Sýkorky

 

Nejsem mráček, nejsem ani hvězdička. Jmenuji se Míňa bludička. Své příběhy chci vám vyprávět, jaký je pestrý ten můj svět. Tak se v klidu posaďte, začínáme právě teď.

 

Břehy řeky Bublalky,  zdobí krásná alej. Na jednom z těch vysokých stromů, mají své hnízdo sýkorky.

Lítálek a Křídlýnka  měli velikou radost, když se jim nedávno narodil Peříček. Rodiče se starali o svého potomka velmi dobře. Věnovali mu všechen svůj čas.

 

   Dny plynuly a Lítánek s Křídlýnkou jsou šťastnější a šťastnější, to protože jim malý Peřínek dělal jenom samou radost.

   Lítánek nikdy nezapomene na den, kdy  jeho syn poprvé zaskřehotal. A znovu a zase. 

Za pár chvil, zněl jeho hlásek skoro tak krásně, jako ten, co má jeho maminka.

Naopak Křídlýnka nejraději vzpomíná na okamžik, kdy se poprvé postavil na nožky. Udělal dva kymácející se kroky a bum…, padl na záda a byl s toho velmi překvapený. Koukal na svou maminku, jako kdyby ona mohla za to, že jej nožky neunesou.

Oba rodičové jsou na svého synka velice pyšní. Lítálek se všude chlubí, jakého má šikovného syna. Křídlýnka o Peřínkovi vyprávěla každému koho potkala. Také každému,  kdo přiletěl do jejich hnízda na návštěvu. 

,,Ten je ale krásný, že? Roztomilý, hodný.“

Ještě nikdy malý Peřínek nezůstal sám. Vždy u něho byla maminka, nebo tatínek.

Na večer to bývalo nejkrásnější. To jsou doma všichni tři.

   Jednoho dne se však stalo, že ani jeden z rodičů nebyl doma.

Tatínek Lítánek již od brzkého rána, sháněl rodině něco k jídlu. A protože malý Peřínek spal, letěla Křídlýnka na pomoc sojce, která uvízla pod zlomenou větvičkou.

Když se maminka vrátila do hnízda…, hrozivě se polekala. 

,,Kde jsi Peřínku?“ volala s úzkostí v hlase. 

Jen za malý okamžik, vrátil se domů také Lítánek. 

Když v hnízdě neviděl svého synka, celý se začal třást a jen tiše špitl: ,,Vrať se mi synáčku!?“

Po chvilce však bouřlivě zakřičel: ,,Já ho najdu!“

   ,,Straka…, určitě nám Peřínka unesla straka!?“ rozplakala se Křídlýnka.

Lítánek na nic nečekal. Bez jediného slůvka odpovědi, letěl rovnou za strakou.

   ,,Řekni přiznej se, unesla jsi mého syna Peřínka?!“ spustil Lítánek na straku.

   ,,Z čeho mě to obviňuješ. Takhle ještě něco třpytivého, co je jenom tak pro zábavu, to ano, ale unést živáčka? Z čeho mě to obviňuješ, co si to dovoluješ?!“ spustila zlou straka a hned Lítánka zahnala.

   Když se vrátil domů, Křídlýnka seděla schoulená  v hnízdě a velice plakala.

   ,,Musíme Peřínka hledat oba! Poprosíme také všechny ptáčky, snad nám pomůžou?“ řekl odevzdaně Lítánek.

   ,,Už Peřínka nenajdeme!? Vždyť už je tma!“ odvětila Křídlýnka.

   ,,Sova…, sova! Ta vidí i ve tmě. Zaletím za ní a poprosím jí o pomoc,“ vyhrkl Lítánek.

A jak řekl, tak udělal.

   Sova se nenechala přemlouvat, jak jí Lítánek vše vylíčil, hned vzlétla a začala Peřínka hledat. Lítánek jí doprovázel.

   ,,Teď mě nesmíš rušit. Nic neříkej. Povíš mi to potom!“ řekla sova Lítánkovi, když se jí snažil vysvětlit jak k tomu došlo.

   Sova kroužila nad lesy, nad loukami, také nad řekou a rybníčkem. Ale Peřínek nikde.

,,Podívám se ještě jednou v alejí!“ rozhodla sova.

Když spolu s Lítánkem prolétají mezi stromy, zaslechnou Křídlýnčino volání: 

,,Lítánku…, Lítánku…, vrať se domů!?“ a zase a znovu zněla ta stejná slova.

   Sova třikrát za sebou rychle mrkla očima a společně s Lítánkem letí k hnízdu.

   Křídlýnka už na ně čekala. Spolu s ní tu byla také straka.

   ,,Peřínek byl celou tu dobu tady dole, pod našim stromem, ukrytý v listí. Asi vypadl z hnízda? Tady straka jej našla… a to jenom proto, že se mu leskly očíčka. Proto jej spatřila.

Naštěstí je v pořádku,“ oddychla si Křídlýnka, když vše vypověděla.

   ,,Jak to bylo doopravdy se už asi nikdy nedozvíme…, že strako?“ spustila nevěřícně sova.

   ,,Myslím si, že jsem nebyl daleko od té pravdy…, že strako?“ dodal Lítánek.

   Křídlenka se podívala na straku a klidně řekla: ,,Asi bys už měla letět domů. Moc tě prosím, našemu hnízdu se už vyhýbej, ano?“

   Když byla straka pryč, rozloučila se také sova. 

Za malý okamžik i sýkorky sladce spinkají.

 

Větrníček 

Zpěv Petr Špacír Procházka

Text. hudba Leon

 

Úvodní stránka

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com