Otázkovičková   

Zpěv Jana Kleinová, Radek Jína...text, hudba Leon

 

Mandlová Medúzka a tučňák Laonel

 

 

Mandlová Medúzka nahlížela do svého zrcátka, když k ní přistoupil mořský koník a směle se zeptal:

,,Madam se chystá do společnosti?“

   ,,Dnes budu večeřet na oslavě u líbezné chobotnice.

   ,,Chcete-li madam, rád vás tam zavezu,“ usmál se koník.

   ,,Ó,  já budu mít svého koníka?“ rozzářila se Medúzka. ,,Ale vždyť to nemám daleko,“ kývala hlavou.

   ,,Přesto mi bude ctí, doprovodit vás k delfínové zátoce,“  poklonil se koník a dodal:

,,Až budete připravena, zamávejte svým zrcátkem.“  

   ,,Jste opravdový gentleman,“ volala Medúzka za odplouvajícím koníkem.

  Upravila si šaty a dlouze se prohlížela v zrcátku.  

   ,,Tak jak vypadám?“ ptala se koníka, který se vrátil hned, jak mávla svým zrcátkem.

   ,,Krásná, překrásná,“  chválil upřímně koník.

   Medúzka se dvakrát protočila v kole a už si dělá pohodlí na hřbetě mořského koníka, které jí odnese na oslavu k moudré, líbezné chobotnici.

Koník splnil, co slíbil a tak za okamžik Medúzka směle vstoupila do chaluhového parčíku, kde už se tančilo. 

   ,,Dobrý večer, co si račte přát?“ poklonil se Medúzce neznámí tučňáček.

   Ráda bych s hodnou, moudrou, líbeznou chobotnicí oslavila narozeniny. Je-li to možné?“ odpověděla otázkou Medúzka.

   ,,Máte pozvánku, madam?“ tázal se opět tučňáček.

   ,,Pozvánku nemám, ale věřím, že vzácná, hodná, moudrá, líbezná chobotnice neodmítne mou přítomnost na její oslavě. Ohlaste mě, prosím. Jmenuji se Mandlová Medúzka!“ prozradila mořská kráska.

   Tučňáček kamsi odešel. Chvilku se nic nedělo, ale pak se voda zavlnila a před Medúzkou se objevila sama oslavenkyně.

   ,,Kdo jste, že jste přišla na mou oslavu bez pozvání?“  ptala se vlídně.

   ,,Jak jsem již řekla. Jsem Mandlová Medúzka a ráda bych s Vámi oslavila vaše narozeniny,“ odpověděla s úsměvem návštěvnice.

  ,,Místo pro dámu, hned vedle mne. Jídlo a pití dle přání pro Mandlovou Medúzku!“ mávala svými chapadly hostitelka.

   ,,Že jsem tak smělá, odkud jste k nám přišla?“ hořela zvědavostí.

   ,,Prosím, přicházím ze zátoky delfínů,“ odpověděla pyšně Medúzka.

  ,,To je tady kousek? Bydlíme tak blízko sebe a neznáme se. To musíme napravit,“ řekla žádostivě chobotnice.

   ,,Bude mi potěšením,“ poklonila se Medúzka.

A tak se seznamovaly, povídaly si o všem možném, než se za nimi ozval prosebný hlas.

,,Dobrý večer Medúzko. Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se tučňáček Laonel a rád bych vás poprosil o tanec.“  osmělil se elegantně oblečený krasavec.

     ,,Jé, to jste vy?“ usmála se Medúzka, zhoupla se v kolenou držíc si sukni a tiše špitla: ,,Prosím, ale já to neumím.“

  ,,To nevadí. Jestli dovolíte, povedu vás?“

   ,,Ale jistě, budu ráda,“ odpověděla Medúzka.

A tak spolu tančili a tančili, povídali se, co kdo má rád, až přišla řeč na sluníčko.

Mandlová Medúzka i tučňáček Laonel se přiznali, že už dlouho touží obejmout sluníčko. Proto se domluvili, že hned druhý den, jej navštíví a splní si svůj sen.

Ještě, když se loučili, domluvili se místo a čas, kde se sejdou.

Když se pak Medúzky zeptal, zda ji může doprovodit, aby se ji nic nestalo. Objevil se u nich mořský koník.

   Já jsem Medúzku přinesl sem, proto ji odnesu také domů,“ řekl důležitě, ale vlídně koník a pomohl Medúzce nasednout.

   Oba tučňáčkovi zamávali a dali se na cestu.

Šťastný Laonel , také brzy doplul do svého příbytku a ještě než usnul, myslel na to, jaké to bude, až spolu s Medúzkou dojdou ke sluníčku.

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.