Banka úsměvů

Radovánek nemohl dospat, hned jak jitřenka ukázala svůj první paprsek, už stál na břehu potoka  a čekal, až přijde obřík, aby společně mohli oficiálně otevřít Banku úsměvů. Dlouhou chvíli si krátil svými veršovánky.

   ,,Jsem svého druhu přítel každému, posílám úsměv do všech příběhů.

Má punc radosti mých klientů, kteří navštívili vzácnou komnatu, Banku úsměvů.“

  

 ,,Co si to tu povídáš?“ vyptával se posměšně Tvořílek, který se k Radovánkovi blížil na druhém břehu potoka.

   ,,Připravuji si zpívandu, aby byla připravená pro svou Banku úsměvů!“ odpověděl odhodlaně Radovánek.

   ,,To jo, tak pokračuj!“ usmíval se pokoutně Tvořílek.

   ,,Nechápu, proč se mi posmíváš?“ bránil se Radovánek.

  

,,Koukni, co jsem vmyslel já,“ ukazoval Tvořílek jakýsi proutek a směle pravil:

,,To je ukazovátko na hvězdy! Vytvořil jsem jej, aby bylo vytvořené z větvičky, která se ulomila z nejvyššího dubu a teď je ulomená.“

  

 ,,K čemu je to dobrý?“ smála se Krasomálka, ale i ostatní trpavílci, kteří zrovna přilétali k potoku.

   ,,Když bude chtít zamilovánek ukázat své milovničce hvězdu, aby byla ukázaná, použije k tomu mé ukazovátko, co je na tom k nepochopení?“ bránil se trpavílek.

   ,,Vždyť je dlouhé jako má ruka, nikam nedosáhne!“ smál se na oplátku Radovánek.

   ,,Dokážu si představit, aby to bylo představené, jak sedí zamilovánek se svou milovničkou pod hvězdami. Z ničeho nic poprosí o chvíli strpení, protože si musí odběhnout domů pro své ukazovátko na hvězdy. Nebo to snad zaláskovaní budou nosit u sebe, aby to bylo nošený?“ smála se Krasomálka.

   ,,Hečinky, ukazovátko hvězd, je možná dobré tak na ukazování květin na louce, aby byly ukazované! To ti chválím!“ kroutila posměšně hlavou Chválinka.

  ,,Dobrá uznávám, tento výtvorek se mi nezdařil a tak je nezdařený, někdy to prostě nevyjde, ale důležité je… nevzdávat se!“ kroužil kolem dokola Tvořílek.

  

 ,,Mně je Tvořílka líto, mohli bychom ocenit alespoň jeho snahu?“ přidal se do hovoru Lítostníček.

   ,,Tak dobrá, zasadíme Tvořílkův vynález u stromálku, aby byl zasazený, možná z něj vyroste strom a bude vyrostlý. To je velmi záslužný počin!“ rozhodl Radovánek.

  Nadšení trpavílků se změnilo v jásot.

 

    ,,Ahojánek všichni,“ volal jsem z dálky.

Když jsem došel k potoku, zeptal jsem se Radovánka, kdy budeme moc navštívit BANKU ÚSMĚVŮ.

  

,,Hned jak bude potřeba, ještě jsem ji vylepšil, aby byla vylepšená. Chci, aby se každý zasmál hned, jak ono stavení uvidí!“ jásal Radovánek a všichni trpavílci, včetně mě, vyrazili na druhý břeh potůčku.

 

   ,,Byl bych rád, kdyby má BANKA ÚSMĚVŮ nebyla vůbec podobná stavením, co znáš obříku.

   Zvenčí barabizna, uvnitř vzácná komnata s legračním vybavením. Já ti odříkám svůj text, aby byl odříkaný, ty zněj stvoříš píseň, aby byla stvořená, nazpíváš ji, aby byla nazpívaná, a já pak pozvu hosty do banky, aby byli pozvaní. Zatím, co si budou prohlížet srandovní věci, aby byly prohlížené, pustím jim onu písničku, aby byla puštěná. Musíš ji nazpívat s důrazem v hlase, aby byla důrazná, rozumíš, jak to myslím, že? Tak a je to myšlený!“ tleskl třikrát Radovánek, a začal veršovat:

   ,,Otvírám oči, tím otevírám Banku úsměvů,

podle vzoru klaunů vkládám na tvé konto svojí dobrou náladu.

