Slepovánky slov dále doplňuji...

PAVILÓN  SVĚT
 
Kráčím si s půlměsícem, na botách hvězdný prach,
do pavilónu svět, posílám svůj zrak.
Dneska se spojí má přání s nápady, poznám krásy té Modré planety.
Všechny chvíle budou nádherné, kouzelné, tajemné, rozkvetlé, voňavé déjà vu.
 
Kousek vedle obzoru stojí skály stříbrný, pod nimi se řeka klikatí.
Její břehy krášlí, stromy mandlový, malou loďku proud unáší.
Jako bych tu už někdy byl, všechno připadá mi tak známé,
nádherné, kouzelné, tajemné, rozkvetlé, voňavé déjà vu.
 
Z komína páru vypouští, vlak skoro expresní, poctivě počítá pražce kolejí.
Dívky mají podobu květů pravzácných, cestujícím do oken mávají.
Jako bych tu už někdy byl, všechno připadá mi tak známé,
nádherné, kouzelné, tajemné, rozkvetlé, voňavé déjà vu.
 
Tamhle dole v údolí stojí město dřevěný, tři povozy zrovna odjíždí.
Zní dětský smích, všichni hrají si a dovádí, na koních se tu muži prohání.
Jako bych tu už někdy byl, všechno připadá mi tak známé,
nádherné, kouzelné, tajemné, rozkvetlé, voňavé déjà vu.
 
Skáču si po parscích na botách sluneční svit,
do pavilónu svět svoje plány přináším.
Dneska uskutečním všechny své nápady, posbírám krásy té Modré planety.
Všechny chvíle budou nádherné, kouzelné, tajemné, rozkvetlé, voňavé déjà vu.

ABECEDA   LÁSKY

Říkám, že znám lásky abecedu, měla bys mi vážně věřit.

Ani nepotřebuji nápovědu, klidně můžu hned teď začít.

Láska je ambiciózní, dodám atraktivní, ach - jak umí být báječná, přirovnání mám bezbřehá.

Ctižádostivá, ale pozor citlivá, tohle všechno umí být láska  - čistá.

Je dychtivá bingo dokonalá, v  mžiku energická, neztrácí eleganci.

Cestuje fantazií, kráčí si famózně, tak vzácně galantní, občas groteskní.

Víš, moje milá je to hezké, všechno to hašteření a to něžné hlazení,

 vždyť ohromí charakterem a umí tak překrásně chlácholit.

To pak je ta pravá idylka, idylka se svým idolem v okamžiku intimním.

Vždy je zářně jiskrná, den co den svěží, jásavá.

Kolegiální v mnoha věcech konkrétní, tohle všechno umí být láska - krásná.

Je líbezná, stále lichotivá, v noci tak mazlivá, pro některé melancholická.

Ctí sklony k nostalgii, pyšní se noblesou, má nádech optimizmu, v nouzi je odolná.

Říká světu znalec, je poetická, opravdu parádnice, podléhá romantice, daruje nespočet radosti.

To je to správné souznění, jo souznění svůdnosti, v utajeném soukromí.

Vždy jen nádherně šlechetná, stále oplývá štědrostí,

temperamentní, neskutečně tajemná, sám čas pro takovou lásku tiká.

Je uctivá, s pýchou usilovná, pro něhu vábivá, mnohokrát vynalézavá.

Spletená záhadami, rozdává zábavu, má vlohy k žertování, proto je žádaná.

Pravidla lásky nenajdeš na Wikipedii, přesto by jí pochopil i sám sněžný muž Yeti.

Pro tebe naučím se hrát na xylofon hned teď, pak už spolu budeme celý život tančit quickstep.

BUĎ  MŮJ  TÁTA

Jen z vyprávění svého tátu znám, od čtyř let žiji s mámou sám.

Otec jezdí po světě, nevrátí se k nám, odpusť mi teď, prosím, že ti to povídám.

Já vím, spoustu kamarádů mám, věř, chybí mi někdo, k moudrým myšlenkám.

Někdo, kdo mi poradí, jediné přání mám, odpusť mi, prosím, že ti to povídám.

Oba dobře víme, že máma se ti líbí, už dlouhá léta.

I já s tebou prožil, spousty krásných chvil.

Tak proč ty bys nemohl být můj táta, abys mě životu naučil.

Jen z vyprávění kamarádů znám, jaké to je když táta zavolá.

Synku dnes mám volno, budeme si hrát, můžeme jít na pouť nebo do kina.

Každý kluk s tátou na výlety chodívá, já přijdu ze školy a sedím doma.

Máma stále ustaraná, jen takovou ji znám, odpusť mi moc prosím, že se tě na to ptám.

Tady je má ruka, pokud mi dáš svou, odvedu tě k nám za mou mámou.

Oba dobře víme, že tě ráda má, a tahle ta kytka ta dílo dokoná.

Až se ráno vzbudím, bude v domě táta, budeš tam ty…, můj táta.

Tak tady je má ruka, podáš mi tu svou…?

NEDĚLNÍ  ŠKOLA

Nechci vám brát iluze, ale jako voda v potoce zní mi v uších slova bezbřehá.

Jednou ke mně přišla víla, jak ji znáte celá bílá,

prosila mě, abych jí svá slova propůjčil.

Bude je dál šířit světem, prý sám jsem na to malým pánem, o čem mluví, já vůbec netušil.

