Upozornění: 

Pokud trpavílky navštívíme my lidé,nesmíme zapomínat, že po dobu návštěvy budeme stejně malincí jako naši hostitelé.

 

Ateliér vynálezů

Ráno, když se trpavílci probudili a vyšli ven ze svých příbytků, spatřili hejno hrdliček, které se vznášelo nad Půjčovnou na pláč.

Pod nimi stála Tichunka a cosi jim povídala.

   ,,Roznesou klientům potřebný pláč a slzy,“ vysvětlila skromně  trpavílkům, když zjistila, že jí sledují.

 

Když hrdličky za veselého zpěvu odlítly, Tvořílek přednesl své pozvání.

   ,,Rád bych vám ukázal svůj Ateliér vynálezů, račte semnou, prosím.“

   ,,Přeji hezký den vám všem. Stala jsem se denní kvítkohvězdou, abych mohla být s vámi. Mohu se prohlídky také zúčastnit?“ zeptala se skromně Osmikráska, která se vznášela nad potokem.

   ,,Budu rád,“ odpověděl Tvořílek a rukama naznačoval, aby trpavílci přešli po lávce, kterou tu připravil.

   ,,To je zvláštní lávka?“ pronesl posměšně Radovánek.

   ,,Není to obyčejná lávka, to je rolovací lávka, až všichni přejdete, ukážu vám to!“ zářil Tvořílek.

 

   ,,Tak se předveď!“ usmívala se Krasomálka, když všichni přešli na druhý břeh.

   ,,Tak se dívejte!“ prohlásil sebevědomě trpavílek a začal točit klikou.

 

Lávka se během pár okamžiků srolovala ke břehu, na kterém všichni stáli.

   ,,Hečinky a teď se nedostaneme na druhou stranu!“ kroutila hlavou Chlubilka.

   ,,Slibuji, že se dostaneme zpět na druhý břeh, viděla jsem Tvořílka jak to s lávkou umí. Ukaž jim to, prosím?“ žadonila Slibunka.

   ,,Ale jistě,“ pronesl Tvořílek a začal klikou otáčet na druhou stranu.

  Lávka se rozmotávala a plazila se po hladině potoka jako had.

 

Když prkýnkový můstek dorazil k protějšímu břehu, Tvořílek pravil:

   ,,Teď stačí, aby na lávku někdo vstoupil, a háčky které jsou na konci, zaboří se do země. Tím lávku zpevní. Ale hlína zas není tak tvrdá, abych v případě potřeby lávku nesroloval. To je kousek co?“ koulel očima Tvořílek.

   ,,Hečinky, my máme rolovací lávku!“ zvolala Chlubilka.

   ,,Slibuji, že se nebudu smát!“ kývala hlavou Slibunka.

   ,,To si dnes ještě užijeme!“ přidal se Radovánek.

   ,,To ano, račte do mého ateliéru, najdete zde vám již známé vynálezy, ale také zcela nové,“ pobídl své kamarády Tvořílek a hned vzal do ruky jeden ze svých nových vynálezů.

,,To je záplata ne bolavé srdce. Za ty šňůrky se uváže kolem těla a je to! No co, když můžou tvorečkové nosit pásku na oči, proč by nemohli nosit záplatu na bolavé srdce?“

   ,,To zírám!“ povzdechla si Krasomálka, ale Tvořílka to neodradilo od ukázky dalších svých vynálezů.

   ,,Toto je nosnílník. Všichni znáte jek se chránit proti mrazu – čepice, šály, rukavice, ale co když nám mrzne nos? Tento doplněk módy je hebký, ale přitom teplý. Můžete si jej vyzkoušet, já vám mezi tím ukážu další svůj vynález!“ prohlásil pyšně Tvořílek a usadil se na židli, která měla opěradla na lokty jako tomu je u křesel.

Hned jak opěradla střídavě zdvihl, židle se pohnula.

   ,,Také umí poskakovat,“ smál se trpavílek a zvedl obě rukojeti najednou.

   ,,To byl skok, hečinky!“ smála se Chlubilka.

   ,,Máš toho ještě hodně takto geniálního?“ zeptal se unuděně Radovánek.

   ,,Tady jsou boty s kapsami, klobouk s kapsami a rukavice s kapsami. To je proti nenechavým.

 

Trpavílci si zaujatě prohlíželi rukavice, které měly na vrchní straně kapsu, boty, jež měly kapsy na vnější straně a klobouk ba i čepici, co měly kapsy uvnitř v části, která se nasazuje na hlavu.

 

Tvořílek přinesl další vynález.

   ,,A na konec jsem si nechal střevíčky, na jednom z nich je gumová podrážka. Jsou pro slečny, které chtějí zjistit, jakou oporu mají ve svém budoucím partnerovi. Pokud budou našlapovat na špičku střevíčku, nic se jim nestane, jakmile šlápnou na patu, podpatek se prohne a…?“

   ,,Tomu nerozumím?“ přerušila ho Krasomálka.

   ,,Je to jednoduché. Slečna svého vyvoleného pozve k tanci a pak ohne podpatek. Podle reakce pozná, zda může na partnera spoléhat či nikoli!“ vypínal se Tvořílek.

 

   ,,My už raději půjdeme, ale musím ti říct, že tvou píli opravdu oceňujeme!“ pochválil Tvořílka Radovánek a pobídl jej, aby šel rozmotat lávku přes potok.

 

   ,,Ahojda, tak tady jste?“ volal obřík, když spatřil své přátele.

,,Zatím co jste tu nebyli, postavil jsem vaší poslední instituci Bazar nálezů a ztrát.“

 

   ,,To jsi moc hodný, to je pro mne,“ jásal Zpívánek, když i s ostatními trpavílky došli k obříkovi.

   ,,Ale na další přípravy je již pozdě den končí, necháme to na zítra, souhlasíte?“ navrhla Krasomálka.

   ,,Souhlasím s odchodem do hajan, ne s tím, že je to poslední instituce. Ráda bych měla také svou instituci,“ vysvětlila Osmikráska.

   ,,Tak vymysli jakou a dáme se do toho!“ odpověděl obřík, rozloučil se, zamával a odešel do svého lesíka.

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.