Vílek Vítek 

Zpěv Víťa Řípa...text, hudba Leon

Nemáš si s kým hrát?

 
,,Má uctivá poklona, Valentýnko, jsem vílek Vítek a přijíždím za tebou ve své bryčce, kterou řídí můj plyšový koník.  

Nemáš si s kým hrát? Tak to jsem tu správně.

Naučím tě hru, kterou můžeš hrát sama.

Z papíru si udělej osm až deset přibližně stejných ceduliček. Na jednu polovinu lístečků napiš slůvko ANO, na tu druhou NE. Přelož je a promíchej.

Přišel čas, kdy sám sobě určíš nějaký úkol. Například: Udělám pět dřepů!

Rozbalíš jednu z ceduliček a podle jejího obsahu buď úkol splníš, nebo si určíš další.

Že neumíš číst a psát? Nevadí.

Jistě máš své pastelky? Vezmeš si dvě- třeba modrou, která bude znamenat ANO a červenou, která bude vyjadřovat slůvko NE.

Jednu položíš před sebe, druhou za sebe a zavřeš oči.

Určíš si svůj úkol. Například: Najdu nejmenší věc, kterou mám ve svém pokojíčku.

Dvakrát, třikrát se protočíš a oči otevřeš. Pastelka, kterou uvidíš jako první určí, zda úkol splníš či nikoli.

Jen tě prosím, úkoly si dávej takové, aby se při nich nic nepoškodilo, by přímo nerozbilo.  Děkuji.

Tuto hru můžete hrát také ve dvou.

Tak tedy, ty mi určíš úkol, já se protočím mezi pastelkami.

Jujky, modrá. Tak tedy jdu splnit tvůj úkol.

Přála sis, abych zazpíval písničku? Tak tedy dobrá. Zazpívám ti tu o mně.

Teď se vyměníme. Ty si stoupni mezi pastelky a já ti dám úkol.

Tak třeba, najdeš v této místnosti nejvíce barevnou věc.

Protoč se, aby pastelky určili, zda úkol musíš splnit nebo nemusíš.

Také modrá. Tak se snaž.

Říkáš, že tento plyšáček je nejbarevnější?

A co tady ten obrázek? Ten má víc barev, to musíš uznat.

Tedy mám druhý bod, ale nic si z toho nedělej, zítra třeba vyhraješ ty.

Ještě než odjedu, můžeš mi dát hádanku. Když ji neuhodnu, jsi vítěz dnešního dne. Souhlasíš?

Hm, těžká hádanka? Chceš, abych ti řekl, koho, nebo co máš na světě nejraději? Hádal bych, že nejvíc máš ráda své rodiče?

Špatně?

Mě máš nejraději?

Tak to jsem prohrál, ale tvoji rodiče také.

Měli by se zamyslet, jestli tě nenechávají často samotnou. Jestli se ti dostatečně věnují.

Pro dnešek se s tebou loučím, zítra si zase spolu budeme hrát.

Má uctivá poklona, Valentýnko.“

 

Vílek Vítek, Mikuláš, anděl a čert

Ten den, kdy sluníčko ukrývaly veliké šedivé mraky, zaslechl jsem z Knoflíčkova vzlykající pláč. 
   ,,To pláče Málinka. Copak se jí přihodilo? Musím se za ní hned podívat!“ rozhodl jsem se a bez váhání rozevřel svůj plášť z pavích per.

Letěl jsem tak rychle, jak to jenom šlo.

Když jsem přistál na okénku Málinčina pokoje, bez dlouhého otálení jsem se směle zeptal:

