Hrátky

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem zrzavá a bystrá, děti mi říkají lištička.

Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, dětská přání."

 

Mlynář měl dva syny, Tadeášek před týdnem oslavil osmé narozeniny a Matějíčkovi bylo pět let.

Oba bratříčkové si spolu rádi hráli. Ke své zábavě si často chtěli pozvat také tatínka a maminku, ale rodiče museli hodně pracovat, proto kluci stále slýchávali:

   ,,Až semeleme mouku, potom si budeme hrát.“

 

   Každý den to bylo stejné.

Když mlynář s mlynářkou dokončili svou práci, byl již večer, proto na hraní nezbyl čas.

   ,,Kdybychom si alespoň na pár týdnů najali čeledína, měli bychom chvilku pro kluky. Mohli bychom si s nimi čas od času hrát. Vždyť už skoro nevědí, že mají rodiče,“ přišla s návrhem mlynářka.

   ,,Vydělané penízky sotva stačí na živobytí pro nás, natož ještě platit čeledína,“ odvětil smutně mlynář.

   A tak si kluci dál museli hrát sami.

  

Jednoho dne večer, když už se v mlýně všichni chystali spát, kdosi zaklepal na okénko.

   ,,Dobrý večer, jmenuji se Berynka,“ představila se dívenka, když mlynář otevřel dveře.

   ,,To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička, tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání. Přišla jsem poprosit, jestli bych u vás pár dnů nemohla pobýt? Nemám žádné penízky, nemůžu zaplatit, ale litovat rozhodně nebudete,“ vysvětlovala dívenka.

   ,,Jaképak penízky? To bychom se museli stydět. Jen pojď dál, usteleme ti v komůrce, kde přespávají naši synové. Seznamte se to je Tadeášek a ten menší je Matějíček,“ přivítal Berynku mlynář.

   ,,To si semnou nedělejte starosti, vyspím se na seně,“ zdráhala se Berynka.

   ,,Postýlka už je připravená, co bychom to byli za hostitele, kdybychom nechali návštěvu spát na seně? To jsme ti rovnou mohli říct, abys odešla,“ usmíval se mlynář.

 

  Když se ráno probudili, mlynář jako každý den, vypil svou černou kávu a odešel do mlýnice. Mlynářka stála ve dveřích a vesele pravila:

   ,,Tak teď už si máte s kým hrát, Berynka si s vámi jistě ráda zaskotačí, že mám pravdu?“

   ,,To je moc hezké, ale přesto bychom byli raději s vámi,“ řekl Tadeášek a Matějíček ho doplnil:

   ,,Se svým tatínkem a se svou maminkou!“

  Berynka na chlapce mrkla jedním okem a posadila se ke stolu.

    V té chvíli se vrátil mlynář, cosi potichu říkal mlynářce a přitom ukazoval do mlýnice. Společně se šli podívat, co se vlastně stalo.

Všechna mouka na dnešní den byla semletá.

   ,,Tomu nerozumím?“ řekla mlynářka. 

   ,,Já také ne,“ přidal se mlynář.

 

Když se vrátili do světnice, děti už tu nebyly. Honily se po dvoře a radostně se smály. Mlynář s mlynářkou na ně koukali okýnkem, než muž s úsměvem pronesl:

   ,,Tak si s nimi půjdeme také hrát, co říkáš, když máme namleto?“

   ,,To bychom mohli, kluci budou moc rádi. Říkali, že je fajn hrát si s Berynkou, ale že chtějí někdy skotačit také s námi,“ převyprávěla ranní příhodu mlynářka.

 

Tatínek s maminkou vyšli na dvorek, kluci byli nadšeni. Hned se svých rodičů ujali a zapojili je do své zábavy.

Chvíli společně honili starou obruč jakýmsi klacíkem, potom stejný klacík posloužil k tomu, aby je otec naučil, jak se hraje špaček.

   ,,Tati, proč se tomu dřívku říká špaček?“ ptal se Tadeášek.

   ,,Podívej se na něj, je seříznutý z obou stran a proto, když se do něho praští klacíkem, zhoupne se a vyletí do vzduchu. Podle toho jak dáš silnou ránu, tak vysoko poletí. Potom ho musíš rychle trefit ještě jednou, aby odletěl co nejdál. Asi proto, že tak létá, říká se mu špaček.“

 

A tak se bavili celé odpoledne. Kluci byli vážně moc šťastní.

 

Na druhý den se vše okolo namleté mouky opakovalo.

  Mlynář přišel do mlýnice, mouka byla semletá. A tak mlynář s mlynářkou opět strávili celý den se svými syny.

   Stejně tomu bylo také třetí, čtvrtý i pátý den.

  Když byla mouka namletá též šestý den, mlynář velmi zneklidněl.

   ,,Co se to tu děje?“ ptal se dosti rozčíleně.

   Berynka k mlynáři přistoupila a vše mu vysvětlila:

   ,,Tady kluci si přáli strávit s vámi celý jeden týden, abyste si každý den, celý den společně hráli. Proto jsem přišla a vyplnila přání vašich synků. Ty kouzla s moukou jsou mé, nemáte se čeho bát. Vše je v pořádku, víte přece, že umím kouzlit a tím plnit dětem jejich přáníčka.“

   Mlynář se netvářil příliš příjemně, až když mu mlynářka domluvila, že jim zbývají pouze dva dny, vzali se za ruce a šli za chlapci. Společné chvíle si užili opravdu báječně. 

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com