně k nebi.

Také princ vyslovil stejné přání a s nadějí se rozhlížel tmou.

Za pár okamžiků se přihnal vítr, dvakrát třikrát obletěl zbloudilce a hned se pustil do rozhánění černých mraků.

Podařilo se mu rozfoukat je v místě, kde se zrovna nacházel měsíc. Jeho pronikavé světlo, blesky, ale i hvězdy osvítily blízké okolí.

   ,,Máme naději najít cestu domů, Vendelínku?“

   ,,To ano, ale co to tu je za podivnou bránu, Vendulko?“

   ,,Nemám ponětí, ale raději bych to ani nezkoumala,“ odpověděla bojácně princezna.

   ,,Tato brána vede do světa lidí, můžete se podívat, jak si tam opravdu žijí?“ ozval se podivný hlas.

   ,,Vendulku, to mluví měsíc?“

   ,,Ano, zdá se, že nám pomáhá i radí.“

   ,,Jsem to já, měsíc. Pokud se chcete podívat do světa lidí, stačí otevřít bránu. Zpět do Srdíčkového království se pak dostanete…!“

Měsíc svou větu nedokončil, princ jej přerušil svou ráznou odpovědí:

   ,,Nechceme do světa lidí, že ano princezno? „

   ,,Správně princi, nechceme být svědky, lží, intrik a dalších ještě horších situací, které na sebe lidé vymýšlejí. Pomoz nám prosím najít cestu domů?“ žadonila princezna.

   ,,Jak si přejete, odpověděl žlutý krasavec a osvítil pěšinku, která vedla přímo k zámku.

 

Srdíčkové království                                          Úvodní stránka

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.