Popletenky

Zpěv Lucie Rulcová...text, hudba Leon

 

Elf Květoděj - Kaštánek

  ,,Dnešník slyšánkuju nářkový vzlykánek i já!“ zvedl ukazováček  Květoděj. Ještě chvilku poslouchal, odkud pláč přichází, než popadl svůj klobouček a vyskočil z krmelce.

Očistil ze sebe slámu, upravil sedmikrásku a už pospíchal cestou, která vede k jeho louce.

   ,,Támhle na cestě…, vidíš ho?“  ukazovala svým lístečkem sedmikráska.

   ,,Áno, kaštánkuje tam ležánek!“ odpověděl Květoděj.

   ,,Je ještě tak malý. Jak se sem dostal? Vždyť tady žádný kaštan, široko daleko neroste,“  divila se květinka.

Dobře však věděla, že elf toho ví tolik, co ona. Proto dodala:

   ,,Pospěš si, honem, aby nebylo pozdě!“

   ,,Nohuju, co mi pospícháček stačínkuje!“  odpověděl Květoděj.  

   ,,Jak si se sem dostal, vždyť tady žádný kaštan není?“ zeptala se sedmikráska kaštánka, hned jak si ho Květoděj položil na dlaň.

   ,,Včera večer přiletěl vichr a nás všechny, co jsme se neudržely na větvích, rozprášil po kraji. Vůbec nevím, kde jsem?“  vzlykal kaštánek.

   ,,Květoděj ti pomůže, neboj se. Že mám pravdu?“ zeptala se elfa lišácky sedmikráska.

   ,,To budu krajinovat špacírovník a kaštanovat hledánek? To může věkovat bloudilku?“ drmolil elf.

  ,,Ano…, budeš špacírovat krajem a hledat kaštan. Neboj, navěky  bloudit nebudeme. Támhle za kopcem je kaštanový háj!“ řekla moudře sedmikráska.

   ,,Tak na co čekánkujem?“ zeptal se vesele Květoděj, poskočil radostí a už kráčí cestou kamsi do kraje.

Vykračoval si zvesela, pískal si do kroku, za chvilku si broukal jakousi melodii až z toho zapomněl dávat pozor na cestu. Zakopl o kámen a upadl.

   ,,Aááuúú, kolínkuje  auvínko! Kolínkuje  auvínko!“  zopakoval když se zvedal ze země.

,,Já tu krokánkuju s veselnicí a mám z toho bolítko!“  žaloval sedmikrásce a přitom jí ukazoval kamínek o který zakopl.

   ,,Kde je kaštánek? Kam se zakutálel?“  vyděsila se sedmikráska.

   ,,Můj auvínkový kolenec zajímáček nekvětinkuje , že?“

   ,,To víš, že mě zajímá, tvé bolavé koleno, ale co já zmůžu?“ odpověděla sedmikráska a raději se otočila, aby Květoděj neviděl, jak se směje. Jeho koleno bylo v pořádku, jenom chtěl být politován.

   ,,Musíme kaštánkovat hledáčka, asi se zatrávoval do kutálinky,“  řekl odevzdaně Květoděj a dal se do hledání.

    ,,Tady jsem…, nešlápni na mě!“ ozval se kaštánek.

   Jen taktak, že na něho Květoděj nešlápl. Zvedl jej ze země a rozjásaně pravil: 

   ,,Tak a můžeme krokovat špacírovkou! Nekaštánkuj bojánek, doháječkujeme!“

   ,,Kaštánek se jistě nebojí. Víme, že to zvládneš a že v pořádku dojdeme do háječku“ povzbuzoval elfa sedmikráska.

   ,,Háječkuju kukovník!“  ukazoval před sebe Květoděj.

   ,,Tak to vidíš? Zvládnul si to. Já ti věřila hned od začátku,“  pochválila Květoděje sedmikráska a zeptala se kaštánka, který strom je ten jeho.

  ,,Ani jeden!“ odpověděl smutně kaštánek a dodal: ,,Ten můj stál na vsi, chodili okolo nás lidé, hrály si pod ním děti. Byl tam jediný.“

  Květoděj se pousmál a tiše řekl: ,,Támhle domuju vidítko. Snad tam nastromujeme nálezník?“

   ,,Jsi ten nejsprávnější přírodní duch!“ pochválila Květoděje sedmikráska.

   ,,To je on, to je můj strom!“ zajásal kaštánek, když Květoděj došel do vsi.

   ,,To jsi hodný, Květoději, ale proč jsi kaštánek, nesl takovou dálku? Mohl jsi ho přeci zasadit tam u vás, aby z něj vyrostl statný strom. Jistě tam žádný kaštan nemáte?“ promluvil hlubokým hlasem strom.

Květoděj zakoulel očima, několikrát pokrčil rameny a tiše řekl:

   ,,Špacírujeme zpátečník.“

Květoděj, sedmikráska i kaštánek si cestou zpět dělali legraci z téhle zbytečné výpravy. Ale všichni tři poznali něco důležitého.

Květoděj, pochopil, že je lepší nejprve si vše dobře promyslet, než udělá nějakou zbytečnost.

Sedmikráska, se ujistila , že Květoděj je ten nejhodnější elf . Nezištně pomůže a ani moc nefňuká, když si přitom trošičku ublíží.

A kaštánek? Ten pochopil, že vítr mu vlastně nezpůsobil žádné trable. Naopak, díky němu našel opravdové přátele a poznal spousty hezkých chvil. Už se moc těšil, až vyroste v mohutný strom a bude chránit louku přírodního ducha, Květoděje.

   ,,Tak jsme navrátili domovník,“  řekl s úsměvem elf, když se usadil pod dubem, který zachránily Jarolka, Letnínka, Podzimka a Zimněnka.

Jen chvilku si odpočinul, než našel to správné místo, kde vyhloubil do země díru a vložil do ní kaštánek.

Loučení proběhlo bez pláče. Všichni dobře věděli, že se za pár let opět sejdou, až z kaštánka vyroste strom.

 

Elf Květoděj                                                                       

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.