Jak se v kole protočila, v ten okamžik já všechno pochopil.

Přátelství se nenaučíš nikde ve škole, snad jenom v nedělní.

Přátelství nekoupíš nikde v obchodě. Přátelství je totiž umění.

Klidně recept schovejte, pane MUDR doktore, na přátelství meducína neexistuje.

Třeba přeci je?

Neexistuje!

Věř mi, přátelství musí jít od srdce, přátelství v krvi není nebo je.

V přátelství neuspěje hlava bolavá, když jsi nehodný, obejme tě samota.

Když jsi nehodný, hledej školu nedělní, ta tě napraví.

Můžu vám dát instrukce, jak tu krásnou vílu najdete, kde má tu svou školu nedělní.

Poradí hned velmi ráda, kde se skrývá tvá dobrá síla,

aby se nikdy nikdo nemohl urazit.

Svou myšlenku dál širým světem, i když jsem na to malým pánem,

o čem mluvím, ty dobře rozumíš.

Když se kolem porozhlédneš jenom okamžik a všechno pochopíš.

Přátelství se nedá naučit, ani se mu nedá poručit.

Už zvoní!

MLÁDÍ  POHÁDKO MÁ

Bloudí nám krajinou mládí, cestičkou dávných dnů.

Písnička, co nás tak mámí, je z minulých časů.

Mládí, pohádko má, mládí, vidinou snů.

Rád si zavzpomínám, na tvou mladou krásu.

Chtěl bych jít za svým mládím, cestičkou dávných dnů.

Vím, už se do těch dob nevrátím, další dny mi uprchnou.

Poslouchej ty moje mládí, už nespatřím tě víc.

Léta tak hrozně rychle pádí, jako když dohořívá svíc.

Stále vzpomínám na svoje mládí, pohádku připomíná.

Myšlenky stéle ke mne kráčí, stáří si je pročítá.

MOŽNÁ

Možná..., že jsem někdy ranil tvou hrdost, nikdy jsem však nepodcenil tvojí důstojnost.

Bílé květy přátelství pokryl studený led, zmizelo snad na věky pro pár zbytečných vět.

Možná..., kdybys chvíli počkal na vysvětlení, jak se to tenkrát seběhlo, ty nemáš tušení.

Řekl si jenom, já už jdu a to navěky, všechno se tím zbortilo během chvilinky.

Možná..., že si někdy v té dálce vzpomeneš, co jsme všechno prožili, jak nám patřil svět.

Máš tam asi spousty přátel, mě vzpomínky mrazí, těch pár slov, co jsem řekl, mě opravdu mrzí.

Možná..., že se jednou vrátíš pro vysvětlení, a já budu smět očistit své černé svědomí.

Tenkrát si to jinak chápal, špatně to vyznělo, zkus mě, prosím pochopit, takhle to být nemělo.

Možná..., že jsem někdy ranil tvou hrdost, nikdy jsem však nepodcenil tvojí důstojnost.

NEKONEČNÁ

Krásko má, chci ti říct, že jsi nekonečná, mám tě moc rád, zklamání se nemusím bát.

Můj kamarád mě zradil, vždyť všechno víš, jak moc jsi mi pomohla, ty vůbec netušíš.

Svůdný líbezný tvůj hlas, rád slyším plout, opět zahořel jsem touhou nezkrotnou, tebe si obejmout.

Nevidím, neslyším, nic nevnímám, když hladím tvé tělo, všem trablům zamávám.

Od dětství se mnou, mým životem kráčíš, do romantických snů, mě věrně doprovázíš.

V duši mám krásný klid a srdce veselý, pokud jsme spolu, podrazy žádný nehrozí.

Jsi má nekonečná, jsi má nekonečná.

Já dost dívek už jsem měl, však žádný hlas mi tak nezněl.

Tak mne, prosím, zase nech, hladit tvých šest strun.

Jenom když hladit tvých šest strun, cítím se jak král i když nemám trůn.

KRÁLOVSTVÍ

Je ti pět a tvůj svět zdá se být legrační.

Z úsměvných vět rozkvétá květ voňavý.

Až vyrosteš, chceš být princeznou, v pohádkách hledáš své království.

Chceš si hrát, stále se smát, na slunci hřát, s duhou si hrát barvení.

Než pochopíš, smíš být princeznou, hledám ti tvé království.

Od tajné komůrky jenom já máma, tvůj otec a ty máme klíč.

Tam kouzelný dědeček vezme tě na svůj klín.

Ty věříš, žijeme v pohádce, kde se vždy všechno urovná, čaroděj prohrává.

Noc tančí, příběh zní, dobrou noc přináší z úst královny, jež pohladí tvá přání.

Pro krásno okamžiků položí knihu pod polštář, tak už spi, ráda ohlídám tvé království.

Od tajné komůrky jenom já máma, tvůj otec a ty máme klíč.

Tam kouzelný dědeček vezme tě na svůj klín.

Ty věříš, žijeme v pohádce, kde se vždy všechno urovná, čaroděj prohrává.

Až vyrosteš, poznáš, všechno jednou končí. 

Také pohádky.

Proto nikdy neztrať náš klíč od našeho království.

VYZNÁNÍ

Věř, ty jsi mou jedinou, nádhernou myšlenkou, to není dnes žádné tajemství.

Vůbec ne náhodou, rozplývám se láskou, vnímám tvé pravzácné bohatství.

