Vílek Viktorínek, Mikuláš, anděl a čert

Ten den, kdy sluníčko ukrývaly veliké šedivé mraky, zaslechl jsem z Knoflíčkova vzlykající pláč. 
   ,,To pláče Málinka. Copak se jí přihodilo? Musím se za ní hned podívat!“ rozhodl jsem se a bez váhání rozevřel svůj plášť z pavích per.

Letěl jsem tak rychle, jak to jenom šlo.

Když jsem přistál na okénku Málinčina pokoje, bez dlouhého otálení jsem se směle zeptal:

,,Proč tak naříkáš? Ublížil ti někdo?“
   Dívenka se ani neohlédla, jen zadrmolila: ,,Kdo jsi, že se tak vyptáváš?“
       ,,Jsem vílek Viktorínek a všechny hodné víly jsou mé sestřičky,“ odpověděl jsem důležitě.
     Dívenka smutně pravila: ,,Zase jsem sama! Každým okamžikem přijde Mikuláš s čertem a andělem. A já jsem zase sama!“
   ,,Jujda, já na to úplně zapomněl, to je nadělení!“ zhrozil jsem se a hned přemýšlel, jak bych mohl Málince pomoci.
   ,,Neplač, pomůžu ti,“ zašeptal jsem po chvilce ticha a pohladil Málinku po vlasech. Podal jsem jí okvětní lísteček ze svého slunečnínu a vysvětlil, že je kouzelný. ,,No tak, neboj se! Vezmi si kvíteček, na slunečnínu doroste. 
   ,,Pokud neumí takové kouzlo, které zařídí, aby byli mí rodiče semnou doma tak ho nechci!“ řekla dívka vzlykajícím hlasem.
    ,,Ale, ale, co to slyším?“ ozvalo se ze dveří.
    Málinka se opět ani nepohnula jen tenkým hláskem vyzvala návštěvníky, aby vstoupili do místnosti.
   ,,Jujda…, už jsou tady! Mikuláš, čert a také anděl,“ zašeptal jsem sám pro sebe.
Než jsem stačil něco říct, čert se rozeběhl k Málince a spustil na ni strašidelnou.
   ,,Počkej čerte…!“ chytil ho za ocas anděl.
   ,,Čerte, prosím, tahle dívka potřebuje pomoc a ne, že ji budeš strašit,“ snažil jsem se přesvědčit pana rohatého, ale ten si má slova přebral po svém.
   ,,Tak ji odnesu rovnou do pekla a hned bude mít po starostech…, bleblebl…!“ zaburácel čert.
    To už k Málince přistoupil také Mikuláš a klidně pravil: ,,Víš čertíčku, ono se to mluví, ono se to čertí, ale vílek Vítek tady není náhodou. Jistě má jeho návštěva velký důvod.“
   Přistoupil jsem k čertovi, chytil jej za ruku a pomalu jsem mu vysvětlil, jak je Málinka pořád sama, jak její rodiče na ni nemají čas. Také to jak je samota ošklivá a temná.
   Čert se zamyslel, pohladil se po vousech a zamračeně se mě zeptal: ,,Chceš snad říct, že je samota horší než peklo?“
   ,,To posoudit neumím, protože jsem v pekle nebyl, ale můžu přísahat, samota to vážně strašidelná a smutná!“
   ,,Smutná…, smutná a strašidelná?“ mračil čert.
   Jeho brumlání přerušil Mikuláš svými slovy: ,,Tady máš balíček s cukrátky,“ řekl vlídným hlasem a podal Málince balíček.
   ,,Smutné…, smutné a strašidelné?“ opakoval stále čert.
   ,,Já ti věnuji tento amulet,“ promluvil anděl a položil dárek dívce do dlaně.
   ,,Smutné…, smutné a strašidelné?“ mračil se víc a víc čert.
   ,,Já si budu s Málinkou hrát pokaždé, když zavolá, ale sám mám času poskromnu. Bojím se, že se nám ta hodná dívka utrápí samotou.“
   ,,Hm…, bleblebl,“ zařinčel čert. ,,Tak se koukejte, udělám kouzlo, které umíme jemon my čerti!“ dodal, natáhl ruku a v mžiku Málince podával klec i s ptáčkem.
   ,,Jů…, to je andulka, ta umí krásně zpívat,“ zaradoval se anděl.
   ,,Andulky se můžou také naučit mluvit,“ dodal Mikuláš.
    ,,Tahle andulka umí mluvit, ale porozumí ji pouze hodní lidé!“ prozradil čert, pohladil Málinku, otočil se na kopytu a odkráčel dveřmi ven z domečku.

Mikuláš s andělem se rozloučili a také odešli.
   ,,Moc ti děkuji vílku Viktorínku. Vím, že za to může kvítek, který jsi mi daroval. Kdybys tu nebyl, jistě by si mě čert odnesl do pekla?“ řekla o poznání radostněji Málinka.
   Musím přiznat, že sám nevím, zda jsem na daru od čerta měl nějaký podíl, ale až příště čerta potkám, zeptám se ho.
   ,,Jé, vílku Viktorínku, ten ptáček opravdu mluví,“ jásala dívenka.
   Tak se s tebou můžu rozloučit a jít pomáhat jiným dětičkám,“ rozloučil jsem se a s krásným pocitem jsem se vrátil domů.

 

 

Vymyslel jsem Větrníčka i jeho kamarády, trpavílky, vílky, skřítkovílky..., 

zvěromluvy, hvězdomluvy, deskové hry... aj.

           

 

 

Neplač nad tím, co jsi pokazil, vždyť nikdo nejsme bez chyb.

Avšak, co jsi neudělal, nad tím bys měl truchlit.