,,Proč tak naříkáš? Ublížil ti někdo?“
   Dívenka se ani neohlédla, jen zadrmolila: ,,Kdo jsi, že se tak vyptáváš?“
       ,,Jsem vílek Vítek a všechny hodné víly jsou mé sestřičky,“ odpověděl jsem důležitě.
     Dívenka smutně pravila: ,,Zase jsem sama! Každým okamžikem přijde Mikuláš s čertem a andělem. A já jsem zase sama!“
   ,,Jujda, já na to úplně zapomněl, to je nadělení!“ zhrozil jsem se a hned přemýšlel, jak bych mohl Málince pomoci.
   ,,Neplač, pomůžu ti,“ zašeptal jsem po chvilce ticha a pohladil Málinku po vlasech. Podal jsem jí okvětní lísteček ze svého slunečnínu a vysvětlil, že je kouzelný. ,,No tak, neboj se! Vezmi si kvíteček, na slunečnínu doroste. 
   ,,Pokud neumí takové kouzlo, které zařídí, aby byli mí rodiče semnou doma tak ho nechci!“ řekla dívka vzlykajícím hlasem.
    ,,Ale, ale, co to slyším?“ ozvalo se ze dveří.
    Málinka se opět ani nepohnula jen tenkým hláskem vyzvala návštěvníky, aby vstoupili do místnosti.
   ,,Jujda…, už jsou tady! Mikuláš, čert a také anděl,“ zašeptal jsem sám pro sebe.
Než jsem stačil něco říct, čert se rozeběhl k Málince a spustil na ni strašidelnou.
   ,,Počkej čerte…!“ chytil ho za ocas anděl.
   ,,Čerte, prosím, tahle dívka potřebuje pomoc a ne, že ji budeš strašit,“ snažil jsem se přesvědčit pana rohatého, ale ten si má slova přebral po svém.
   ,,Tak ji odnesu rovnou do pekla a hned bude mít po starostech…, bleblebl…!“ zaburácel čert.
    To už k Málince přistoupil také Mikuláš a klidně pravil: ,,Víš čertíčku, ono se to mluví, ono se to čertí, ale vílek Vítek tady není náhodou. Jistě má jeho návštěva velký důvod.“
   Přistoupil jsem k čertovi, chytil jej za ruku a pomalu jsem mu vysvětlil, jak je Málinka pořád sama, jak její rodiče na ni nemají čas. Také to jak je samota ošklivá a temná.
   Čert se zamyslel, pohladil se po vousech a zamračeně se mě zeptal: ,,Chceš snad říct, že je samota horší než peklo?“
   ,,To posoudit neumím, protože jsem v pekle nebyl, ale můžu přísahat, samota to vážně strašidelná a smutná!“
   ,,Smutná…, smutná a strašidelná?“ mračil čert.
   Jeho brumlání přerušil Mikuláš svými slovy: ,,Tady máš balíček s cukrátky,“ řekl vlídným hlasem a podal Málince balíček.
   ,,Smutné…, smutné a strašidelné?“ opakoval stále čert.
   ,,Já ti věnuji tento amulet,“ promluvil anděl a položil dárek dívce do dlaně.
   ,,Smutné…, smutné a strašidelné?“ mračil se víc a víc čert.
   ,,Já si budu s Málinkou hrát pokaždé, když zavolá, ale sám mám času poskromnu. Bojím se, že se nám ta hodná dívka utrápí samotou.“
   ,,Hm…, bleblebl,“ zařinčel čert. ,,Tak se koukejte, udělám kouzlo, které umíme jemon my čerti!“ dodal, natáhl ruku a v mžiku Málince podával klec i s ptáčkem.
   ,,Jů…, to je andulka, ta umí krásně zpívat,“ zaradoval se anděl.
   ,,Andulky se můžou také naučit mluvit,“ dodal Mikuláš.
    ,,Tahle andulka umí mluvit, ale porozumí ji pouze hodní lidé!“ prozradil čert, pohladil Málinku, otočil se na kopytu a odkráčel dveřmi ven z domečku.

Mikuláš s andělem se rozloučili a také odešli.
   ,,Moc ti děkuji vílku Vítku. Vím, že za to může kvítek, který jsi mi daroval. Kdybys tu nebyl, jistě by si mě čert odnesl do pekla?“ řekla o poznání radostněji Málinka.
   Musím přiznat, že sám nevím, zda jsem na daru od čerta měl nějaký podíl, ale až příště čerta potkám, zeptám se ho.
   ,,Jé, vílku Vítku, ten ptáček opravdu mluví,“ jásala dívenka.
   Tak se s tebou můžu rozloučit a jít pomáhat jiným dětičkám,“ rozloučil jsem se a s krásným pocitem jsem se vrátil domů.

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.