Chodím rád tvou rozkvetlou, voňavou zahradou,

mám tam své kouzelné zákoutí.

Dar ti dám líbeznou, zvonivou, písničkou, zpívám jí s velikou radostí.

Chci tě s tvou rozmarnou, rejdivou povahou, zahodím všechno své sobectví.

Budu hrát citlivou dřevěnou píšťalkou, zavede nás zpátky do dětství.

Pro mě jsi tajemnou, vznešenou královnou, rozdáváš lidem své přátelství.

Umíš být poctivou, skutečnou elitou, zas a zas chodím si k tobě pro štěstí.

Zůstaň tou půvabnou, pravdivou nádherou, žijeme tu všichni v tvém království.

Každý den s veselou, úsměvnou náladou, hýčkám si pyšně tvé přátelství.

Přírodo!

Věř, jsi mou jedinou, nádhernou myšlenkou…

POZVÁNÍ

Tvůj čas se zastavil, přepadl ho šedý stín.

Nevíš, co dělat máš, ptáš se co s tím.

Dál na nic nečekej, přijmi mé pozvání.

Sám v koutě neplakej, nabízím přátelství.

Najdeš mě tam, kde je slunce, vítr i déšť.

Potkávat budeš jenom tváře, co neznají lež.

Na stromech listí, připomíná motýlů houf,

U prostřed voňavých květů,  i ty najdeš svůj kout.

Dům stojí v zahradě za vrátky.

Tůň, ve stínu plotu, altánek pod modříny.

Vejdi, ty, jenž bloudíš, vejdi.

U mne se ti nemůže nic stát.

Láska tě zklamala, trápení skolila, utíkáš, nevíš kam? Vejdi dál.

Půjčím ti svůj klíček, se vším pomohu a rád. Vejdi dál.

Najdeš mě tam, kde je slunce, vítr i déšť.

Nakreslíš duhová srdce, to nemůžeš splést.

Na nebi hvězdy, zazáří jako světlušek pár.

Po stopách měsíčních kroků, ty najdeš zemský ráj.

LILIE

Často o tobě slýchám, že jsem jako sopka, nikdo neví, kdy budu chrlit horkou lávu.

Jiný říká, noční můra, co naráží na rozsvícenou lampu.

Vůbec tě neznají, nevidí tou krásu spanilé lilie.

Rozkvétáš, jak spanilé lilie.

Rozkvétám, jako tulipán ti zpříjemním všechny tvé chvíle.

Půvabná lilie s duší poupěte.

Lilie, tvá lilie, voňavá lilie a s ní já tulipán, láskou hnán.

Ty o mne slýcháváš, že jsem jako skála, nikdy nevíš, zda bude padat těžký kámen,

Šedý motýl, co doráží na rozpálený plamen.

Vůbec mne neznají, nevidí mou krásu vykvetlou z poupěte..

To já tvůj dívčí půvab přirovnal k lilii,

to já tulipán se z tvých dlaní napiji.

A tvým dlaním radím, aby mě hladily.

SENTIMENTÁLNÍ

Večer mi přináší mojí píseň, o mých láskách a o mém přátelství.

Příroda když se také hlásí, mé srdce je pak velké náměstí.

Ten večer mi stále připomíná, že stejně vždycky všechno skončí.

Však příroda mi naděj dává, když chceš najdeš si to krásný.

Táborák mi zpívá mojí píseň, o mých snech a o mém osudu.

Řeka mi pak do hlavy vlévá, myšlenku, co bude až nebudu.

Ohně jiskry si tu poletují, ptám se jich, jak dlouho budu žít.

Na řece vlnky si tančí, ptám se, kolik štěstí budu mít.

Kytara mi hraje mojí píseň, o mém štěstí a také zklamání.

Hlas můj mi stále napovídá, co může být ještě víc nádherný.

Šest strun, co je na kytaře mé, ptám se jich, jestli mi tu někdo lže.

Hlasu, co mi stále napovídá, ptám se ho, proč mi takhle zpívá.

Ptám se ho, proč má to všechno takhle znít?

POHLED

Na první pohled je dost z dálky, asi proto nic nepoznám.

Na druhý pohled u zrcadla ten popsat nehodlám.

Na třetí pohled je důvěrný vidím tě, na posteli spát.

Na čtvrtý pohled vnímám krásy, k níž slova nepoznám.

Všechny ty lichotky komplimenty nevystihnou, jak jsi půvabná.

Všechny ty lichotky komplimenty nevystihnou, jak jsi půvabná.

Zachumlaná do peřinky, i ve spánku se usmíváš, přemýšlím proč právě já?

Na pátý pohled je dost z blízka svůdně mi koukáš do očí.

Na šestý pohled dál nečekám, všechno se s námi otáčí.

Všechny ty lichotky komplimenty nevystihnou, jak jsi půvabná.

Všechny ty lichotky komplimenty nevystihnou, jak jsi půvabná.

Zachumlaná do peřinky, i ve spánku se usmíváš, přemýšlím proč právě já?

Ty s úsměvem opět usínáš, teď už vím, proč právě já.

NEZAPOMÍNEJ

Rodiče mi říkávali, vždy se chovej slušně, ve škole mě učili, jak vše dělat dobře.

S kamarády užil jsem si zábavu spousty srandy, za ta léta posbíral jsem samé moudré rady.

To se tedy mám, stále si říkávám.

