Vodník Stébílko

Zpěv Karel Charlie Prostiňak... text, hudba Leon

 

 

Rybář

,,Stébílko, Stébílko, kde jsi? Honem…, pojď sem!“ volala vyděšená plotice.

   ,,Co se stalo, že tak vyvádíš?“ ptal se vodník, když konečně plotici našel. Byla schovaná v chaluhách. ,,Rybář na břehu. Na břehu je rybář! A chystá se doopravdy lovit. Co když některou z nás uloví?“ třásla se strachem plotice.

   Vodník na nic nečekal a vyplaval nad hladinu. ,,Co to děláš? Snad nechceš lovit mé ryby?! Hned s tím přestaň!“ drmolil Stébílko jen co vystrčil hlavu z vody.

   ,,A kdo mi v tom zabrání,“ ptal se povýšeně rybář, aniž by na vodníka pohlédl. Nerušně cosi uvazoval na vlasec prutu a tiše si povídal: ,, Snad mi sám vodník přišel vyčinit?“

Když se po chvilce otočil vykřikl: ,,..Há, jú…, vodník! Opravdový vodník.“

   ,,Správně vodník! Vodník, který ti nedovolí lovit ryby ve svém jezírku.

   Rybář zamyšleně stál s prutem v ruce a koukal na vodníka, který stál proti němu s rukama v bok. Po chvilce se muž usmál a pravil: ,,Tak já půjdu jinam. Nechtěl bych se dostat do pře s vodníkem.“

   ,,To je tvé štěstí!“ zaburácel Stébílko.

   ,,A víš ty co, vodníku? Zvu tě k sobě na návštěvu. Pohostím tě, popovídáme si. Chci být s tebou za dobře. Třeba se z nás stanou kamarádi. Máš nějaké jméno?“ ukončil svůj proslov rybář.

   ,,Jmenuji se Stébílko,“ odpověděl opatrně vodník. ,,S návštěvami mám svou zkušenost. Vodník Klásek mě také pozval a potom…!“

   ,,Všichni nejsou stejní. Nemůžeš všechny házet do jednoho pytle?!“ usmíval se rybář.

   ,,Po těch zkušenostech, každého takového hned potrestám!“ mračil se vodník a pomalu vystoupal celý nad hladinu. Více už nestačil udělat. Rybář na něho hodil síť a snažil se ho vytáhnout na břeh. Jenom chvilku se vodník pokoušel vymotat z té sítě. Když zjistil, že je vše marné, jen odevzdaně čekal, co se bude dít. Vzápětí ucítil, jak jej kdosi chytil za nohu.

Sumeček, ale i ostatní ryby držely Stébílka za nohu a nechtěly ho pustit. Kapr pomohl rakovi dostat se nad hladinu. Ten v jediný okamžik přestříhal síť a tak vysvobodil vodníka ze zajetí.

   ,,Tak a teď je řada na mně!“ prohlásil rozzlobený Stébílko.

     Rybář začal slibovat, že už to nikdy neudělá, že už bude hodný, že už nikdy nebude obtěžovat. Potom si sedl do trávy a mumlal, že mu je to líto.

   ,,Tak tobě je to líto, říkáš? To, že jsi nám chtěl úmyslně ublížit?! Jen nemáš navrh, už bulíš?!“ mračil se vodník. ,,Trest tě nemine. Jednou ti něco projde a ty budeš škodit dál a dál.

   ,,Prosím, Stébílko, neměli bychom mu přece jenom dát ještě jednu šanci?“ zastala se rybáře parma.

   ,,Ano, ano jenom jednu šanci!“ volal rybář.

   ,,Nechci být zloduch, jako jsi ty, ale nechat zlo nepotrestané?! To přece nejde!“ mumlal vodník a mnul si  prsty bradu.

   ,,Když mi dáš ještě jednu šanci, slibuji, že tvé jezírko ochráním před všemi rybáři, ale také před pytláky. Prosím dej mi šanci?“ žadonil rybář.

   ,,Nu dobrá! Na tom se můžeme dohodnout. Dám ti tedy ještě jednu šanci. Pamatuj však! Zklameš-li, trest bude dvojnásobný!“ oznámil muži vodník se zdviženým ukazováčkem.

   ,,Děkuji ti moc. Věř, že tě nezklamu,“ opakoval stále do kola rybář a přitom sbíral své věci.

Když odešel, Stébílko se pomalu došoural do své postýlky z leknínů.

   ,,Stébílko, neřekl jsi žádné přísloví,“ zacloumal s vodníkem kapr.

   ,,Přísloví? Přísloví ? Snad? Nedělej druhým to co nechceš, aby bylo činěno tobě. Ale raději bych se držel věty, žádné zlo nesmí zůstat nepotrestané. S těmi to slovy vodník Stébílko usnul.

 

 

 

Vymyslel jsem zvěromluvy a hvězdomluvy..., dále také vílky, trpavílky i skřítkovílky..., aj.