Něco za něco, ty si zapamatuj moje krédo,

neříkám jen nadarmo, úsměv je dar zadarmo, úsměv, úsměv je dar zadarmo.

Úsměv je víc než šperky, drahokamy, zlato. Úsměvem zakládáš v lidských srdcích své konto.

Zbourá všechny světové banky tohle mé pravidlo, úsměv, úsměv je dar zadarmo.

Dávám ti úvěr radostný, splať ho úsměvem podobným.

Mé dveře možná skřípou, přesto se ti otevřou, chceš-li poznat vzácnou komnatu, banku úsměvů.

Úsměv z povinnosti, pohrdavý úsměv to pro nás není,

vždyť je tu úsměv pro štěstí a také z lásky ten sladký, medový.

Zbourá všechny světové banky tohle mé pravidlo, úsměv, úsměv je dar zadarmo.“

 

    ,,Věděla jsem, že máš básnický talent, díky kterému teď vím, kterou instituci si vytvořím já, a bude vytvořená, a za to ti moc děkuji, Radovánku!“ rozplývala se Krasomálka.

  ,,Prozradíš nám to, ať je to prozrazené?“ poletovali srandovně okolo ní přítomní trpavílci.

Krasomálka se nadechla s nejlíbeznějším úsměvem, který umí, prozradila:

   ,,PORADNU NA LÁSKU!“

 

To bylo veselo, ale jen do doby, než jsem trpavílky upozornil, na blížící se trojici mladých lidí.

,,Rychle Radovánku, postav svou BANKU ÚSMĚVŮ, ať ji hned vyzkoušíme, na poprvé jim tvou písničku zazpívám na živo, souhlasíš?“

Trpavílek spolu s ostatními můj nápad odsouhlasili a něž ty tři človíčkové dorazili k potůčku stála zde srandovní chatrč i s legračně vypadajícím logem BANKA ÚSMĚVŮ.

 

,,Zdá se mi to?“ zeptal se mě mladík, který došel až ke mně.

,,Nezdá, rád bych vás pozval dál. Věřím, že zažijete, co jste ještě nezažil?“ odpověděl jsem vesele a otevřel dveře chýše.

Chlapec i obě dívky, které jej doprovázeli, podlehli úžasu.

,,Taková krásná komnata, to neměli ani na zámku a ty srandovní předměty?“ rozplývali se návštěvníci.

,,To ještě není všechno, v klidu se kochejte a u toho mou píseň poslouchejte!“ oznámil jsem hrdě a začal zpívat Radovánkův text.

 

Všichni tři zaujatě poslouchali, a když píseň skončila, na místo potlesku začali radostně skákat, objímat se navzájem a nakonec přispěchali obejmout i mě.

,,Tak to je něco! To jsme opravdu ještě nezažili. Od teď se budeme na každého jenom usmívat a věřím, že se tato krásná myšlenka, ÚSMĚV JE DAR ZADARMO, mezi lidmi brzy rozšíří?“ jásal mládenec a dívky jeho slova podpořily jásavým pokřikem.

 

Když se v podvečer loučili, ani se jim nechtělo do toho světa, ze kterého přišli.

Tichunka se jim vznášela nad hlavami a přesto, že neřekla ani slovo, bylo znát, jak je jí líto, že už odchází.

 

Jen co odešli, Radovánek se usadil na mém rameni, aby mně tak krásně poděkoval.

,,Musím přiznat, že i pro mne to byl nezapomenutelný zážitek.“

,,Smůlujeme odběrovník, člověkujeme šťastnílek, úsměvujeme radostník“ zaslechl jsem hlas Hatmatílka.

,,Slibuji a je to slíbené, že v tom budeme pokračovat!“ dodala tvrdě Slibunka.

 

BANKA ÚSMĚVŮ se opět proměnila v trpavílčí chaloupku a pomalu se přes potůček vrátila na své místo.

Také já jsem se rozloučil s mými nevšedními kamarády a s blaženým pocitem jsem vykročil ke svému domečku.

Papánek…

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com