Nezapomínej na dané sliby, nezapomínej, neplatí žádné kdyby.

Nezapomínej na své chyby, nezapomínej, kde končí vtipy.

Nezapomínej, nezapomínej darovat své čisté city.

Opravdu znám etiketu, v té se snoubí bonton, co slíbím, hned vyplním, to je svatý zákon.

Své omyly řeším přímo omluvou, gestem pokory, na jedinou pravdu.

Spoléhám na moudré rady, spoléhám na kamarády,

to se tedy mám, stále si říkávám.

Nezapomínej!

S TEBOU

Pravidelně chodíš do tanečních, dvakrát týdně do divadla.

Teď zrovna spěcháš do knihovny, mé žárlivé pohledy skrývá roleta.

Jenom tak ze zvyku zapínám pár knoflíků, bílá košile mi prý sluší.

Každé ráno vycházím ve svátečním, dnes už vím, kam ty míříš.

Do tanečních, chci jít s tebou do tanečních, rytmus už je dlouho můj styl života.

Do divadla, pozvu tě do divadla, máš krásné šaty, co ti vážně sluší.

Do knihovny, půjdu s tebou do knihovny, tam najdu příběh o nás dvou.

Nenech mě stát za roletou.

Oblek oblékám, vrátka zavírám, kroky spěchají nocí slepou.

Věřím, najdu tě, vyslovím svá přání, chci být s tebou, chci být jenom s tebou.

Nenech mě stát za roletou.

NOČNÍ  VÍLA

Procházím městem, celé září zrovna nikam nepospíchám.

Dívám se do cizích tváří, prožitky oněch lidí, já si přepočítám.

Výsledek přehodnotím, nechci pro vás být jenom pouhý zvyk.

Chtěla bych být oporou, za tu šanci vážně dík.

Jsem tvá noční víla, přicházím z druhého konce duhy,

dotýkám se hvězd, dotýkám se vody.

Tak pojď ke mně směle, má duše chce být ve tvém těle.

Jsem tvá noční víla, přicházím z druhého konce duhy, zahnat všechny tvoje chmury.

Když dotýkám se tebe, má duše kráčí ve tvém těle.

Procházím městem celé září, jenom ty víš, kam kráčím,

dívám se do cizích tváří, každá tu tvou připomíná.

Tvé sliby nepotěším, tvé činy uskutečním, tvé a mé sny navždy spojím,

Věř mi, vážně jsem tvá noční víla, jež tvá přání do snů vrývá.

PÁR  PÍSMEN

V dobách dávno minulých, po krajinách chodily dvě ženy.

Na hlavách černou kápi, všem rozdávaly moudré rady.

Pár písmen zdobí myšlenka, kterou by si nikdo neměl nechat pro sebe.

Život je krátký jako písnička a každý z nás lidí, od druhých uslyší,

jen to, co jim sám zahraje.

Proto, prosím, řekni všem těm, který máš rád, že je máš rád, dokud je čas.

Proto, prosím, neváhej říct, miluji tě, tomu koho miluješ.

Je to pár písmen, které však umí dát, spousty barevných krás.

V dobách dnešku přítomných honíme se po závodní dráze.

Slova jsou prý zbytečná, představují jenom prázdné fráze.

Já si však myslím, řekni všem těm, který máš rád, že je máš rád, dokud je čas.

Proto, prosím, neváhej říct, miluji tě, tomu koho miluješ.

Je to pár písmen, které však umí dát, spousty brilantních krás.

ŠEHEREZÁDA

Tisíc a jeden příběh znám, nemusíš být sultán.

Ráda ti je vypovím, každou noc jenom jeden z nich.

Všechny šťastný konec mají, možná ty naše začínají.

Šeherezáda, to jsem já. Šeherezáda, tajemná.

Ukážu ti skvostná zákoutí, kde se všechny sny ve skutečnost promění.

Dovol mi vstoupit do tvého království, darem ti dám něžné bohatství.

Šeherezáda, to jsem já. Šeherezáda, tajemná.

Tisíc a jednu z nocí mám, ty nemusíš být sám.

Ráda tě vysvobodím.

Prosím, řekni, že to sním.

Další příběh začíná, jmenuje se ty a já.

Šeherezáda, to jsem já.  Šeherezáda, tajemná.

To jsem já tvá Šeherezáda, Šeherezáda tvá oddaná.

SVĚTLUŠKA

On

Do mechu si lehnu, ruce za hlavu si dám,

stéblo do pusy vesele si zazpívám.

Ona

Kdo to tu tak krásně zpívá, musím se jít podívat.

Zůstanu za stromem skrytá, tajně budu poslouchat.

Zpívám si tu o světlušce s lucerničkou? Zpívá si tu o světlušce s lucerničkou!

On

Světluška přes všechny ty sváry, vede pocestný cestou.

Dává pozor, aby nesešli z té správné cesty.

Ona

Světluška dává pozor, aby pocestný nesešli z cesty?

Avšak ty tóny jsou tak líbezné, ke zpěvu mě svádí.

Už nebojím se cizince, doprovodím ho tou písní.

On

Zpívám si tu o světlušce s lucerničkou.

Ona

Zpívá si tu o světlušce s lucerničkou.

On

Světluška přes všechny ty sváry, vede pocestný cestou.

Ona

Přes všechny své sváry, vede pocestný tou správnou cestou.

