Žák kačer Lůďa                                        Kačer Lůďa

Zpěv Kateřina Mrenová...text, hudba Leon                    Zpěv Anna Klasová...text, hudba Leon

 

 

Ježek

Kolem domu pana Kubíčka procházel malý Ludvík. Když zaslechl podivné zvuky, vylezl na plot a nahlédl do dvora. Spatřil, jak všechna domácí zvířátka, vesele vchází do stodoly.

   ,,Co se to tam děje?“ pomyslel si Ludvík. ,,Podívám se tam!“ rozhodl se a přeskočil plot.

Malým okénkem nahlídl do stodoly, kde spatřil cosi úžasného. Všechna ta zvířátka seděla v lavicích. Dveřmi pyšně vstoupil kohout, který všem oznámil:

   ,,Dnes si povíme něco o ježkovi! Není to tak úplně zvířátko z lesa, ale protože většinou žije samotářským životem, bude jistě rád, když jej Lůďa navštíví.“

   Kačer se krásně usmál. Aniž by se pohnul ze svého místa v lavici, zavřel oči.

Tajemné kouzlo jej přeneslo na okraj lesa k malému potůčku.

   ,,Ale ty přeci nejsi ježek?“ divil se Lůďa, když před sebou spatřil čokoládově zabarvené zvířátko.

   ,,Kdepak ježek!“ Já jsem kuna!“ rozesmála se lasicovitá šelmička a přidala podivnou básničku. ,,Kráčel ježek přes lány, cestou spadl do jámy. Přitom pochroumal si bodliny, teď z nich má kudrliny,“ poskočila kuna a zmizela v lese.

   Lůďa se nechápavě rozhlížel po okolí, když si všiml, jak jej z potůčku pozoruje jiné zvířátko.

   ,,Ty také nejsi ježek!“ mračil se kačer.

   ,,Kdepak ježek!“ Já jsem vydra!“ rozesmála se také tato lasicovitá šelmička. Zopakovala onu podivnou básničku. ,,Kráčel ježek přes lány, cestou spadl do jámy. Přitom pochroumal si bodliny, teď z nich má kudrliny,“ zavýskala vydra a zmizela v lese.

Lůďa už tušil, že se ježkovi stalo něco nepěkného.

   ,,Co tu pohledáváš?“ ozval se hlas přímo před kačerem, kde z nory v zemi vykukovala malá hnědavá hlavička.

   ,,Ale ty také nejsi ježek?“ dupl si Lůďa.

   ,,Kdepak ježek!“ Já jsem sysel!“ rozesmálo se zvířátko a zopakovalo básničku, kterou Lůďa již dvakrát slyšel. ,,Kráčel ježek přes lány, cestou spadl do jámy. Přitom pochroumal si bodliny, teď z nich má kudrliny,“ zasmál se a zmizel v noře.

   ,,Je to jasné! Ježkovi se něco stalo! Ale jak mu mám pomoci, když nevím, kde ho mám hledat?“ kýval bezradně hlavou Lůďa.

   ,,Kráčel ježek přes lány, cestou spadl do jámy. Přitom pochroumal si bodliny, teď z nich má kudrliny,“ ozvalo se z druhého břehu potůčku.

   Kačer nic neříkal, jen se díval na poskakující a mávající zvířátko.

   ,,Nejsem ježek!“ ,,Jsem hraboš polní! Pojď za mnou, zavedu tě k jámě, kde uvízl ježek. Potřebuje pomoc a já sám to nezvládnu.“

Lůďa bez váhání přeskočil potůček a běžel za hrabošem.

   ,,Tady je!“ ukazoval hraboš do jámy. Nebyla moc veliká, ale ježek do ní spadl tak nešťastně, že se nemohl dostat ven.

   ,,Musíme ježka vyhrabat!“ rozhodl kačer. ,,Ty, hraboši, budeš hrabat odtud sem a já budu odtud tam!“

Za pár minut byl ježek na svobodě.

   ,,Už jsem si myslel, že se udusím. Moc ti děkuji, Lůďo. Zachránil jsi mě.

Kačer byl náležitě hrdý, proto pyšně odpověděl: ,,To byla maličkost!“

,,Co byla maličkost?“ zaslechl Lůďa hlas beránka, který seděl vedle něho v lavici.

Kačer se bez vyzvání postavil a šel k tabuli. Tam vyprávěl svůj zážitek s ježkem.

Když skončil, pan učitel se také postavil, dal si křídla v bok a přísně pravil: ,,Doufám, že vy, moji žáci, by jste se nikomu v nesnázích neposmívali a snažili  se nešťastníkovi pomoci. Pokud by jste na záchranu sami nestačili, zavolali by jste někoho, kdo to zvládne!“

  ,,Ano, pane učiteli!“ slibovali žáci. Lůďa byl velmi šťastný, že má tak hodné spolužáky a kamarády.

Malý Ludvík za oknem stodoly vše slyšel.Když se vrátil do vesnice, vyprávěl příhodu svým kamarádům. Nakonec také přidal slova pana učitele Kokrhálka.

,,Doufám, že vy, moji kamarádi, by jste se nikomu v nesnázích neposmívali a snažili se nešťastníkovi pomoci. Pokud by jste na záchranu sami nestačili, zavolali by jste někoho, kdo to zvládne!

,,Ano Ludvíku. Ano?“ slibovali kamarádi.

Ludvík byl velmi šťastný, že má tak hodné přátele.

 

Kačer Lůďa                                           Úvodní stránka