Ateliér vynálezů

Ráno, když se trpavílci probudili a vyšli ven ze svých příbytků, spatřili hejno hrdliček, které se vznášelo nad jejich palounkem.

Pod nimi stála Tichunka a cosi jim povídala.

   ,,Roznesou klientům potřebný pláč a slzy, aby byl roznesený,“ vysvětlila skromně  trpavílkům, když zjistila, že jí kamarádi sledují.

 

Když hrdličky za veselého zpěvu odlétly, Tvořílek přednesl své pozvání.

   ,,Rád bych vám ukázal svůj ATELIÉR VYNÁLEZŮ, račte za mnou, prosím.“

   ,,Přeji hezký den vám všem. Mohu se prohlídky také zúčastnit?“ zeptal jsem se skromně. Byl jsem moc rád, že jsem přišel právě včas a nic nezmeškal.

   ,,Budu rád,“ odpověděl Tvořílek naznačoval, aby trpavílci přelétli nad lávkou, kterou tu připravil na druhý břeh potůčku.

  

,,To je zvláštní lávka, taková zvláštní?“ pronesl posměšně Radovánek.

   ,,Není to obyčejná lávka, to je rolovací lávka, ukážu vám to!“ zářil Tvořílek.

 

   ,,Tak se předveď!“ usmívala se Krasomálka, když byli všichni na druhém břehu.

  

,,Tak se dívejte!“ prohlásil sebevědomě trpavílek a začal točit klikou.

,,Lávkuje točilku!“ jásal také Hatmatílek.

,,Slibuji, že se mi to bude líbit, aby to bylo líbené!“ pohupovala se nad potůčkem Slibunka.

,,Chválím toho našeho Tvořílka, chci, aby byl chválený, za to že stále něco vymýšlí, ať je to vymyšlené. Kdyby se tak všichni lidé snažili a nalézali užitečné věci, to by bylo na světě krásně.

 

Lávka se během pár okamžiků srolovala ke břehu, na kterém všichni stáli.

   ,,Hečinky, a to je všechno! To jsem tě přechválila a teď jsi přechválený. “ kroutila hlavou Chválinka.

   ,,Slibuji, že se lávka opět rozloží, viděla jsem Tvořílka jak to s lávkou umí. Ukaž jim to, prosím, ať je to ukázané?“ žadonila Slibunka.

   ,,Ale jistě,“ pronesl Tvořílek a začal klikou otáčet na druhou stranu.

  Lávka se rozmotávala a plazila se po hladině potoka jako had.

 

Když prkýnkový můstek dorazil k protějšímu břehu, Tvořílek pravil:

   ,,Teď stačí, aby na lávku někdo vstoupil, a háčky které jsou na konci,  se zaboří do země. Tím lávku zpevní. To je kousek co?“ koulel očima Tvořílek.

  

 ,,Hečinky, chválinky dnes nic moc, přesto že my trpavílci máme rolovací lávku!“ zvolala Chválinka.

   ,,Slibuji, že se nebudu smát, ani posmívat, aby to nebylo posměšné!“ kývala hlavou Slibunka.

   ,,To si dnes ještě užijeme!“ přidal se Radovánek.

  

 ,,To ano! Račte do mého ateliéru, najdete zde, vám již známé vynálezy, ale také zcela nové,“ pobídl své kamarády Tvořílek a hned upozornil na jeden z jeho nových vynálezů.

 

,,To je záplata ne bolavé srdce. Za ty šňůrky se uváže kolem těla a je to! No co, když můžou tvorečkové nosit pásku na oči, proč by nemohli nosit záplatu na bolavé srdce?“

   ,,To zírám!“ pronesla Krasomálka, ale Tvořílka to neodradilo od ukázky dalších svých vynálezů.