On

Dává pozor, aby nesešli z té správné cesty.

Ona

Dává pozor, aby nesešli z té správné cesty.

Oba

Zpíváme si o světlušce s lucerničkou.

Světluška přes všechny ty sváry, vede pocestný cestou.

Dává pozor, aby nesešli z té správné cesty.

ŽIVOT

Život, je řeka bouřlivý peřeje jindy zas v poklidu proudí.

Mění své povahy, nemění místo jeden rok s druhým tě soudí.

Proudy, jezy, tišiny ta voda to charakter té řeky je.

Protéká horami, protéká údolím, ať se děje ať se děje.

Ale mně se život zrovna vykolejil, tak zastavte svět, já musím vystoupit.

Číši na čisté víno rozbil, nemám do čeho dolívat, už nemám z čeho nabídnout.

Snad v sobě ještě najdu důvod, proč ty střepy slepit a dál svůj osud pobídnout.

Život je počasí proradný deštivo, jindy zas sluníčko svítí.

Mění svou povahu, nemění význam, jeden rok s druhým ti křivdí.

Jaro, léto, podzim a zima to charakter počasí je,

skryje se za mraky, schová se za větrem, co se děje, ať se děje.

Ale mně se život zrovna vykolejil, všechny mé dny na střepy rozbil.

Život je oheň musíš přikládat, jinak ti plamínek zmizí.

Mění svou sílu, nemění zásady, jeden rok s druhým jsou vinní.

Světlo, jiskry, teplo a dým to charakter jen ohně je.

Zničí, co poručíš, spálí, co přiložíš, ať se děje, co se děje.

Číši na čisté víno rozbil, snad slepím ty střepy, abych ten svůj život dožil.

STÍN

Hvězdy ztrácí svůj glanc, to odchází tmavá noc.

Slunce se mne snaží zmást, cítím se jako nezvaný host.

Chci být stínem tvým, kráčet stále jenom s tebou.

Dej mi znamení, že smím, vždyť pro mne jenom ty jsi tou pravou.

Vítr ztrácí svůj styl, to odchází tajemná moc.

Proč neodnesl tvůj stín, dobře vím, ani on mi nechce pomoc.

Chci být stínem tvým, kráčet stále jenom s tebou.

Dej mi znamení, že smím, vždyť pro mne jenom ty jsi tou pravou.

Déšť ztrácí svůj šarm, to odchází z nouze ctnost.

Proč neodplavil tvůj stín, dlouho sním, jak budeš navždy jenom mou.

Chci být stínem tvým, kráčet stále jenom s tebou.

Dej mi znamení, že smím, vždyť pro mne jenom ty jsi tou pravou.

SNÁŘ

Usíná den na křídlech stříbrných, můj snář přináší.

Obracím stránky, moje tvář se usmívá, hned zná jenom pláč,

jak prohlížím si snář.

Usíná den v náručí andělů, má přání kolíbá.

Obracím oči své na Mléčnou dráhu, chvilku jen pláču, hned se zase usmívám.

Je to čas vzpomínek, je to čas návratů, když je noc stříbrná, noc andělů.

Co na tom vlastně záleží, že hvězdy nesvítí, jenom se ptám, jak se máš a jestli se ti stýská.

Obracím stránky můj snář, je čas vzpomínek, okamžik návratů.

Co na tom vlastně záleží, že hvězdy nesvítí, jenom se ptám, jak se máš a jestli se ti stýská.

Svůj snář schovávám pod polštář.

TVÁŘ

Chtěla bych být tvůj den, co se ti zdál.

Pod střechou z listí, oprášit starou knihu, kam blázni ukládají svůj pláč.

Kam blázni ukládají svou tvář.

Hádanku máš, odpověď znáš! Podej mi ruku, pojď, půjdeme k nám.

Hořící dlaní, hlaď mou tvář, vášnivé dotyky, ať hřejí nás ze všech stran.

Křídla z pavích per, co jsem ti dal, pod lampou září, odemknou starou knihu.

Před šílenci ukryjeme polibků žár, tu naší lásky sílu.

Před šílenci ukryje nás noční plášť, v něm naší lásky vílu.

Hádanku máš, odpověď znáš. Podej mi ruku, pojď, půjdeme k nám.

Hořící dlaň, hlaď mou tvář, vášnivé dotyky hřejí nás ze všech stran.

Beze slov ti otázku ti dám, jemně prsty po tvých tvářích přejíždím.

Beze slov tvou odpověď přijímám, zavíráš oči, vroucně tě políbím.

Hned potom nekonečněkrát namaluji tvojí skvostnou tvář.

BUĎ  MOU

Krásná jarní vůně sladké sny ti spřádá, že jsi v objetí s ním.

Na rtech ti hoří slůvka něžná s přízvukem toužícím.

Krásný měsíce svit vášnivé sny ti splétá, protože ti vůbec netušíš.

Do jeho srdce dnes kráčí dívka jiná, jenom po ní on touží.

Zapomeň na něj, lásko má, vzpomeň kdo tě má rád.

Zapomeň na něj, lásko má, ať naše okamžiky vzplanou.

Zapomeň na něj, lásko má, zmámila ho líčka jiná.

Zapomeň na něj, lásko má, semnou budeš vážně šťastná.

Krásná letní záře křehké sny ti vzala, ze srdce se snažíš vyhnat bol.

Na rtech se prochází jenom slůvka smutná, skromně zašeptám buď mou.

