Žák kačer Lůďa                                        Kačer Lůďa

Zpěv Kateřina Mrenová...text, hudba Leon                    Zpěv Anna Klasová...text, hudba Leon

 

Pohádka mluvené slovo      Vlk  

Pan Kubíček má krásný dům. U domu je veliký dvůr, kde můžeme potkat spoustu domácích zvířátek. Nejsou to jen obyčejná zvířátka. Jsou to chytrá zvířátka. To proto, že zde mají svou školu, ve které je pan učitel kohout Kokrhálek učí všemu, co v životě budou potřebovat. V jeho třídě se již třetí rok schází hojně žáků. Kuřátka, kachňátka, jehňátko, štěňátko i koťátko, ale také housátko, dvě telátka, prasátko, krocánek i králíček. Do lavice usedlo též hříbátko a oslíček. Mezi těmi všemi domácími zvířátky si své místo v první lavici našel kačer Lůďa.

 

Pan učitel Kokrhálek neztrácel čas. Hned jak své žáky přivítal, v novém školním roce, začal s první hodinou.

   ,,Tak milý žáci, otevřete si své notýsky, já si vás vyzkouším, co si pamatujete z minulého školního roku.

Nakoukneme spolu za vrátka, abychom se podívali, jak žijí lesní zvířátka,“ zvedl své křídlo pan učitel.

,,Žáku Lůďo…? Kdo to vyje na měsíc, jen v noci dělá hluk? Vypadá snad jako pes?“

   Lůďa se postavil a zvolal: ,,Jú, to je vlk…?“

   ,,Správně vlk…,“ volali ostatní žáci.

   ,,Napiš vlk!“ řekl důležitě pan učitel a dál se ptal: ,,Co víme o vlku, žáku Lůďo?“

   Lůďa sklonil hlavičku. Už si toho moc z jarního vyučování nepamatoval.

 

Zavřel očka…

… jakýmsi kouzlem se ocitl v lese přímo mezi vlky.

 

,,Vítej Lůďo,“ přivítal ho nejstarší vlk a vesele volal: ,,Máme návštěvu. Pojďme Lůďu všichni přivítat!“

  ,,Jak to, že znáš moje jméno?“ ptal se vyděšeně kačer.

   ,,Brzy po ránu přilétla hrdlička a vše nám prozradila,“ smál se šedivák, ale to už se okolo kačera seběhlo osm krásných vlků a začali tančit.

   Po chvíli opět zazněl hlas nejstaršího z nich. ,,To stačí! Lůďa se chce o nás něco dozvědět, tak mu to tedy prozradíme,“ rozhodl šedivák. Hned jak se všichni vlci usadili, začal s vyprávěním: 

   ,,Jmenuji se Zubák!“ představil se a hned jak se všichni vlci usadili, začal s vyprávěním.

   ,,Lidé nám většinou přisuzují nehezké chování. Proto ti povím příběh mého děda Zubřina, který, jako my, lidem neubližoval! Ba naopak!“  Vlk si olízl nos a usmál se na Lůďu.

   ,,Když byl můj děd ještě mladý, rád se vyhříval na skále, která nebyla ani tak moc vysoká, jako spíše rozlehlá. Jednoho dne zaslechl pod skálou podivný křik. Když se rozhlédl, spatřil na cestě dívenku a tři muže. Jeden z nich se chtěl zmocnit jejího košíčku.

   Zubřin na nic nečekal a rozběhl se dívce na pomoc. Zahnat ty zloduchy nedalo moc práce. Jenom co vlka spatřili, rozutekli se do lesa. Dívka byla vyděšená, až se celá třásla.

   Proto jí Zubřín vlídně pravil: ,,Neboj se…, už ti nikdo neublíží.“

 

Když se dívenka konečně usmála, vlk se ji skromně zeptal: ,,Kam vlastně jdeš…, takhle sama lesem?“

   ,,Jdu za svým tatínkem. Pracuje na druhém konci lesa. Maminka mě tam poslala s obědem,“ odpověděla dívenka třesoucím hlasem.

   ,,Mě se bát nemusíš. Doprovodím tě k otci, aby se ti nic nestalo,“ navrhl Zubřin a vydal se na cestu. Dívenka kráčela za ním.

 

Když došli na kraj lesa a dívka spatřila svého otce, zeptala se vlka. ,,Jak bych ti jen mohla oplatit tvou pomoc?“

   ,,Nemusíš mi nic oplácet, ale jestli chceš? Večer, až se s tatínkem vrátíte domů, přijdu k vám a ty si se mnou zatančíš…?“ řekl vesele vlk.

   ,,Moc ráda…, tak večer,“ zamávala na Zubřina dívenka a rozběhla se za tatínkem.

 

Když otec práci dokončil, šel s dívenkou domů. Ta mu cestou vypověděla vše, co se jí dopoledne přihodilo. Tatínek měl sice v obličeji starostlivý výraz, ale nakonec souhlasil, aby jeho dcera slib splnila.

 

Večer, když se setmělo, přivítala dívka společně s rodiči vlka u své chaloupky.

   Vlk se postavil na zadní tlapky, poklonil se, objal dívenku, tak jak se to při tanci dělá a začal zpívat. Uměl zpívat. Proto se dívence dobře tančilo. Po chvíli svůj taneček přidali také rodiče.

  

   ,,To bylo hezké!“ tleskal Lůďa.

   ,,Co bylo hezké?“ zaslechl kačer hlas pana učitele Kokrhálka.

   Když Lůďa otevřel očka, uvědomil si, že je zpět ve škole a musí panu učiteli odpovědět na otázku, kdo je vlk. Proto pravil: ,,Vlk žije většinou ve smečkách, ale také se najdou samotáři. Je podobný pejskům, ale má špičatější hlavu i ouška a šikmá očka.

Pověstí o tom, že jsou vlci zlí, se nezakládají na pravdě.“

   ,,Dobře žáku Lůďo, moc dobře“ radoval se pan učitel a dodal: ,,Víš snad o vlcích ještě něco zajímavého?“

   ,,Můžu vám vyprávět jeden zajímavý příběh,“ odpověděl vesele kačer.

 

Když mu pan učitel mávnutím křídla dovolil, že může vyprávět, do večera příhodu vlka Zubřina znala všechna zvířátka na dvoře pana Kubíčka. 

 

 Kačer Lůďa                                           Úvodní stránka