Bar osamělých duší

,,Radovánku, proč nespíš, vždyť je noc?“ ptal se překvapený Tvořílek, který se vrátil k potoku, aby dobře viděl úplněk měsíce.

   ,,Podívej, tam u splavu rozjímá tvoreček, který se mi zdá opravdu opuštěný. Zaletěl jsem si k němu a chvilku poslouchal jeho nářky, aby byly opravdu poslouchaný. Prý se neustále snažil někomu pomáhat, ale vždy to někdo použije proti němu a je to ošklivě použité. Nechtěl se vzdát a tak vymýšlel nové a nové věci, jo, byly vymyšlené. Nejenom, že ho za to všichni odsuzují, a je odsouzený, ještě se mu posmívají. Nikoho nemá a to jen proto, že se snažil být v dobrém užitečný, nikdy nikomu neublížil, proto nikdo není ublížený!“ vyprávěl velmi smutně Radovánek.

   ,,Co na to říct, aby to bylo řečený?“ povzdychl si zarmoucený Tvořílek.

,,Už dlouho vím, že si lidi ubližují jen tak z principu. A taky už dlouho vím, že neumí být sami, bez přátel se nikdo z nich neobejde!“

   ,,Víš, nikdy neudělal nic zlého, jen se snažil být užitečný. Pokud něco dělal špatně, tak mu to měli říct a ne ho takto odstrčit, aby byl odstrčený!“

   ,,To máš pravdu Radovánku, pokud dělal nějaké chyby, tak o nich stále neví a nemůže je napravit. Ale i tak nechápu, proč ho všichni opustili, a teď je opuštěný! Co s tím hodláš dělat?“

   ,,Chtěl bych v našem trpavílčí městečku otevřít BAR OSAMĚLÝCH DUŠÍ, aby byl otevřený, proto aby všichni ti nešťastníci měli kde rozjímat! Přál bych si, aby si tuto instituci vzala nestarost Chválinka, protože umí dobře chválit, a tak budou všichni dobře chválený!“

   ,,A jakou máš představu?“ zeptala se Chválinka, která zaslechla své jméno a proto se přiletěla podívat, proč se o ní mluví.

 

   ,,Žádná budova, chaloupka či něco podobného. Tamhle na louce mezi všemi těmi krásnými květinami postavíme stolky k nim židle či houpací křesla, aby tam stály. Do skleniček budeš nalívat náš chutný, hlavně uklidňující, šípkovník, aby byl nalitý.“

,,Moc smutným dušičkám jsem ochotná dát napít z našeho léčivého medonápoje, aby byl ochutnaný, a oni nebyly tak smutní!“ rozpovídala se také Chválinka.

 

,,Co se tu děje, jato, že ještě nespíte?“ divila se Krasomálka hned jak se vznesla ze dveří své chaloupky.

,, To už je ráno? Celou noc jsme proklábosili, a teď je celá proklábosená,“ smáli se trpavílci.

,,Hečinky, heč, Radovánek pro mne vymyslel instituci, a je vymyšlená, za to ho moc chválím. Lidi mají rádi bary, a ten můj bude ještě o tolik zvláštní? Jenom doufám, že to bude k něčemu užitečné a že budu moc někoho chválit?“ rozplývala se Chválinka.

 

,,Ahojánek!“ mával jsem na své kamarády trpavílky a vesele si poskakoval k palounku, kdy mi hned sdělili, co v noci vymysleli.

 

,,Přáníčkuji pojišťovník,kouzlinkuji splnílek!“ oznámil nám Hatmatílek z terásky své chaloupky.

,,Pro lidi svá kouzla používat nemůžeme, nesmí být použita!“ odpověděl rázně Tvořílek.

,,Institujeme zbytečník?“ prohlásil tvrdě Hatmatílek.

Slibuji, že něco vymyslím, ať je to vymyšlené. POJIŠŤOVNA PŘÍNÍ musí fungovat i bez kouzel.

Obříku, ty máš s lidmi zkušenosti, poraď jak na to!“ poručila mi Slibunka.

 

Tichunka přistála na kameni hned u potůčku a já v tu chvilku dostal nápad.

