Žák kačer Lůďa                                        Kačer Lůďa

Zpěv Kateřina Mrenová...text, hudba Leon                    Zpěv Anna Klasová...text, hudba Leon

 

 

Srnka

Také dnes se ve škole na dvoře pana Kubíčka sešla všechna zvířátka.

Pan učitel si bez meškání zavolal Kačera Lůďu k tabuli.

   ,,Milý žáku Lůďo. Dnes bychom se rádi dozvěděli něco o srnkách!“ tleskl pan učitel a mrknul jedním okem.

   Kačer se zaradoval a hned zavřel svá očka.

Tajné kouzlo jej přeneslo do neznámých krajů.

Rozhlížel se okolo sebe. Srdéčko mu radostí  tančilo z té nádhery rozkvetlých skal. Kochal se tím pohledem, než se sám sebe zeptal: ,,Jak jsem se mohl ocitnout v krajině tak spanilé, kde všechno tak vzácně kvete a voní. Jéjda…, a ta studánka, jak se třpytí. Jako sklíčko na sluníčku.

   ,,Nepřišel jsi zrovna vhod!“ ozval se tenký hlásek přímo za jeho zády.

   Jú…, ty jsi půvabná! Jú…, tolik krásy nemá ani princezna. Kdo jsi?“ zeptal

se okouzlený kačer.

   ,,Každý z lidí mě zná! Jsem přece srnka!“

   ,,Ale ty pláčeš, pročpak?“ zašeptal kačer.

   ,,Můj malý syn koloušek se mou neopatrností ocitl v nebezpečí.

Lůďa se uklonil a sebevědomě prohlásil: ,, Pomohu kolouškovi! Honem, ukaž mi, kde je!“

   ,,Nevěřím, že mu dokážeš pomoci, ale zavedu tě k němu,“ řekla srnka a rozběhla se po louce.

   ,,Počkej, nestačím ti! Neumím tak rychle běhat!“

Srnka se zastavila.

Když se Lůďa konečně přiblížil, lehla si do trávy a tenkým hláskem pronesla: ,,Vylez si na můj na hřbet, odnesu tě tam!“

   Byl to jen mžik, náhle srnka oznámila: ,,Tak jsme tu! Tady z té stráně se skutálel můj synek koloušek. Tam dole se zamotal do větví a nemůže se hnout. Je tu už celý den a proto je velmi zesláblý. Musíš ho vyprostit a dopravit sem nahoru. Těžko však půjde po svých. Zvládneš to?“ ptala se ze strachem v hlase srnka.

   ,,Rozhodně to zkusím!“ řekl odhodlaně Lůďa a hned se spustil z příkré stráně přímo ke kolouškovi. Chvilku jej hladit, aby se  uklidnil.

Opatrně přelomil pár větviček a opět mládě pohladil.

   Ještě dlouho trvalo, než se kačerovi podařilo kolouška vysvobodit ze zajetí větviček a větví.

   ,,Konečně!“ oddychl si Lůďa. Posadil si jej na záda a pokoušel se s ním vylézt do stráně.

Všechna snaha však byla marná. Kačer se však nevzdával. Znovu a zase se snažil dopravit kolouška za srnkou.  

   ,,Už nemohu,“ vzdychl Lůďa. Ještě jednou se však pokusil vyškrábat, alespoň o kousek výš. Také tento pokus skončil neúspěchem.

   ,,Vydrž, Lůďo, hned jsem zpátky!“ zvolala srnka a byla pryč.

Netrvalo dlouho a vedle kačera stál mohutný jelen.

   ,,Proč jsi nepomohl svému synovi, to jsi otec?“ koulel očima kačer.

   ,,Byl jsem moc daleko,“ odvětil ostře jelen a vysadil kolouška na svůj hřbet.

,,A jsme nahoře,“ oddychl si kačer.

   ,,Na jaké hoře?“ zaburácel hlas pana učitele Kokrhálka.

Lůďa otevřel oči. Oklepal se a hned celé třídě vyprávěl, co se mu přihodilo.

    Když svůj příběh dokončil povzdechl si: ,,Jen mě mrzí, že jsem se nestačil rozloučit.“

 

Kačer Lůďa                                           Úvodní stránka

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.