Jak se Majdalénka s Petříčkem trápili s pokáceným kmenem

Petříček

,,No tak, Majdalénko, ty dnes nebudeš vstávat? Už je skoro poledne!?“

Majdalénka

,,Mně se nechce, Petříčku. Dnes budeme lenošit, jó? Prosím?“

Petříček

,,No teda…, nejsi nemocná? Každý den chceš prožít něco krásného a dneska budeš lenošit?“

Majdalénka

,,Jo, jo! Dnes chci lenošit! Venku stejně řádí fujavice.“

Petříček

,,Tak si pojď hrát, přece nebudeš celý den polehávat?“

Majdalénka

,,No tak jó. Já teda vstanu, ale bude mi to chvilku trvat. Protože jsem vážně tak roztomile líná.“

Petříček

,,Slyšela  jsi tu ránu? Co to je? Jdu se podívat!“

,, Majdalénko honem, pojď sem!“

,,My se nedostaneme ven. Před dveřmi  nám leží kmen.“

Majdalénka

,,Co budeme dělat…?“

Petříček

,,V tom počasí s tím nic neuděláme. Musíme počkat, až ten vichr přestane!“

Majdalénka

,,Tak to bych nevěřila, že tak rychle vstanu. Počkej, nezavírej ty dveře! Ještě se podívám.“

Petříček

,,Musíme věřit, že někdo půjde kolem. Poprosíme jej, aby zavolal mravence a hlavně šnečka. To jsou největší siláci tady u nás v Šiškovém městečku.“

 Majdalénka

,,No jó čekat? Co když se nedočkáme?!“

Petříček

,,A ty někam spěcháš, Majdalenko?“

Majdalénka

,,Vlastně ani né…, říkala jsem přece, že jsem dnes lína. Tak krásně lína.“

Petříček

,,Jé to máme štěstí, koukej, Myšinka, tamhle jde.“

Majdalénka

,,Haló, sousedko, prosím, můžeš pro nás něco udělat?“

Myšinka

,,Ahojík Majdalénko, ahoj Petříčku.“

Petříček

,,Jé? Ty už mluvíš jako my?“

Myšinka

,,To ano, ale ten kmen přece sama neodvalím!?“

Majdalénka

,,To po tobě nikdo nemůže chtít. Chtěli jsme tě poprosit, abys došla pro šnečka a mravence. Ti by to mohli zvládnout?“

Myšinka

,,To jo…, to jo. Už pospíchám.“

Majdalénka

,, Tak na to jak jsem líná, tak mi ta pusa jede…, viď…, Petříčku?“

Petříček

,,Už jsem si zvykl, hýýhý.“

Majdalénka

,,Ty jsi, ale víš?! Děláš ze mě nějakou povídalku?“

Petříček

,,Povídalku? To né! To bych si nedovolil. Jenom takovou brebentilku…, ha.“

Majdalénka

,,Tak takhle ty? Jak chceš? Teď zaber mrňus! Co koukáš, já jsem brebentilka a ty zase mrňus! A je to!“

Petříček

,,Uhhaham. To je tíha! To nepůjde!“

Majdalénka

,,Ale vždyť ty jsi netlačil? Mrňus?“

Petříček

,,Tlačil…, oči z důlků. Podívej jak je mám vykulené.“

Majdalénka

,, Podívej se tamhle jde mravenec a šneček! Ty máš vážně štěstí?!“

Šnek

,,Ahojík, co to tu vyvádíte? Vy s námi nechcete mluvit? Nechcete nás pouštět na návštěvu? Proto jste si před dveře položili ten kmen?!“

Petříček

,,Prosím, budete tak hodný a odvalíte ho pryč? My vás rádi pohostíme. Vždyť to víte.“

Šnek

,,Tak jo jdeme na to?!“ Zaberte! Tak co je, ani se nehne.“

Petříček

,,Něco nám brání!“

Šnek

,,No jó tady je zaražená větev do hlíny. To nepřekulíme! Jedině tu větev odsekat!“

Mravenec

,,Jednodušší bude skočit pro mravence do lesa. Ty to odkulí raz, dva a tak daleko, jak si jen budete přát! Jdu pro ně!“

Petříček

,,To je nápad. To snad tu chvilku vydržíme, že Majdalénko?“

Majdalénka

,,Já už nejsem líná a chci se projít! Hned!“

Petříček

,,Můžeš kráčet madam, nikdo ti nebrání. Možná něco , ale to ty zvládneš!“

Majdalénka

,,Dělala jsem si srandu, vždyť to víš?“

,,Jejej habaďá, co je to za podivný zvuk. A proč se zem tak třese.“

 Petříček

,,Řekl bych, že to jsou mravenci, kteří nás jdou vysvobodit!“

Majdalénka

,,No jó, asi máš pravdu. Teda doufám, jinak se budu moc bát!“

Petříček

,,Koukni, kolik jich je?! Ty to zvládnou, to se nebojím.“

Majdalénka

,,Já se už taky nebojím, Petříčku. Koukni, ty jsou šikovní?!“

Petříček

,,No a je to! Jsme zase volní a můžeme za kamarády.“

Šnek

,,Počkat, počkat slíbili jste, že nás rádi pohostíte! Je to tak?“

Majdalénka

,,Všechny?“

Petříček

,,Vždyť se nevejdete do chaloupky! Co budeme dělat, Majdalenko?“

,,Vím! S každým z vás se domluvíme a přijdete postupně!“

Šnek

,,Nic, Petříčku, nedomlouvejte. Dělali jsme si legraci. Vážně. My už jdeme. Mějte se moc fajn. Ahojík.“

Majdalénka, Petříček

,,Moc děkujeme. Mějte se krásně. Pa pa.“

Majdalénka

,,Tak a já jdu do postýlky lenošit…, habaďá!“

Petříček

,,Hečinky…, já taky!“

 

 

Mé motto:

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyby.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchliti.     

(Původní pohádky, obrázky, písničky, příběhy, knihy, fotografie)

Pokud není uvedeno jinak, vše na těchto stránkách vytvořil

krejciladislav@gmail.com