Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.

 

Bar osamělých duší 

,,Zpívánku, proč nespíš, vždyť je noc?“ ptal se překvapený Tvořílek, který se vrátil k potoku, aby dobře viděl úplněk měsíce.

   ,,Podívej, tam u splavu rozjímá tvoreček, který je opravdu opuštěný. Neustále se snažil někomu pomáhat, ale vždy to jiný tvorníci otočili proti němu. Nechtěl se vzdát a tak vymýšlel nové a nové věci, které by ostatní pobavily, rozptýlily, dokonce také uzdravily. Nejenom, že ho za to všichni odsuzují, posmívají se mu, navíc se k němu otočili zády. Nikoho nemá a to jen proto, že se snažil být v dobrém užitečný, nikdy  nikomu neublížil!“ vyprávěl velmi smutně Radovánek.

   ,,Co na to říct?“ povzdychl si zarmoucený Tvořílek.

,,Už dlouho vím, že tvorečkové neumí být sami a bez přátel se nikdo z nich neobejde!“

   ,,Víš Tvrořílku nikdy neudělal nic zlého, jen se snažil být užitečný. Pokud něco dělal špatně tak mu to měli říct, ne však odsoudit.“

   ,,To máš pravdu Zpívánku, pokud dělal nějaké chyby tak o nich stále neví a nemůže je napravit. Ale i tak nechápu, proč ho všichni opustili? Co s tím hodláš dělat?“

   ,,Chtěl bych v našem trpavílčí městečku otevřít Bar opuštěných duší, aby všichni ti nešťastníci měli kde rozjímat!“

   ,,A jakou máš představu?“  

   ,,Žádná budova, chaloupka či něco podobného. Tady na louce mezi všemi těmi krásnými květinami postavím stolky k nim židle či houpací křesla. Do skleniček budu nalívat naší chutný hlavně uklidňující šípkovník a moc smutným dušičkám jsem ochotný dát napít ze svého léčivého medonápoje.“

   ,,Protože je úplněk, můžu ti být nápomocný. Znám způsob jak tvůj nápad uskutečnit ještě tuto noc.

Mám přátelé mezi škřítkovílky, kteří právě jen při úplňku vychází z hlubin země, aby načerpali novou energii. Jsou hodní, určitě nám pomůžou. Tak co jdeme je poprosit o pomoc?“ tvářil se důležitě Tvořílek.

 

Skřítokovílci bez okolků souhlasili a hned se pustili do díla. Bylo jich tolik, že Zpěvánkovi představy se rychle měnily ve skutečnost.

  Rozjařený trpavílek jim ukazoval, co a jak a Tvořílek spokojeně přihlížel.

  Všechno to ťukání, klepání probudilo hrdličky, které bez váhání letěly vše oznámit do světa tvorečků.

 

K ránu skřítkovílci dílo dokončili, rozloučili a utíkali do svého podzemního světa.

 

Než si Zpívánek připravil své nápoje a písničky, které opuštěným dušičkám zazpívá, skoro u každého stolku již seděl nějaký tvoreček.

  Trpavílek ke každému přistoupil, přivítal jej a zeptal se na jeho trápení.

  Když všechny obsloužil svým šípkovníkem šel ke splavu, aby do svého baru pozval také nejsmutnějšího tvorečka, kterého kdy pozval.

Musel smutnílka opravdu přemlouvat, ale podařilo se.

Posadil ho k volnému stolečku a do skleničky mu nalil svůj medonápoj.

   ,,Za pár chvil vyjde sluníčko a s ním se probudí také moji kamarádi trpavílci. Ničeho se nebojte a dál klidně popíjejte. Doporučuji vám všem, abyste odešli tehdy, až si budete jisti, že je vaše dušička alespoň trošičku v pořádku. Šípkovníku mám dost a prosím si z něj pouze úsměv nebo vlídné slovo,“ uklonil se Zpívánek smutnínkovi dolil medonápoj a v jednom z houpacích křesel sledoval všechny ty tvorečky, všechny ty opuštěné duše a věřil, že se svými kamarády dokáže ještě více pomáhat hodným a však nešťastným tvorečkům.

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.