SLUNEČNÍ  PANNA

Jenom tak naboso, běhalas po stráních, po loukách den míjel den.

Přála sis být sluneční pannou, běhala travou za sluneční hvězdou.

Do dívčích nocí často vracel si ti sen,

jak tančíš s krásným princem, co má velikou zem.

Možná, že byl blízko, už za ruku tě bral, ale místo prince, čas přísně zavolal.

Dodnes v bačkorách vyběhneš ven, zakřičíš, zavoláš, vezmi si mě, tady jsem.

Chceš být opět sluneční pannou, vracíš se za mnou, jako za sluneční hvězdou.

Do těch časů dnešních štěstí kráčíš vstříc, s jedním hodným klukem, co nemá vůbec nic.

Věříš je tím princem, a že nemá velkou zem?

Má však vzácné srdce, je tvým bohatýrem.

Jenom tak naboso, kráčíte dál, šeptáte, špitáte, je krásné mít rád.

Ty jsi sluneční panna, já tvůj bohatýr.

Jdeme spolu za sluneční hvězdou, vše jí chceme říct.

Jak je krásné potkat lásku, nu co si můžeme přát víc?

CHARLOTT

Charlott, kdyby si jenom trochu chtěla, ovinul bych tě do šátků z hedvábí.

Kdyby si dovolila, chodil bych za tebou po nebi.

Dnem i nocí volám - Charlott.

Tvé tygří oči ty mě ozářily, tvé půvabné tváře ty mě okouzlily.

Všude vidím tebe, krásná Charlott.

Povídám dobře, dám ti to znát! Povídám, slečno, vyslyš můj hlas!

Volám, má lásko, přeskočím plot! Volám, má lásko - Charlott.

Charlott, kdyby si mi šanci dala, dám ti krajkový čepec se stužkami.

Kdyby si mi zavolala, kouř proměnil bych na plameny.

Dnem i nocí volám Charlott.

Řeklas dveře!

A tak jsem zamkl.

Řeklas světlo!

Proto jsem zhasl.

Šeptla si ticho!

Poprvé jsem tě pohladil.

Vzdychla jsi sladce, já poprvé jsem tě políbil.

Má Charlott. Ach Karličko…?

VÁNOČNÍ  DÍVKA

Je Štědrý den chci dojít k poznání, zda jsi má dívka vánoční.

Pokud znáš stejnou písničku, vložím ti do vlasů mašličku.

V tento den chci dojít k poznání, zda jsi má dívka vánoční.

Budeme zpívat dvojhlasně, naslouchat, zda nezní nám to falešně.

Upřímně ti hledím do očí, rolničky do ticha cinkají.

Zeptám se Ježíška, zda umíš milovat, zeptám se tebe, zda mě chceš milovat, dívenko vánoční.

Chci věřit v tajemno vánoční, šperky své ukryjeme do truhly.

Ty jsi můj poklad jediný tak, neváhej, vroucně mě obejmi, dívenko vánoční.

To ty jsi má dívka vánoční, která můj život rozzáří, prosím, dívenko vánoční.

ALBUM

Lidí pár, skleničky naplnění vínem.

Nálada mizerná, pokrytá černým stínem.

Pár chlebíčků pomalu okoralých, nad tím vším truchlící pozůstalí.

Smutné hlasy šeptem vyprávějí, slzy v očích, když album prohlížejí.

To by táta ještě mladý, se synkem tu dovádějí.

To byla máma, jako mladá, ta své dítko milovala, a zde je ještě celá rodina.

Tucet let a velké plány do budoucna, skvělý talent, jak vše dělat dopodrobna

Ještě zasněný byl do pohádek, píle na učení v pondělí i v pátek.

Dnes už jenom ty fotky, šťastné dny připomínají.

Dnes už jenom ty fotky, o krásných časech vypovídají.

To by táta ještě mladý, se synkem tu dovádějí…

… a dnes tu celá rodina už jenom vzpomíná.

BLUDIČKA

Jak ztracená bludička bloudím pouští, všude jen písek a žár.

V tvých očích vzácnou oázu vidím, nevidím, kam si mi odešla.

Slunce zapadá a já tě stále hledám, beznaděj vyhrává, stopu žádnou nemám.

Slunce zapadá, chci zase mít z tvých úsměvů závrať, tak se mi vrať, tak se mi vrať, tak se mi vrať.

Jak ztracená bludička bloudím světem, všude jen lítost a pláč.

Přeji se jediné, ať jsem tvá oáza, jediná kterou znáš.

 Kamsi mi odešla?

Vrať se mi, vrať.

PÍSEŇ

Otvírám rád život na stránce první, tam psáno je o jiskřivých očích tvých,

co poprvé spatřily svět, to ti bylo pět dnů.

Nad kolíbkou nejbližší stáli, každý vyslovil, co do vínku ti dá.

Tam poprvé zazněla tvá písnička.

Těšil jsem se, až tvou malou ruku sevřu ve svých dlaních

a půjdeme spolu sadem, kde všechno krásně voní.

Půjdeme spolu cestou za naší hvězdou kopretinovou,

tvůj smích bude krajem znít.

Otvírám rád život na stránce druhý, tam psáno je, že byl ti jeden rok.

To už jsi dávno uměl chodit, pár slov s sebou nosil.

Slyším do dnes, to tvé pyšné máma,

ta byla s tebou v nouzi, i když si se smál.

