Skřítkovílci přichází z MOKRÉ PLANETY a to proto, jelikož mají strach, že se podvodníci, lumpové a loupežníci naší MODRÉ PLANETY dostanou až k nim a tomu chtějí zabránit.

Skřítkovílek Dobrotílek

Také dnes si trpavílci přivstali.

Procházeli se po louce, aby našli vhodné místo pro své nové instituce, které teprve vymyslí.

 

  ,,Ahojda!“ volal od potoka Tvořílek, který nad hlavou mával kouskem látky.

   ,,Hádám, že přinášíš svůj nový vynález, který byl vynalezen?“ tleskl Radovánek.

   ,,Velmi správně, přináším vám ukázat svou dvojponožku, aby byla přinesena a ukázaná,“ jásal Tvořílek.

   ,,Nu, to je skvělý vynález a k čemu je to dobré?“ divila se Krasomálka.

   ,,Zkus v mé dvojponožce utíkat, abys utekl? Tvorečkům se bude líbit, páč jim obdarovaný neuteče a tím nebude utečený!“ prozradil pyšně Tvořílek.

   ,,Mně je to líto!“ prozradil Lítostníček.

   ,,Co ti je líto?“ zeptala se nechápavě Krasomálka.

   ,,Hečinky, já to chválím, proto je to chválení, vím, co mu je líto, hečinky,“ kroutila se Chválinka.

   ,,My bychom to raději slyšeli od Lítostníčka,“ otočil se Radovánek.

   ,,Mně je líto, že tvorečkové mají tolik nehezkých vlastností!!!“ mručel trpavílek.

   ,,Já slibuji, ať je to slíbený, že ti rozumím, ať vymyslíme cokoli a bude to vymyšlené, ty tvorečky nezměníme! Vždy se k sobě budou chovat nevlídně a bezcitně!“ kývala Slibunka.

  Lítostníček se tiše posadil do trávy, schoulil svou hlavu do dlaní a tiše pozoroval vlnky, které si tu tančily na hladině potůčku.

,,Nesmutnílkuj zbytečník! Lidičkuješ zbytečník!“ domlouval mu ostře také Hatmatílek.

 

   ,,Obřík přichází, a bude přišlej!“ upozornil Radovánek a mával mi na přivítanou.

   ,,Krásný den, co se stalo, že jste dnes tak smutní?“ zeptal jsem se, prohlížejíc si jednoho trpavílka po druhém.

   ,,Hečinky, napadlo nás, jestli to co pro tvorečky děláme, není zbytečné, a pozor, jsme tím napadení!?“ odpověděla Chválinka.

  

   ,,Nezapomeňte, vy trpavílci tu nejste pro to, abyste se trápili, či zahazovali se s lidmi, co si to vůbec nezaslouží. Jste tu proto, abyste tvorečky, co si říkají lidé, napravovali nebo jim pomáhali, ale pouze těm, co o to stojí!“ zasmál jsem se zhluboka, když jsem si vykračoval podél potůčku. Nevím proč, najednou jsem upřel svůj zrak ke stromálku, z jehož díry vykukoval maličký panáček, kterého jsem ještě neznal. Ukázal jsem tedy na něj, abych o něm informoval i ostatní přítomné.

  Trpavílci na návštěvníka jen tiše hleděli, proto se dal do vysvětlování, proč vlastně přišel.

   ,,Přeji krásný den, jsem skřítkovílek a stejně jako trpavílci a vílci jsme i my hodní. Rozdíl mezi námi je, že nejsme z Moudré planety, ani z Modré planety, nýbrž z Mokré planety. Na naší planetu, chtějí poslat všechny ty lidské rošťáky, padouchy a darebáky. Prý aby tu od nich byl klid, a aby byli potrestání vší tou mokrotou, která u nás vládne.

Mě sem na tuto planetu, kde vládnou takový to lumpové, poslali, abych tomu zabránil. Bydlím tady v stromálku už hodně dlouho a nemůžu přijít na to jak tomu ošklivému nápadu zabránit. Až teď mě něco napadlo a proto jsem přišel požádat, zda bych nemohl obsluhovat ve vašem MUSEU SNŮ? Důvod je prostý, Viděl bych na sny všech těch nepovedenců a mohl bych to možná nějak zněmit, protože na rozdíl od vás, my skřítkovílci kouzla používáme hlavně tady na ty tvory, netvory.

,,Máš tím na mysli, a tím je myšlené mé MUSEUM SNŮ?“ poskočil Tvořílek.

   ,,Přesně to jsem chtěl říct,“ přitakal skřítkovílek.

   ,,Mně je to líto!“ ulevil si Lítostníček.

   ,,Mně také, věř mi!“ přidal se Tvořílek a posadil se vedle něho, aby v zápětí dodal:

,,Ale pokud to má být ku prospěchu všech těch lidí nelidí, velice rád ti svou instituci přenechám, a jsem moc rád, že si přišel. Líto mi je naší i tvé snahy, která vyjde ve většině případů naprosto vniveč.

  Také Lítostníček se postavil a směle svého kamaráda doplnil.

   ,,Mně je líto skutečnosti, že většina tvorečků se v oněch ošklivostech libuje!“

 Krasomálka přistoupila k návštěvníkovi.

,,Jak se vlastně jmenuješ?“

   ,,Dobrodílek?“ uklonil se skřítkovílek.

   ,,To je krásné jméno,“ promluvila po dlouhém čase také Tichunka.

V MUSEU SNŮ se ukládají všechny sny všech lidí tohoto světa, aby byly uložené, pečlivě uložené. Jsi si toho vědom?“ zeptal se důležitě Tvořílek.

,,Říkankoval rozumník, institutuj darovník?“ přimlouval se také Hatmatílek.

 

Tvořílek objal Dobrodílka okolo ramen a vedl jej k BARU OSAMĚLÝCH DUŠÍ.  Cestou mu povídal:

   ,,Podívej, takhle plno tu je od chvíle, kdy jsme bar vytvořili. Budeš mít spoustu práce, ale já vím, že to zvládneš. MUSEUM SNŮ je tedy tvé!“

,,Moc ti děkuji, za všechny obyvatele Mokré planety. My tam taky neznáme, žádné to zlo, ve kterém si libují tady na Zemi. A proto tam nechceme nikoho z nich. Zřídím své MUSEUM SNŮ támhle přímo ve stromálku, a budu se snažit, aby vše bylo, jak má být. Kdykoli splním jakékoli tvé přání Tvořílku, ale chci se ještě zeptat, opravdu ti nevadí, že mi museum přenecháš?“

   ,,Nevadí, otevřu si ATELIÉR VYNÁLEZŮ, kde budu shromažďovat všechny své výtvory, které tvořím pro dobro Modré planety.

 

   ,,Jsi moc hodný, vážně ti rozumím, a rád se dám překvapit vším, co v ateliéru vytvoříš! “ uklonil se Dobrodílek a pomalu se odkolébal ke své díře ve stromálku, aby začal se zařizováním své instituce.

.

Za bedlivého pozorování všech trpavílků, jsem se dal do obsluhování klientů v trpavílčím

 BARU OSAMĚLÝCH DUŠÍ.

Když se večer všechny instituce proměnily zpět na chaloupky a trpavílci před nimi poletovali, chystajíc se jít do postýlek, 

měl jsem z toho vážně dobrý pocit.

Z čeho? Že nikde jinde ve vesmíru neznají ZLO!!!“

Vlídně jsem se rozloučil s mými malinkými kamarády a odešel jsem do svého domečku

 

Papánek...

 

Vymyslel jsem trpavílky, vílky, skřítkovílky..., zvěromluvy, hvězdomluvy... aj.

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.

                                                                                                                Leon

 

Videa, klípky ZDE