Kamarádi Větrníčka  

Zpěv Karel Charlie Prostiňak, Radek Jína, Leon, Jana Kleinová

Text, hudba Leon

 

Medová

Nejsem mráček, nejsem ani hvězdička. Jmenuji se Míňa bludička. Své příběhy chci vám vyprávět, jaký je pestrý ten můj svět. Tak se v klidu posaďte, začínáme právě teď.

   Medvídek Brundík stále cosi vymýšlel, zkoumal, se všemi si chtěl hrát a dovádět.

Jednoho dne, když vyšel z lesa na cestičku,  spatřil dědečka, který odpočíval, sedíc na povaleném kmeni.

Medvídek světa neznalý, pomyslel si, že by jej mohl nějak obveselit.

Rozběhl se k němu skotačivými přískoky a snad doopravdy věřil, že stařík bude mít radost.

   Ale opak byl pravdou. Dědeček se náramně polekal, upustil džbáneček a dal se na útěk. Přitom křičel: ,,Pomoct, je tu nějaké ošklivé zvíře a chce mě sníst!“

   ,,Ošklivé zvíře? Koho tím myslel?“ pomyslel si Brundík. Posadil se na dědouškovo místo a zklamaně se díval na poletujícího motýlka. V tom si všimnul džbánečku, který tu stařec zapomněl. Džbánek byl plný medu. Ale protože Brundík med neznal, hleděl do nádoby nevěřícným pohledem. Zvědavost však byla silnější a tak po chvilce ve džbánku smočil prst a olíznul si jej. ,,Mňam to je dobrota,“ rozplýval se méďa a už má v nádobce celou tlapku.

,,To je lahoda,“ jásal Brundík a za pár krátkých chvil, džbánek dočista vyprázdnil. ,,Tak tuhle dobrotu chci každý den!“ řekl si medvídek a rozběhl se po louce. Skákal, dělal kotrmelce…, zkrátka dováděl.

   ,,Co to cítím to je ta dobrota, kterou jsem zrovínka dojedl. Odkud se ta vůně line?“ rozhlížel  se Brundík.

Za okamžik už to viděl. Na konci louky stály úly. I ty méďa viděl poprvé, ale to mu nezabránilo, aby se vydal za medem. ,,Tam bude ta dobrota, dám si ještě!“ rozhodl se.

   Jeho slova však zaslechla včelička Alička. Rychle letěla do úlu, aby všem včelkám oznámila, že se blíží pohroma. Než Brundík došel k úlům, včelky byly připravené.

V ten správný okamžik, všechny najednou, vyrazily ven a rovnou na medvídka. Ten se tak moc polekal, až to sním cuklo, ale nechtěl se dát zastavit. Odháněl včelky tlapkami a pomalu kráčel k úlům.

   ,,Máme pichlavá žihadla a jestli neodejdeš pryč, všechny včeličky je použijí!“ řekla Brundíkovi královna včeliček. Potom pověřila tu nejsilnější včelu, aby pro výstrahu píchla méďu do tlapky.

   ,,Aúva to bolí, co to děláš?!“ vykřikl medvídek.

   A bude to hodně bolet, pokud si našich úlů nepřestaneš všímat!“ řekla s výstrahou královna. 

Brundík se smutně otočil. ,,Tak a nikdy už neochutnám tu dobrotu!“ povídal si medvídek a bylo mu dopláče.

Pomalým krokem se vydal k lesu. Šel tou samu cestičkou, kterou přišel. Když došel ke kmeni, na kterém tu ráno seděl stařík, rozhlížel se všude kolem, jestli tu není ještě jeden džbánek z medem. Nebyl. A tak se vrátil do lesa. Ten den byl již tak mrzutí, že si raději lehnul pod strom a usnul.  

Na druhý den, když jej probudilo sluníčko, vyskočil a utíkal se podívat, jestli na kmeni opět nesedí dědeček. ,,Není tu!“ pronesl smutný medvídek.

   ,,Nebuď smutný“ ozval se tenký hlas přímo u jeho ucha. ,,Královna slíbila, že pokud nám pomůžeš, dostaneš každý týden plást medu,“ dopověděla svou větu včelička Alička.

Medvídek se na ní nesměle podíval. Bylo však na něm znát, že má z Alinčiny návštěvy radost.

,,To vážně budu dostávat tu dobrotu každý týden?“ Brundíkovi se rozzářila očka.

   ,,Ale na oplátku ty nesmíš dovolit, aby nám někdo ublížil, nebo poškodil úly!?“ prozradila Alička podmínku královny.

   ,,To nedovolím, né nedovolím! To je víc než jisté!“ řekl pyšně Brundík.

A hned se vydal k úlům, aby se přesvědčil, že je vše v pořádku.

   ,, Mouchy, ani motýlci vám neublíží…, housenky, žížaly, červíci také ne. Budu neustále hlídat, aby vás nikdo neobtěžoval,“ řekl Brundík silným hlasem.   ,,Jé…, nemusíš stát u úlů a každého kontrolovat. My se umíme bránit. Jenom, kdyby nám hrozilo nebezpečí na které bychom nestačily,“ řekla  Brundíkovi Alička.

   ,,Nenechám vás bez dozoru ani na okamžik,“ oznámil své rozhodnutí méďa.

   ,,Ale vždyť si rád hraješ, tak proč by jsi s tím měl přestávat. Nemusíš tu stát jako na stráži!? Pojď budeme si hrát spolu,“ navrhla včelka.

   ,,Brundík měl velikou radost. Rozběhl se po louce. Poskakoval, smál se.

   Od toho dne si méďa hrál pořád jenom s Aličkou. Přitom dával pozor na úly a jednou týdně dostával plást medu. Sám si med pojmenoval: ,, Lahodná dobrota.“

 

Větrníček 

Zpěv Petr Špacír Procházka

Text. hudba Leon

 

Úvodní stránka