Dál pro tebe zněla tvá písnička.

Otvírám rád život na stránce třetí, tam psáno je, už jsi vážně muž

Teď už chápeš tenhle svět a víš, co máš říct.

Vzpomínáš, jak jsme běhali kolem tvého dětství?

Věř, že každý z nás by ti to poslední dal.

Prosím, pojď blíž, opět zní tvá písnička.

Už nikdy tvou malou ruku nesevřu ve svých dlaních

ale můžeme se projít sadem, kde všechno krásně voní.

Půjdeme spolu loukou za naší hvězdou kopretinovou,

náš společný smích bude krajem znít.

DÍVKA  TOULAVÁ

Kam tě dálky zvou, kdo ví, kde jsou cíle tvé.

Proč nechceš jít ve dvou, mé srdce tě k sobě zve.

Stůj, dívko toulavá, zastav kroky své, potěš chvíle mé.

Stůj, dívko toulavá, půjdeme štěstí vstříc, já od života nechci víc.

Kde najdu stopu tvou, proč se stále schováváš.

Bloudím stále krajinou, ty mou lásku nevnímáš.

Kráčíš sama přírodou, nevíš, kde se zastavíš.

Tak buď konečně mou, věř, že neprohloupíš.

HODNÝ MUŽ

Přijela jsem do Ell Crussa věřte za prací, i když obyčejná holka znám práci na ranči.

Přivítali mě tu vřele, však co mne zaráží, že všichni vyprávějí pořád o tom jediným.

Smůla, všude kam se vrtnu, všichni mluví jen o nějakém hodném muži, co pomáhá všem.

Co je k lidem vždy laskavý úsměv rozdává, proč však žije stále sám, všechny vážně zajímá

Bezmála to trvá měsíc vlastně teď už dva, tož přijdu tomu hned na kloub, já se rozhodla.

Je tu jenom jeden problém, jak ho poznat mám, nikdy jsem ho neviděla, snad zjistím, kam chodívá.

Jako naschvál přišly ženy, bylo jich hned šest, zase jenom o tom muži plyne jejich řeč.

Hádají se mezi sebou, kterou z nich má rád, jó musím něco udělat, to se nedá poslouchat.

Šla jsem tedy za rančerem, ať mi poradí, kde mám najít toho muže, co je moc hodný.

Ukázal směr támhle tudy, už ho taky znám, na pohled fakt obyčejný, co ty všichni na něm mají.

Zajímavé na tom všem je, jak si kráčí dny, zjistila jsem, přiznávám se, získal mé city.

Vždy je ke mně moc laskavý úsměv rozdává, proč žije pořád takhle sám, věřte, já to poznala.

Čekal na tu pravou. To já jsem pro něho ta pravá

HOTEL  BEZ  JMÉNA

Mezi čtyřmi světy stojí hotel bez jména, tam každý z nás už býval host.

Sám přespával jenom v malém skromném pokoji, kde měl spousty času zakřičet tak dost!

Tak tohle teda ne! Tak takhle teda ne!

Mezi čtyřmi světy stojí hotel bez jména, na jih je zem plná splínů.

Každému zbývá na duši nějaká jizva, čas stínů končí, řeknu svým stínům, tak takhle ne!

Je naděje, že mé šance nepovadnou, když budu mít vůli rozdávat kus sebe.

Mám naději, že mě stíny nedostanou, když budu mít vůli milovat vše kolem sebe.

Vím, vím, dobře to vím, i já sám můžu něčeho dosáhnout, pro druhé pro sebe.

Mezi čtyřmi světy stojí hotel bez jména, já toužím jít na sever.

Tam je krajina plná lásky pokory, snad mám správný směr, nechci ztratit směr…, to teda ne.

Mezi čtyřmi světy stojí hotel bez jména, na východ jde každý kdo sténá.

V tomto vašem světě je už pouze kariéra, lidi dali stop citům, lidskosti dali stop, tak takhle ne!

Je nějaká naděje, že mé šance nepovadnou, když budu mít vůli …, ty můj světe?

FALEŠNÝ   ESO

Jak dlouho se mě bojíš milovat, ve svém srdci schováváš falešný trumfy.

Jsi zakletý drak půlnoční, co lásku ohněm pálí.

Vím, že takový nechceš být.

Řekni všechno, co dá se říct a co slovy nevyjádříš, prozraď mi vše můj Romeo.

Vždyť to já jsem tvá Julie, co za tebou letí v náručí měsíce napříč vesmírem.

Co na tom záleží, že naše láska není podle předlohy?

Prosím, tak roztrhej to falešný eso, nenech mě prohrát, můj Romeo.

Vždyť to já jsem tvá Julie, můj Romeo.

V srdci stále schováváš falešný trumfy,

co na tom záleží, že naše láska není podle písanky?

Prosím, tak roztrhej to falešný eso, nenech mě prohrát, můj Romeo.

Já jsem tvá Julie můj milovaný Romeo.

MOTÝLEK

Tenkrát byla doba zlá, nebylo co jíst a tak máma vzala džbán, řekla, musíme jít.

Teď už vím, co mi tím chtěla naznačit, když borůvky a maliny jsme spolu trhaly.

Tiše špitla, koukej synku, ten motýlek tě všemu naučí.

Motýlek skromností oplývá, motýlek rosu z květin popíjí.

