Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.       

 

Obřík

Krasomálka společně se svými přáteli došla k potůčku, zrovna ve chvíli, kdy začalo pršet. 

Měli však štěstí, ležel tu veliký list, připomínající deštník, pod něj se všech sedm trpavílků pohodlně ukrylo.

   ,,Proč pláčeš Lítostníčku?“ ptala se Krasomálka.

   ,,Je mi líto, že prší a hlavně, že nemáme svůj domov!“ odpověděl Lítostníček.

   ,,Hečinky, my nemáme domov…, hečinky…!“ ozvala se Chlubilka.

   ,,To je spíše k pláči, nemyslíš?“  odvětil zamračeně Radovánek.

   ,,Slibuji, že já nebudu plakat,“ pronesla Slibunka.

   ,,Já myslím, že bychom mohli zůstat tady u potoka. Jistě něco vymyslíme, abychom měli každý svou komůrku?“ řekla vesele Krasomálka a posadila se do trávy.

   ,,Já budu mít komůrku, hehečík…!“ řekla Chlubilka Tichunce. 

Ta jen pokrčila rameny a posadila se vedle Krasomálky. 

   ,,Ale máme to velké štěstí, že jsme se měli kam ukrýt,“ pronesla jásavě Krasomálka. 

Tichunka zase jen pokrčila rameny.

   ,,Mně je to líto…,“ ozval se opět Lítostníček.

   ,,Copak je ti zase líto?“ zeptal se Radovánek.

   ,,Všechno je mu líto, hečinky!“ odpověděla za Lítostníčka Chlubilka.

   ,,Pst…, tiše, slyšíte už neprší?“ řekl Zpěvánek. 

Když se všichni utišili, ta stejná slova zazpíval: 

   ,,Tiše, tiše, tiše, už neprší, neprší, neprší.“

Krasomálka vyšla na louku a za ní také všichni ostatní.

   ,,Tady je to krásný?“ jásal Radovánek.

   ,,Hečinky…, tady je to krásný a máme tady potok, hečinky,“ zpívala tentokráte Chlubilka a přitom tančila.

   ,,A ten krásný lesík, tam bychom jistě našli pařezy ve kterých by jsme mohli bydlet?“ pronesla hlasitě Krasomálka.

   ,,Slibuji, že se tam půjdu podívat,“ odpověděla s úsměvem na tvářích Slibunka.

   ,,Vy už se nikam nepodíváte!“ ozval se mohutný hlas, kterého se trpavílci náramně polekali.

   ,,Kdo jsi?“ zeptal se nebojácně Radovánek.

   ,, Hm, hm!“ vrčel obřík, než opět zazněl jeho mohutný hlas. 

   ,,Přišel jsem vás odtud vyhnat!“

   ,,To je mi líto,“ odpověděl mu Lítostníček a roztomile se na obříka podíval.

   ,,Není umění někomu ubližovat, co kdybys nám raději pomohl postavit domečky!“ spustila na obříka Krasomálka.

   ,,Není umění někomu ubližovat, co kdybych vám raději pomohl postavit domečky, no?“ zopakoval obřík, dvakrát poskočil a utíkal kamsi přes celou louku.   

   ,,Už se zase vrací!“ zajásal Radovánek a ukazoval na obříka, který nesl plnou náruč větviček. 

Položil je na místo kde stáli všichni trpavílci a opět utíkal pryč. 

Netrvalo dlouho a už byl zase u potoka. 

V jedné ruce nesl kůru stromu a na ní smolu.V druhé ruce špagátky z lýka.

   ,,Tak jestli dovolíte, postavím vám domečky? Nalámu větvičky, pak je slepím smolou, pro jistotu svážu lýkem a hned budete mít kde bydlet,“ prozradil svůj plán obřík.

   ,,To je skvělý,“ jásali všichni, až na Lítostníčka, který pronesl:

   ,,Mně je to líto!“

   ,,Hehečky, to je dobře, že je ti to líto, ale domečky stejně postavíme!“ odvětila Chlubilka.

   ,,Když ti obříku pomůžeme, bude to hotové raz ,dva,“ zářil Radovánek a začal nosit polínka na místo, kde by měl stát jeden z doměčků.

Také všichni ostatní se pustili do díla. 

Podávali obříkovi větvičky, ten je lámal, čistil a skládal k sobě, tak aby je mohl lýkem svázat a nakonec potřít smolou.

   ,,My budeme mít domečky lálálá, my budeme mít domečky lálálá,“ zpíval si Zpěvánek.  

Postavit sedm domečků trvalo obříkovi a trpavílkům pouhý půl den.

Když bylo vše hotovo Radovánek se zeptal:

    ,,Můžeme ti obříku poděkovat?“

   ,,Ale proč ne? No jistě, děkujte!“ smál se obřík.

  Krasomálka mávla ručičkou a všichni trpavílci zvolali: 

   ,,Děkujeme ti obříku.“

   ,,Za nic, vždyť jsme to měli hned hotové, klidně bychom stihli postavit ještě další.“

   ,,To už asi ne, za chvilku bude tma,“ prozradila Krasomálka.

   ,,Hehečky budeme mít tmu,“ neodpustila si svou větu Chlubilka.

   ,,Mně je to líto!“ nezklamal ani Lítostníček.

   ,,Tak já přijdu zase zítra, ju? A budeme si třeba hrát, ju?“ loučil se vlídně obřík.

   ,,Přijď, rádi tě uvidíme,“odpověděla mu Krasomálka a s vlídným úsměvem mu zamávala. 

  Také ostatní mu mávali.

   ,,Teď už všichni trpavílci mají domeček, mají domeček, mají domeček“ zpíval si ještě dlouho Zpívánek. 

Až když Krasomálka zvolala: 

,,Dobrou noc, přátelníčkové...!“ 

U potůčku vše utichlo. 

Tmou se neslo spokojené oddychování, které umí jenom malý trpavílci.

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.