   ,,Toto je nosnílník. Všichni znáte jak se chránit proti mrazu – čepice, šály, rukavice, ale co když nám mrzne nos? Tento doplněk módy je hebký, ale přitom teplý. Můžete si jej vyzkoušet, já vám mezi tím ukážu další svůj vynález!“ prohlásil pyšně Tvořílek a vznášel se na židli, která měla opěradla na lokty jako tomu je u křesel.

,,Obříku sedni si prosím do té židle a pohybuj těmi opěradly na ruce?“ poprosil mě zdvořile.

Jak jsem opěradla střídavě zdvihal, židle se pohnula.

   ,,Také umí poskakovat,“ smál se trpavílek a já zvedl obě rukojeti najednou.

   ,,To byl skok, hečinky!“ smála se Chválinka.

,,Skokánkuješ židlínek?“ smál se i Hatmatílek.

,,Mně je to líto!“  pronesl nečekaně Lítostníček.

,,Co je to líto,“ divili se trpavílci.

Mně je líto, že jsem to nevymyslel já!“

,,To nevadí, jistě také vymyslíš něco krásného!“ uklidňovali ho kamarádi.

Tvořílek přilétl k Lítostníčkovi a slíbil mu, že zítra vymyslí něco užitečného společně. Lítostníček se rozzářil radostí a s ním i my všichni.

 

   ,,Tady jsou boty s kapsami, klobouk s kapsami a rukavice s kapsami. To je proti nenechavým zlobilům, kteří jsou na této planetě snad úplně všude. Pracovat nebudou, ale druhé dělat nešťastnými to jo. Hrůza!!!“ mračil se Tvořílek.

 

Trpavílci si zaujatě prohlíželi rukavice, které měly na vrchní straně kapsu, boty, jež měly kapsy na vnější straně a klobouk ba i čepici, co měly kapsy uvnitř v části, která se nasazuje na hlavu.

 

Tvořílek přinesl další vynález.

   ,,A na konec jsem si nechal střevíčky, na jednom z nich je gumová podrážka. Jsou pro slečny, které chtějí zjistit, jakou oporu mají ve svém budoucím partnerovi. Pokud budou našlapovat na špičku střevíčku, nic se jim nestane. Jakmile šlápnou na patu, podpatek se prohne a…?“

  

 ,,Tomu nerozumím?“ přerušila ho Krasomálka.

   ,,Je to jednoduché. Slečna svého vyvoleného pozve k tanci a pak ohne podpatek. Podle reakce pozná, zda se může na partnera spoléhat či nikoli!“ vysvětloval Tvořílek.

 ,,Ještě tu mám prstové ponožky!“ dodal na závěr.

,,Chválinkuji říkánek,“ ohodnotil svého kamaráda Hatmatílek.

,,Chválím, tvůj elán být užitečným, jsi chválený!“ přidala se Chválinka

,,Já jsem také ráda, že tě tu máme a moc ráda. Jsem na tebe pyšná a moc pyšná!“ přilétla se svým hodnocením také Krasomálka.

 

   ,,To jsi moc hodný,“ jásal Tvořílek.

,,Den už zase končí, necháme další vynálezy až na zítra, souhlasíte?“ navrhla Krasomálka.

   ,,Souhlasím s odchodem do hajan,“řekl vesele Radovánek a už byl ve své chaloupce.

,,Mně je to líto, že dnešní den skončil, moc se mi to líbilo!“ prozradil své dojmy Lítostníček a zavřel za sebou dveře své chaloupky.

 

,,Cestičkuj kráčílek, domečkuj kráčílek, postílkuj spinkánek!“ mával na mě Hatmatílek a proto jsem mu vesele odpověděl:

,,Také ti přeji dobrou noc.“

Papánek…

 

Vymyslel jsem Větrníčka i jeho kamarády, trpavílky, vílky, skřítkovílky..., 

zvěromluvy, hvězdomluvy... aj.

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.      

Navštivte také stránku ,,PROJEKTY,,

Videa, klípky ZDE