Motýlek vesele křídly zamává, motýlek své tajemství ti představí.

Dneska máme všeho dost, jenom nemáme cit.

Proto loukou chodím dál, plním si svůj tajný slib.

Mám svůj džbán, také plán najít ta místa,

kde borůvky a maliny jsme s mámou trhaly.

Tiše sedím, koukám, jestli mě motýlek, dnes opět navštíví.

Tiše sedím, koukám, čemu mě motýlek dnes naučí.

Motýlek, jenž skromností oplývá, motýlek, jež rosu z květin popíjí,

Ten motýlek, co vesele křídly zamává, motýlek, který své tajemství ti prozradí.

ROUZÍ

Tam kde leží Karkas, jistá Rouzí žije, zpívá denně zas a zas krásné melodie.

Tam kde leží Karkas, i já tam pár let žil, s tou krásnou něžnou dívkou já se zasnoubil.

Tam kde leží Karkas, v salónu plno je, každý tam chodí poslouchat krásné melodie.

Tam kde leží Karkas, tam mi Rouzí slíbila, až se vrátím z cest tak z ní bude má žena.

Tam kde leží Karkas, já se dneska vrátil, ten drb, co jsem se dozvěděl, mne málem na zem sklátil.

Tam kde leží Karkas, již sladká Rouzí není, nikdo jim tu nezpívá, všichni jsou moc smutní.

Tam kde leží Kansas, do dálky mne poslali, aby mi krásné melodie v uších opět zazněly.

Tam kde leží Kansas, Rouzí tam má žije, v salónu jim zpívá své krásné melodie.

Tam kde leží Kansas, do salónu vešel jsem, sladkou milou Rouzí, já tam uviděl.

Tam kde leží Kansas, dlouho jsem jí objímal, jestli si mě teda vezme, tiše jsem se Rouzí ptal.

Tam kde leží Kansas, stojí kostelík pod kopcem, v něm naší lásku zpečetil farář svým kadidlem.

SUPERNOVA

Jsi má hvězda měsíční, vzácný meteorit hořící.

Najdu si tě všude to mi věř, přede mnou se nikde neskryješ.

Poletím s kometou, až na měsíc, chci jenom tebe a nic víc.

Jsi má supernova super hvězda, zas a znova vyslovím, to ty jsi má pravá super hvězda.

Vypůjčím si velký vůz, ten jediný snad uveze mých loupených na tisíce múz.

Všechny budou jenom pro tebe, poletím s kometou,  až do nebe, až na měsíc.

Chci jenom tebe a nic víc.

Jsi má supernova…

SVĚTLO

Milovals jí víc jak sebe, ona se ti s pýchou vysmála.

Už dlouho bloudíš tmou, tak sám, žádné dveře nechceš odemknout.

Stůj, tvé kroky míří slepou uličkou.

Stůj, sundej z tváře masku železnou.

Přidej své kroky, jsem tvá světluška, máme cestu společnou.

Rozbilo se velké srdce, ráda bych ho láskou slepila.

Chci dát tvým chvílím děj, teď hned.

Na mé dveře směle zaklepej, teď hned.

Stůj, tvé kroky míří slepou uličkou.

TALISMAN

Pojď se mnou, najdeme souhvězdí, spolu zamkneme jej petlicí.

Nejhezčí hvězdu dobře znám, bude to na vždy náš talisman.

Zažene mraky hromy i blesk, přivoláme slunce, jeho leskl, bude náš talisman.

Položím ti ho do dlaní, ať hlídá naše přátelství.

Znám cestu najdeme zámek, najdeme hrad, spolu budeme je zamykat.

Tajemný klíček jenom tobě dám, bude to navždy náš talisman.

Ty jsi můj talisman.

DÁREČEK  JSEM  KOUPIT CHTĚL

Pro dáreček já dneska šel, asi na něco jsem zapomněl.

Nevím, co ta paní chce, pořád opakuje, kde máš peníze?

Slzičky mám v očích svých, lidé mají úsměv vánoční.

Trápením se uvzlykám, co já svým rodičům pod stromeček dám.

Dědeček mě zastavil, usmál se, očima mě pohladil.

Potichu zašeptal, ve svém srdci najdeš nejvzácnější dar.

Rozzářil se stromeček, vzal jsem dlaně do svých ručiček.

I já chci svůj dárek dát, maminko, tatínku, mám vás hodně rád.

Vzal jsem dlaně do svých ručiček. i já chci svůj dárek dát.

Maminko, tatínku, mám vás hodně rád.

VENUŠE

Prý jsem z jiné planety jenomže z které?

Procestoval jsem všechny, možná dnes dobře tuším, že nejvíc se mi líbí půvab Venušin.

V týdnu se opět zaletím, podívat na Venuši.

Zavazadla nechám doma, vezmu si jenom nůši plnou nápadů.

Jeli mezi vámi někdo, kdo netuše, kde je Venuše, ať se pozorně dívá ke hvězdám,

já mu zamávám jenom tak pro dobrou náladu.

Prý mám samé problémy, protože nevím, nepochopil jsem nikdy, proč měl by to být zločin,

že nejvíc se mi líbí, půvab Venušin.

V týdnu se opět zaletím, podívat na Venuši.

Zavazadla nechám doma, vezmu si jenom nůši plnou nápadů.

Znovu uskutečním svůj pokus, zaletím se podívat na planetu Venus.

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil