Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.  

 

Očišťovna svědomí

Sluníčko se teprve kolíbalo na oblohu, když se Radovánek usadil u potoka.

   ,,Proč je trpavílek smutný?“ ozvalo se z druhého břehu.

   ,,Nejsem smutný, pouze přemýšlím,“ zazněla odpověď.

,,Ale ty jsi také trpavílek, odkud přicházíš?“

   ,,Jmenuji se Tvořílek a bydlím tamhle u té jedle. Byl jsem se na pár dnů podívat, co bych mohl udělat pro ty tvorečky, co si říkají lidi. Dnes jsem se vrátil a co nevidím, na druhé straně potoka stojí trpavílčí vesnička.  Jsem tomu rád, to ano, každému je smutno, když je sám i trpavílkovi.“

   ,,Radovánku, kdo je to?“ volal už z dálky obřík, který si vesele vykračoval přes louku.

 

Jeho rozjařená nálada způsobila, že za pár krátkých okamžiků byli u potoka všichni trpavílci.

  Radovánek jim představil nového kamaráda a ten se hned jal slova:

   ,,Vytvářím praktické věci, pro nepraktické tvorečky. Tak například, pro náruživé spáče tu mám dřevěný polštář, pro nenasytné jedlíky oboustranně vypouklou lžíci, na kterou nic nenaberou, naopak pro velké pracanty kovové boty, které je odradí od nekonečných činností nebo je alespoň přibrzdí!“

   ,,Tak to je skvělé,“ tleskali všichni trpavílci i s obříkem.

   ,,Podívejte, hrdličky přilétají, to jsou naši okřídlení kamarádi,“ jásala Krasomálka.

   ,,Jsme tu, abychom vás pozdravily a také sdělily, že o vašich vzácných institucích budeme věrně informovat všechny tvorečky.“

   ,,Hečinky, to o nás bude každý vědět,“ zářila Chlubilka.

   ,,Mě je líto, že jsme na to nepřišli dřív,“ kýval hlavou Lítostníček.

   ,,Hlavně, že jsme na to vůbec přišli, teď můžeme vše napravit?“ projevila se výjimečně také Tichunka.

 

   ,,Dobrý den, dozvěděl jsem se, že mi zde pomůžete od mé smůly?“ objevil se u potoka kudrnatý pihovatý klučina.

  Obřík si stoupl vedle něho a jásavě prozradil:

   ,,On je tak velký jako já, hurá!“

 

   ,,Ahojda, račte mladíku do mé Odběrny smůly,“ ukázal rukou Lítostníček a kráčel otevřít dveře.

 

     ,,Tak prosím, povídej, chlapče, co tě trápí?“ zeptal se trpavílek, když se usadili do přírodních sedátek.

   ,,Mám spousty smůly a chci, abys mě jí zbavil. Ve škole si na mě všichni učitelé zasedli, dávají mi pořád samé pětky. Doma mě pořád hubují, prý vše dělám špatně, kamarády nemám, všichni ode mě utíkají!“

   ,,Víš milý hochu, ty nemáš smůlu, chybí ti píle. Kdybys dával ve škole pozor a doma se jen trošku učil, věř mi, že by ty známky byly naprosto jiné. Rodičům je líto jak špatně se učíš a tak se to snaží dohnat rázností. A děti si samo sebou nechtějí hrát s někým, kdo netrápí svědomí, že je tak hloupý. Je mi tě líto, ale nepomůžu ti!“

 

Když přišli zpět mezi trpavílků, Lítostníček svým přátelům vylíčil, jak se věci mají.

  Obřík poskočil radostí, vzal hocha za ruku a vedl jej k lesíku. Cestou nahlas vysvětloval, co má v úmyslu.

   ,,Založím Očišťovnu svědomí k tomu nepotřebuji stavět žádnou chaloupku. Půvaby přírody ukážou všem takovým jaký je svět krásný, proto budou zpytovat své svědomí, že jej svým chováním kazí!“

   ,,To je krásný nápad, přitakávali trpavílci, jen Radovánek si tiše povzdychl:

   ,,Tak zase nedojde na mou Banku úsměvů!“

   ,,Ale ano, tvou banku postavíme hned, jak vyléčím tady toho mládence?“ otočil se obřík, který jeho slova slyšel.

 

Chlapci netrvalo ani moc dlouho, aby si uvědomil, že chyba není v ostatních lidech, ale v něm. Proto poprosil obříka, aby se mohl vrátit domů. Také mu slíbil, že vše napraví.

 

  Obřík cestou k potoku nasbíral dřevo, a když dorazil k trpavílků vesele Radovánkovi oznámil, že je ten správný čas postavit jeho Banku úsměvů.

  ,, Chtěl bych, aby byla zvláštní, proto počkejte do zítra, já si rozmyslím, jak bude vypadat!“ rozhodl Radovánek a odešel po proudu potoka, kde si našel vhodné místo na přemýšlení.

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.