Krásný den

,,Jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička.

Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání, dětská přání."

 

Tlustý statkář, žil na svém velikém statku se svou ženou.

Den ode dne se víc a víc trápil.

   ,,Jak to, že jsem jako koule a má žena je štíhlá, vždyť jíme to stejné?“ ptal se pořád dokola sám sebe.

Byl sice tlustý, ale lidé ho měli rádi. Když ještě čas od času přidal něco na přilepšenou, mluvilo se o něm jen v dobrém.

   Ani jeho žena nebyla lakomá. Ráda rozdávala cukrátka dětem, co hodily na statek dívat se na koníky. Zkrátka, kdo na statku procoval, neměl se vůbec špatně.

  

   ,,Zítra nikdo nebude pracovat!“ rozhodl statkář.

,,Všichni si odpočineme, uděláme si krásný den. Projděte se přírodou, užijte si den se svými dětmi.“

   Všichni lidé z toho měli vážně radost, jenom malá Simonka byla smutná.

   ,,Pročpak jsi smutná?“ ptala se statkářka.

   ,,Když mně je líto, že se pan statkář trápí,“ odpovědělo děvčátko.

,,Slyšela jsem, jak říká, že už nechce být jako koule. Chtěla bych mu pomoci, ale nevím jak?“

   ,,Však my si s tím poradíme, uvidíš,“ usmála se statkářka a dodala:

,,Už se tím netrap, jdi hezky domů a zítra si užijte s rodiči krásný den.“

   Nádvoří statku se vylidnilo.

   ,,Ta holčička je hodná, že? Co ty si o tom myslíš?“ ptala se statkářka svého muže.

   ,,Moc hodná,“ odvětil statkář.

,,Věřím, že kdyby věděla jak mi pomoci, tak to udělá.“

 

   Ještě dlouho do noci se na statku svítilo.Statkáři si povídali o té malé dívence.

Když konečně usnuli, zdál se jim oběma podivný sen.

                                                                       

*  *  *  *  *

Statkář byl náhle štíhlý jako v den svatby. Svým tělem vytvářel jakési pohyby, jen vzdáleně připomínající tanec. Také statkářka samou radostí tančila podivný tanec, při kterém tleskala a zvláštně se vlnila.

*  *  *  *  *

Když se ráno probudili, vše bylo při starém a to je rmoutilo.

   ,,Musíme s tím něco udělat!“ rozhodla statkářka a smutně dodala:

,,Nebo se mi utrápíš.“

  

Ťuk, ťuk, zaznělo u vchodových dveří.

  Statkářka vyskočila z postele a utíkala otevřít.

   ,,Dobrý den, paní statkářko,“ pozdravila malá Simonka.

,,Už vím, jak pomůžeme vašemu pánovi, prosím, vyslechněte mě.“

   Statkářka se vlídně usmála a pozvala dívenku do domu.

 

To už vstal z postele také statkář.

   ,,Co se tu děje?“ ptal se.

   ,,Simonka už ví, jak ti pomůžeme,“ odpověděla žena.

   ,,Mně není pomoci! Jdi pěkně domů a užívej si krásného dne,“ řekl přívětivě statkář.

   ,,Pomůžu vám, vy se trápíte a já vám pomůžu!“ nedala se odradit dívenka a opět otevřela vchodové dveře.

   ,,Přeji krásný den, jmenuji se Berynka. To protože jsem bystrá, děti mi říkají lištička. Tak tedy, lištička Berynka. Plním tajná přání. Tady Simonka má jedno veliké přání a to, aby pan statkář byl štíhlý.“

   ,,Štíhlý jako jsem byl v den naší svatby, o tom se mi dnes zdálo!“ prozradil tlustý muž.

   ,,Mně se o tom také zdálo!“ přiznala se statkářka.

   ,,Nu, jestli přijímáte toto Simončino rozhodnutí, či spíše přání, jděte večer brzy spát! Nejlépe ještě dříve, než bude úplná tma,“ řekla Berynka a kráčela ven ze dveří, na dvoře se ještě otočila, zamávala a byla pryč.

Také Simonka se rozloučila a odešla za svými rodiči.

   Statkáři jim zamávali, a když statkářka zavřela dveře, objala svého muže a zašeptala:

,,Dopadne to dobře, uvidíš.“

 

Brzy večer ještě než byla úplná tma, ulehli statkáři do postele. Snažili se usnout, ale marně, proto jen mlčky koukali do stropu.

  

   ,,Svítá,“ oznámila statkářka.

 ,,A já vůbec nespala!“

   ,,Já taky nespal!“ pronesl ledabyle muž.

   ,,Juj, jé, jupý povedlo se to!“ vřeštila statkářka.

   ,,Co se povedlo?“ nechápal statkář a podivně se na svou ženu mračil.

Když se však podíval na své tělo, vyskočil a začal křepčit:

   ,,Jejda, jupý, ta malá, tedy obě dvě, jsou vážně moc hodné.“

Samou radostí se oba statkáři zapomněli převléknout.

Oděni v nočních košilích vyběhli na dvůr, kde již stáli všichni lidé, kteří přišli pracovat.

   ,,To je můj manžel!“ hlásila pyšně statkářka.

   ,,Za svou podobu vděčím Simonce a Berynce,“ doplnil statkář.

   Všichni přítomní nadšeně tleskali a volali slova chvály i obdivu.

  A statkář se svou ženou? Ty zatančili svůj podivný tanec, o kterém se jim oběma tehdy v noci zdálo.

 

                                                                                                                                        

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.