Žák kačer Lůďa                                        Kačer Lůďa

Zpěv Kateřina Mrenová...text, hudba LLeonK                Zpěv Anna Klasová...text, hudba LLeonK

 

 

Pohádka mluvené slovo Veverka

,,Co se to děje s těmi mými zvířátky?“ divil se pan Kubíček. ,,Kam tak pospíchají…, takhle brzy po ránu?“ kroutil hlavou. Malou chvíli je pozoroval, ale protože musel do města, zavřel za sebou vrátka a odešel.

Jakmile pan učitel Kokrhálek rozhodl, že jsou ve třídě všichni žáci, zavolal si kačera Lůďu před tabuli a zeptal se: 

,,Poznáš lesní zvířátko z mé hádanky? Po stromech skáče, řádí malá potvůrka, baculatý ocásek?“

   ,,Znám veverka,“ řekl radostně kačer.

   ,,Nó…, veverka,“ přikyvovali ostatní žáci.

   Pan učitel přistoupil k Lůďovi a přátelsky jej objal. Pyšně dodal: ,,Tak, tak veverka.“

Ale to už nikdo z žáků neslyšel.

Lůďa právě v ten okamžik zavřel svá očka…

…jakým si kouzlem, se spolu s panem učitelem ocitli uprostřed krásného lesíka a dívali se jak k nim blíži veverka.

   ,,Vítej Lůďo…, také u mě byla hrdlička, také já mám pro vás připravený příběh. Račte se posadit sem pod ten strom a dáme se do toho,“ řekla veverka, sedla si mezi ně a začala vyprávět:

   ,,Když Jarolímek přišel o své rodiče, rozhodl se, že půjde do světa.

   ,,Jsi už velký, nemůžu ti bránit,“ řekla mu sestřička se slzami v očích. ,,Ale mám o tebe vážně strach! Jsi až moc veliký dobrák. Každý tě snadno převeze. Dávej na sebe, prosím, pozor.

Dám ti na cestu všechny úspory po rodičích. Celý jeden zlaťák. Zbytečně neutrácej!“ podala dívenka bráškovi peníz a vyběhla ven z chaloupky.

   ,,Neboj se sestřičko…, nic se mi nestane,“ volal za sestřičkou Jarolímek a vydal se do neznáma.

Prošel hlubokým lesem, přešel rozlehlá pole, až došel k řece.

   ,,Kam máš namířeno, mládenče?“ zeptala se Veverečka, sedící na špici malé jedličky.

   ,,Jdu do světa,“ oznámil chlapec bez váhání.

   ,,Budu tě chránit!“ řekla odhodlaně Veverečka.

   ,,Ty mě budeš chránit?“ zasmál se upřímně mládenec a naznačil veverce, kam se má usadit.

Veverečka bez zaváhání přeskočila z jedličky Jarolímkovi na rameno, aby se hned vydali cestičkou podle proudu řeky.

Ušli jen kousek, když potkali velmi slušně oblečenou paní. Krásné šaty, rukavičky, klobouček, deštníček.

Jen mládence spatřila, začala naříkat: ,,Ach…, chlapče milý, nožky jsem si poranila. Odnes mě do městečka, tam najdeme doktora, aby mi pomohl.“

   Už, už chtěl Jarolímek vzít dámu do náruče, ale Veverečka spustila hrozivou. ,,No, no…, ještě před chviličkou jste se tu natřásala a teď nemůžete chodit? Vždyť jsi to viděl sám Jarolímku, jak tančila pěšinou?“

   ,,Ceé…, to je drzé zvíře. Hned jej zažeň a udělej, co jsem ti řekla!“ rozčílila se paní.

   ,,Pojď Jarolímku, musíme jít dál,“  řekla Veverečka a tlapičkou pohladila mládence po vlasech.

   Hoch paní zamával a vydal se dál cestou podél břehu řeky.

Přímo u jezu, potkal fousatého pána s pytlem na zádech.

   ,,Prosím, kup si ode mě pytel listí. Nechám ti jej pouze za jeden stříbrňák,“ přemlouval Jarolímka pán.

   ,,Ale já mám jenom zlaťák,“ odpověděl Jarolímek.

   ,,Tak to je akorát. Listí ti dám za jeden stříbrňák a pytel za devět stříbrňáků. Tak to je přesně jeden zlaťák,“ jásal pán a podával Jarolímkovi pytel s listím.

   ,,Nač ti bude listí?“ vykřikla Veverečka tak silně, až se oba muži lekli.

   ,,Ty do toho nemluv!“ bránil se fousáč.

   ,,Nech si svůj pytel pane a ty Jarolímku schovej zlaťák! Budeš jej potřebovat na důležitější věci! Jdeme!“ řekla rázně Veverečka a zatahala Jarolímka za ucho.

Jarolímek tedy schoval zlaťák, fousatému muži zamával a vykročil pěšinou podél řeky.

Když došel k soutoku řeky s potůčkem, našel zde ležet pihatého mládence.

   ,,Stalo se ti něco?“ zeptal se opatrně Jarolímek, ale hoch se ani nepohnul.

   ,,Nech ho a pojď pryč!“ radila Veverečka.

   ,,Nemůžu ho tu jenom tak nechat!“ odpověděl Jarolímek a opatrně s pihatým mládencem zatřásl.

   ,,Co se děje?“vyhrkl Pihánek, když se probudil. Jen co si protřel oči, vyskočil a začal křičet: ,,Ty jsi mě okradl! Měl jsem tady v kapse kabátku tři stříbrňáky! Ty jsi mi je vzal, když jsem spal! Tady byly! Tady!“

   ,,Já mám jenom zlaťák, co mi rodiče našetřili,“ prozradil vyděšený Jarolímek.

   ,,No jó…! Vlastně jsem měl v jedné kapse tři stříbrňáky a v druhé zlaťák a ten je také fuč!“ řinčel Pihánek a rozběhl se k Jarolímkovi. Netušil však, že hoch má svou ochránkyni, která se ukryla pod klobouček. Když už byl Pihánek na dosah, skočila mu na hlavu.

   Protože lhář netušil, kdo se mu to ve vlasech usadil, polekal se natolik, že raději dobrovolně skočil do vody.

   Veverečka se vrátila k Jarolímkovi a rázně mu řekla: ,,Vrátíš se hned domů! Ty se ve světě stejně nic nenaučil. Každý by tě oloupil, využil…! Domů a hned!“

A tak se Jarolímek vrátil domů ke své sestřičce. Do roka si ho našla hodná nevěsta, stejně tak jako jeho sestřičku hodný mládenec.

   ,,Proto vystrojili hned dvě svatby najednou,“ pronesl radostně pan učitel.

Teprve když zaslechl smích, svých žáků uvědomil si, že je zpátky ve škole. Zvážněl, dal si křídla v bok a řekl: ,,Dnes Lůďu poslouchejte velmi pozorně. Poví vám příběh, který je vážně poučný. Tak, prosím, žáku Lůďo…, můžeš začít!“ dodal pan učitel, posadil se ke svému stolku a zaujatě poslouchal kačerovo vyprávění.

 

Kačer Lůďa                                           Úvodní stránka

 

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com