,,Prozatím si můžeme všechny nové instituce ukázat, vždyť o nic nejde. Až přijdeme na to, jak by měla POJIŠŤOVNA PŘÁNÍ pomáhat, pozveme človíčky?“ sdělil jsem opatrně svůj názor.

 

,,To je pravda, dnes by se hlavně měl realizovat, aby byl realizovaný BAR OSAMĚLÝCH DUŠÍ a GALERIE ŠTĚSTÍ. To je na jeden den, až dost!“ oznámil Radovánek a vesele u toho poskakoval.

,,Slibuji, že vám teď ukážu svou GALERII ŠTĚSTI, ať je konečně ukázaná!“ oznámila Slibunka v okamžiku, kdy už si její chaloupka vykračovala přes potůček.

Hned jak se proměnila ve slíbenou instituci, promluvil opět Hatmatílek.

,,Chaloupkuji kráčílek, instituji ukazovánek!“

,,Hatmatílek nám ukáže také svou POJIŠŤOVNU PŘÁNÍ,“ rozplývala se Krasomálka a v zápětí se i její chaloupka dala na cestu přes potůček, aby se zde proměnila v PORADNU LÁSKY.

Ani Radovánek nezůstal pozadu a opět nám ukázal svou BANKU ÚSMĚVŮ.

Lítostníček se také pochlubil se svou ODBĚRNOU SMŮLY a Tvořílek ukázal své MUSEUM SNŮ.

,,Chválinko, co ty, ukážeš nám také svou instituci, ať je také ukázaná?“ hleděli dychtivě na trpavílku všichni její kamarádi.

,,Chválím vaše instituce, chválím váš zájem o mou instituci, a proto je to všechno pochválené.

Můj BAR OSAMĚLÝCH DUŠÍ bude pouze přírodní. Chválím krásy zdejší fauny a proto, ty nešťastné lidičky nebudu zavírat do žádného stavení. Obříku, že mi pomůžeš roznést všechny ty stolky a židle, ať jsou roznošené?“

Ani na chvilinku jsem nezaváhal a pustil se do díla.

Za pár hodin byl palounek na druhém břehu plný nádhery. Jedna trpavílčí instituce vedle druhé a před nimi krásné posezení patřící BARU OSAMĚLÝCH DUŠÍ, který měl během okamžiku svého prvního hosta. Byl jim onen muž, o kterém ráno vyprávěl Radovánek Tvořílkovi.

Chválinka přistála na mém rameni a radila, co mám návštěvníkovi říkat.

 

,,Můžeš být klidně princem, i když poztrácel si mince, tady se totiž platí úsměvem.

Můžeš být klidně princem, i když poztrácel si mince, tady se totiž platí vlídným slovem.

Do skleniček nalévám dle přání pánů či dam, i tebe rád přivítám v baru osamělých duší.“

 

Přiznávám, že jsem z těch slov byl mírně zaskočen, ale onen muž, byl opravdu zaskočen.

Nejprve se mě zeptal, proč si z něho dělám srandu.

Když jsem mu vše vysvětlil, koukal na mě jako na blázna a dokonce mě tak i tituloval.

To mě však neodradilo v mém přesvědčení, a požádal jsem ho, aby o BARU OSAMĚLÝCH DUŠÍ všude vyprávěl.

Pak jsme si ještě dosti dlouho povídali o všem možném i nemožném, a když se nachýlil večer, muž se rozloučil, poděkováním, vlídným slovem chvály a úsměvem.

Trpavílci byli náramně spokojeni a šťastná Chválinka pronesla:

,,Zřídím ještě NEDĚLNÍ ŠKOLU, aby byla zřízená, kde budu učit opravdovému přátelství. To je tady na té planetě opravdu nechvályhodné!

 

Podivné, přesto překrásné instituce se proměnili zpět na chaloupky a také se mnou se všichni rozloučili přáním krásných snů a dobré noci.

Papánek...

 

Vymyslel jsem trpavílky, vílky, skřítkovílky..., zvěromluvy a hvězdomluvy... aj.

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.

LLeonK
 

Videa, klípky ZDE