Jak Petříček a Majdalénka našli dukáty

Majdalénka

,,Petříčku vstávej, honem!“

Petříček

,,Co se děje, Majdalénko, proč tak dovádíš?“

Majdalénka

,,Vstávej přece! Venku se něco děje. “

Petříček

,,No to musí být něco výjimečného, když jsi vstala dřív jak já!“

Majdalénka

,,Nevím, co se tam děje a bez tebe tam nepůjdu.“

Petříček

,,Tak pojď, ty moje bojítko!“

Majdalénka

,,Co je to za slovo…,  bojítko?“

Petříček

,,To jako že se bojíš!“

Majdalénka

,,Jé…, koukej, kdo to je?“

Housenka

,,Dukat, dukat, dukat….

Petříček

,,To je housenka Česlinka. Tak podivně, smutně cosi drmolí. Pojď půjdeme za ní, třeba nám ukáže, co jí trápí.“

Majdalénka

,,Kam nás to vede?“

Housenka

,,Dukat, dukat, dukat….“

Petříček

,,Snad to brzy poznáme?“

Majdalénka

,,Už jsme v žaludovém háječku a pořád nic. Pojď vrátíme se do chaloupky!“

Housenka

,,Dukat, dukat, dukat….“

Petříček

,,To je divné, co to Česlinka pořád říká? Jen opakuje, dukát, dukát?“

Majdalénka

,,Raději bychom měli rychle utíkat. Kutálí  se na nás jakési kolo. Housenka jej na nás poslala. Ha…, druhý! A třetí, čtvrtý…!“

Petříček

,,Honem, Majdalenko, utíkej! Honem pospěš!“

Majdalénka

,,Petříčku, pomoc?! Už mě to dohání…!“

Petříček

,,Majdalenko moje, přidej prosím, přidej?!“

Majdalénka

,,Fí, ha! No to bylo o kousek, jen taktak, že jsem uskočila. Koukni, kolik jich ta housenka posílá. Copak se zbláznila?“

Petříček

,,To nevím, ale co to je. Placatá kolečka?“

Majdalénka

,,Jestli se to třeba nejmenuje dukát. Když to Česlinka pořád opakuje!?“

Petříček

,,To nevím. Já si teď sednu tady na pařez a odpočinu si!“

Majdalénka

,, Jé, ahoj krtku…, co tu děláš?“

Krtečkova ,,Hatmatilka“

Majdalénka

,,Dukáty prý používají ve světě lidí. Vyměňují za ně různé věci.“

Petříček

,, Na co nám budou dukáty?“

Krtečkova ,,Hatmatilka“

Majdalénka

,,Nám jsou prý zcela na nic, leda že by jste je odnesli do světa lidí.“

Krteček ,,Hatmatilka“ 

Majdalénka

,,Dukáty prý nemají dírky a jsou si podobné. Tady je každé kolečko jiné. Toto nebudou dukáty?!“

Petříček

,,Tak co to tedy je?“

Majdalénka

,,Kšá, kdo mi to bzučí do ucha. Jedeš, kšá…!“

Petříček

,,Pozor neubližuj jí, to je přece naše kamarádka,Vášněna!“

Vášněna

,,Knoflík, knoflík!“

Majdalénka

,,Jé promiň, já tě nepoznala.“

Petříček

,,Říká něco jako knoflíky. Už to mám. Nejsou to dukáty, ale knoflíky!

To je moc dobře. Posbíráme je a vezmeme si je domů…, ju?“

Majdalénka

,,Tak jo. Budeme mít památku na dnešní den.“

Petříček

,,Tak jsme konečně doma, Majdalenko. Kam si knoflíky uložíme?“

Majdalénka

,,Ty tři veliké necháme venku u chaloupky. Třeba se na něco budou hodit.

Ty malé si dám tady do hrníčku.“

Petříček

,,Jen by mě zajímalo, proč nás housenka Česlinka tak prohnala. A kam vůbec zmizela?“

Majdalénka

,,Tím se netrap! Třeba to nemyslela zle, jen nám chtěla udělat něčím radost a tak nám poslala ty knoflíky. Můžou se hodit, co ty víš?“

Petříček

,,Já už jdu spát, Majdalénko. Dnes to byl opravdu zajímavý den. Dobrou noc.“

Majdalénka

,,Dobrou noc, Petříčku. Krásné sny.“

 

  

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com