Žák kačer Lůďa                                        Kačer Lůďa

Zpěv Kateřina Mrenová...text, hudba Leon                    Zpěv Anna Klasová...text, hudba Leon

 

 

Jezevec

Dnes je sobota. Nikdo nikam nespěchá. Také škola, ve které se učí naše zvířátka zůstala prázdná.

Kačer Lůďa se jenom tak procházel po dvoře pana Kubíčka a vzpomínal na všechna ta lesní zvířátka, se kterými se již potkal.

   ,,Na co myslíš, Lůďo?“ přerušil jeho snění hlas pana učitele Kokrhálka.

   ,,Na lesní zvířátka!“ usmál se kačer.

   ,,V pondělí si ve škole budeme povídat o jezevcích. Jsem moc zvědavý, co se od tebe dozvíme hezkého?“ zamával kohout křídlem a odkráčel za svou rodinou.

Kačer se usadil u malé tůňky a stále si opakoval ,,Jezevec, jezevec! Jak vlastně vypadá jezevec?“ ,,Jezevec, jezevec! Jak vlastně vypadá jezevec? Zkusím to zjistit už dnes!“ rozhodl se a zavřel očka.

Tajemné kouzlo jej přeneslo rovnou před noru starého jezevce.

   ,,Co tu pohledáváš?“ zaburácel jezevec, když vystrčil hlavu z nory.

   ,,Ve škole si budeme vyprávět o jezevcích. Proto jsem se přišel podívat, jak žijete. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, jak vypadáte.“

   ,,Nu, když je to tak, pozvu tě do své nory. Ty mi však za to pomůžeš opravit mé hodiny,“ řekl jezevec a tlapkou Lůďovi naznačil, aby šel za ním.

Cestou mu vyprávěl o svých hodinách.

   ,,Vždy v celou hodinu mají hodiny cinkat. Ale už pár dnů nic. Ticho. Vůbec necinkají!“

   ,,Podíval jsi se dovnitř, zda není někde nějaká závada?“ zeptal se Lůďa.

   ,,Ne…, to musím?“ mračil se jezevec.

   ,,Vždy a u všeho musíš zjistit, kde je problém. Pokud jej neumíš odstranil, je lepší zavolat někoho, kdo to umí. Tak se tedy podíváme se na ty tvé hodiny!“ usmál se kačer.

   Jezevec se také usmál a přidal do kroku.

   ,,Jak se vyznáš v tolika chodbičkách?“ koulel očima Lůďa.

   ,,My jezevci si vyhrabáváme noru s mnoha chodbami, ale jenom jednou komůrkou, kde spíme.“

    ,,Že nezabloudíte?“ divil se Lůďa.

    ,,To se nestane. Vždy trefíme do své komůrky. Zrovna jako teď. Jsme tu!“ oznámil jezevec.

   ,,Máš tady krásně čisto?“ kýval hlavou Lůďa.

   ,,Krom jiného jsme velmi čistotní,“ zamračil se uraženě jezevec.

   ,,Tak se na mě nezlob,“ žadonil Lůďa a vykročil k hodinám.

   Jezevec se ušklíbl a dotčeně pronesl: ,,To jsem zvědav, jestli je opravíš?“

Kačer otevřel dvířka hodin a hned mu bylo vše jasné.

   ,,Podívej, kolečko upadlo. Proto hodiny necinkají.“

   ,,Jú, to je koleček. K čemu jsou?“ divil se jezevec, když přistoupil blíž.

   ,,V každých hodinách i hodinkách je spousty ozubených koleček. Bez nich by žádné nefungovaly!“ vysvětlil Lůďa a vrátil kolečko na své místo.

   ,,Za chvilinku je poledne! Jsem zvědav, jestli budou hodiny cinkat?“ mračil se opět jezevec.

   ,,Cink, cink… hodiny dvanáctkrát zacinkaly. Jezevec se zaradoval a hned kačerovi poděkoval.

   ,,Rád jsem ti pomohl,“ odpověděl Lůďa.

   ,,S čím jsi mi pomohl?“

Kačer otevřel oči. Před ním stála kamarád oslík a nechápavě kýval hlavou.

Lůďa se rozhlédl okolo sebe.  ,,Jejda! Už jsem zase doma,“ smál se.

   ,,Pojďte všichni, pojďte rychle sem!“ volal oslík na ostatní domácí zvířátka.

,,Lůďa má nový příběh! Pojďte honem!“

Se všemi zvířátky přišla také celá rodina pana učitele.

Když Lůďa převyprávěl vše, co zažil u jezevce, pan Kokrhálek oznámil:

   ,,V pondělí si ve škole budeme povídat o někom jiném, když už o jezevcích vše víte,“ řekl pan učitel a pochválil Lůďu za to, jak si v noře jezevce všímal všeho důležitého.

Až do večera si všechna domácí zvířátka hrála na jezevce, který zkoumá rozbité hodiny.

 

Kačer Lůďa                                           Úvodní stránka

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.